Slovník Grafiky 2


abstrakce	Abstrakce říkáme schopnosti vidět obrazy jako věci – na rozdíl od běžného stavu, kdy na obrazech vidíme obrazy věcí.
akademismus	Každá zaručenost.
barevnost	Z místních barev obrazu usuzujeme na světelné prostředí, v němž by byly společně možné. Jednu barevnost lze vyjádřit různými kombinacemi barev a jedna kombinace barev může ukazovat na různé barevnosti. Tak třeba nezjistíme, jestli barevnost modrého monochromu je bílá nebo modrá. Koloristu nezajímají barvy, ale barevnost.
bělobismus	Používání běloby bez ohledu na to, kdy je barvou a kdy světlem.
blízké a daleké	Z taiji jsme převzali upozornění na dva přehmaty: když pro blízké zapomeneme na daleké, a když pro daleké zapomeneme na blízké.
břicho	Učíme se dívat břichem. Břichem vidíme sílu. Naopak krásu vidíme dechem.
čára	U čáry nezapomínejme na máry, ani na fuk.
celá škála	Pravda je jen jednou stranou škály – ovšem tou pravou! Do zorného pole ale musíme dostávat celou škálu.
černá skříňka	Kreslení je jedna katastrofa. Když je po všem, světlo do věci vnese černá skříňka.
chyba	Má výrazovou sílu, kterou je chyba nevyužít.
čím kreslíme	Špičkou tužky, zápěstím, ramenem, břichem, chodidly, středem zeměkoule. Očima, pohledem, představou, příběhem, očekáváním nebo tím, co ještě nenastalo. Hlavou, konceptem, názorem, stylem, strategií, zvykem, mocí. Srdcem, vášní, vyzýváním, zázrakem, osudem, omylem. Kreslíme tou věcí, kterou kreslíme – kreslíme jí podle toho, jaká je, plynulá nebo přetržitá, taková nebo maková.
co malovat	Je to skutečně takto jednoduché: malujme to, co se nám líbí. Přijít na to, co se nám skutečně líbí, je ale neskutečně složité.
čtverce, krychle	Staňme se členy sekty, která má jedinou zásadu: neupřednostňovat čtverec ani krychli před ostatními tvary.
dělání	Z věci vidíme to, co z ní pokračuje navenek. Věci samy od sebe pokračují, všemi možnými směry a kanály, až na konec světa. Díky tomu může věc pokračovat do obrazu. To je pravý opak napodobování.
dělat na plátně nebo na věci	Vezměme papír nebo plátno a nanášejme na něj barevnou hmotu nebo cokoliv. Nutně vznikne nějaký obraz a ten bude nutně odkazovat na nějaké věci. Nebo to udělejme naopak: ať nás nějaká věc vezme a odkáže nás ke svému obrazu. Že se pak obraz zachytí pomocí barevných hmot na podložce, je potom jen konsekvence. Tyto dva přístupy jsou tak nesouměřitelné, že se divím, jak mohou oba spadat pod stejný žánr.
dělat umění nebo svět	Můžeme dělat kubismus, informel, lettrismus, novou figuraci, land art nebo nějaký současný směr. Nebo můžeme dělat koně, stromy, tváře, obzory nebo jiné věci, co jsou na světě. Umění je se světem vždycky k nerozlišení namíchané, ale v nejzákladnější rovině děláme jednoduše buď umění nebo svět. V tom případě jsme pro svět.
diagonály	Obraz má osm úhlopříček, které přicházejí z šesti směrů: zespoda nahoru, shora dolů, zprava doleva, zleva doprava a zepředu dozadu a zezadu dopředu.
dobrý důvod	Dobrý důvod je ten, který je nakonec tak jasný, že přestává být důvodem a stává se jasným původem věci. Může být samozřejmě velmi nepravděpodobný.
dokončený obraz	Obraz, který nás napadal, začíná vypadat.
dosah	Kromě toho, že čára je sama na sobě, má ještě moc mimo sebe a dosahuje různě daleko. Čáry musí dosáhnout jedna na druhou.
doslova	Obrazy vypadají, že jsou jenom jako. I počítačové programy vypadají, že jsou jenom jako. Pro programátora jsou však doslova.
drahá linka	Když je kreslířova ruka rychlejší než oko, pomáháme si představou, že linka je velice drahá. To neznamená, že se nemůžeme rozšoupnout – pouze víme, že nás to bude něco stát. Pro sochaře by obdobná dohoda mohla znít třeba tak, že objem má zadarmo, ale za povrch musí tvrdě platit.
druhá strana barikády	Spontánnost propagují suchaři, za uvolněnost bojují sešněrovaní, rozumáři vyznávají intuici, komunikaci milují do sebe zahledění, kreativitu hlásají rutinéři, o pokoře mluví svévolníci a pro úžas horují nudní a znudění. Ale my hlásáme suchost, rutinu, nudu, ba i rozum.
druhý pohled	Při prvním pohledu dostáváme vzhled. Při druhém dostáváme vzhled vzhledu. Neboli, jak to vypadalo dříve, než nastal první pohled.
duch	Trojúhelníkem prochází duch trojúhelníka, skvrnou duch skvrny.
dun	Termín převzatý z čínské kaligrafie: moment, kdy se síla ukostřuje.
dva kalíšky s terpentýnem	To je zkušební otázka při olejomalbě! Jestliže malíř nepoužívá dva kalíšky, pak je pravděpodobné, že míchá barvy i čistí štětce společně. Výsledkem je malba jakoby potažená kalnou nivelizující mázdrou, pravým opakem brilance.
dvě oči	Na kresbě by mělo být poznat, že máme dvě oči. Druhé oko je svědek. Navíc, jak si snadno ověříme, pohled jedním okem se promítá v rovině, kdežto pohled oběma očima představuje pole.
engine	Když formy správně zapojíme, složí se v engine, v němž pohled bude lapen a přinucen dokola procházet obrazem.
forma	Používáme pro označení místa, než se na ně něco namaluje.
fotka	Při použití fotky coby skici či předlohy bývá namístě podezřívavost, žárlivost, ba i vzdor. Je ponižující, jak nás fotka zbavuje trápení se spatřením obrazu, se dvěma očima, s hierarchií forem, s dokumentační věcností; předřešenou obdržíme i barevnost a kompozici. Když už se připojíme k mase praktikující použití fotky v malbě, tak aspoň rozlišujme, kdy malujeme věci podle fotky, a kdy fotku jako věc.
geniální blb	Ironický termín, vzniklý na AVU v devadesátých letech k potírání přístupu bez odstupu. Mezitím dozrála potřeba dalšího termínu pro ironizování odstupu bez přístupu.
gesto	Vyjádření síly sílu spotřebovává. Síla je největší těsně před tím, než se projeví.
grafika	Obraz vzniklý nepřímo, takříkajíc za roh.
grafismus	Zvláštní případ, kdy čarou nekreslíme tvar, ale čáru, tečkou tečku aj. Například kreslit vlasy tím, že uděláme mnoho tenkých čar. Nebo když věříme, že obrys je čára.
herectví v kresbě	Otázka, jestli máme kresbu zahrát, nebo pouze nakreslit.
hladce a obráceně	Český termín pro to myslím neexistuje: pronace a supinace. Otáčení pravé ruky při kreslení po směru nebo proti směru hodinových ručiček (u levé ruky naopak). Odhaduji, že většinou kreslíme hladce.
hmota olejomalby	Podle toho, jestli barevná hmota ukazuje víc sebe nebo to, co má pod sebou, máme zhruba tyto konzistence olejové barvy: Lazura. Vodička – kalná vrstva. Mázdra – „normalizační“ povlak, u něhož už převažuje zakrývání. Pasta. Existují mezistupně. Aby malířská hmota byla sama obrazem (krásnou hmotou), můžeme použít a kombinovat jakoukoli hustotu. Avšak vždycky nějakou.
hodní	Jelikož nevíme, co všechno obraz na jakých úrovních způsobuje, je při jeho vytváření bezpečnější stát na „hodné“ straně.
horizont	Modelaci, která se natolik zvlní, až vznikne horizont, říkáme objem. Co pokračuje za obzor objemu se kreslíř nedoví. Modelace má sice druhou stranu, rub, ale tu známe. Ta je stejná, pouze opačná.
ignorant	Ignorant je měřítkem naší práce. Nikdy ho neignorujeme, nýbrž ho pěstujeme, i v sobě.
informace	Zábrana, abychom spatřili obraz.
input a output	Aby se tvar choval jako tvor, potřebuje vstup a výstup. Pohled jím pak může procházet a být tráven. Počet vstupů a počet výstupů na obraze si musí odpovídat.
inzeruje	Obraz nejen nějak vypadá, ale zároveň též slibuje, „inzeruje“, jaký by chtěl, měl, mohl být. To umožňuje hodnotit obrazy jimi samotnými.
jakou to má barvu	Barva samotných věcí je opačná: bílá věc je černá, žlutá je modrá aj. Žlutá věc odráží ven žlutou, zůstává jí modrá. To, co vidíme jako barvy věcí, jsou přesně ty, které nepřijaly.
jednoduchá	Věc máme za jednoduchou ani ne proto, že se z ní podařilo odstranit výčnělky, vyhladit modelaci a zredukovat počty – nýbrž, že je jednoho ducha.
kanibalizace pojmů	Nerozlučné dvojice pojmů, nemyslitelné jeden bez druhého, se od určitého poměru začnou vylučovat. Třeba světlo a barva: jedno je natolik výrazem druhého, že můžeme snadno přehlédnout mez, za níž se světlo projevuje jedině na úkor barvy anebo barva na úkor světla. Obojí mít nemůžeme, musíme se rozhodnout. Mimochodem, malíři rádi mluví o barvě, a pak se rozhodnou pro světlo. Malířské pojmy mají smysl snad jedině v takových dvojicích (nebo i trojicích!): modelace a objem, textura a modelace,světlo a tvar, rukopis a tvar, detail a celek, objem a prostor…
kde je tvar	Tvar nezůstává na místě; jde k jádru, jde do světových stran anebo jde po svém obvodu či povrchu.
kmitočet	Totéž, co poměr, jen množství věcí, které poměřují druhou věc, je vyšší než jedna.
kompost	Žádné myšlenky a pocity nevyhazujeme, ale snášíme je na hromadu. V našem oboru neexistuje odpad, resp. v něm nic než odpad neexistuje.
komunikace	Komunikace je to, co probíhá mezi A a B. Nás ale zajímá jenom A.
Konstanta dívání	Se zavřenýma očima toho nevidíme o nic míň, než co s otevřenýma. Pokud se díváme.
krása	Krásu máme ve slovníku.
kreslení odněkud někam	Pokud má být kresba taky příběhem, kreslíme ji odněkud někam.
kritéria	Kvalitní umělec dokáže naplňovat kritéria. Někdo pak dokáže kritéria překračovat. To je pořád slabé – chceme, aby naše věci kritéria vytvářely.
krize	Krizi si hýčkáme. Lepší příležitosti k proměně se nedočkáme.
kruh	Kruh zdaleka není všude stejný. Jeho vršek je přece něco jiného než spodek, každá úvrať, fáze, takt, kvadrant či výseč, kterou v něm zaznamenáme, má svůj směr a vývoj, svůj podíl na příběhu. Kruh také není jenom linka a ne každý kruh má střed.
kruh	Kruh zdaleka není všude stejný. Jeho vršek je přece něco jiného než spodek, každá úvrať, fáze, takt, kvadrant či výseč, kterou v něm zaznamenáme, má svůj směr a vývoj, svůj podíl na příběhu. Kruh také není jenom linka a ne každý kruh má střed.
kůl v poušti	Vyhýbáme se autem kůlu v poušti před námi tak dlouho, dokud do něj nenarazíme. Musíme se zcela přeladit, abychom dokázali stejně samozřejmě vnímat i neexistující kůly.
magic eye	Ve vodorovném směru opakovaná forma někde na periferii formátu se při pohledu oběma očima proloží. Je to prostorotvorný trik.
Malapartovi psi	Malaparte krátce po válce navštíví psinec, kde se nalezení psi používají na pokusy. Až později si uvědomí, jak je tam překvapivě ticho. Zřízenec mu sdělí, že psům hned po příchodu vyoperují hlasivky. Používáme tuto drsnou metaforu pro stav, kdy city překypují, ale není jak je vyjádřit. Pro opačný stav, kdy jsou nástroje k dispozici, ale není co vyjadřovat, viz předstíraný orgasmus.
malý pocit	Cézannova „petite sensation“ je asi maximum, co se můžeme dovědět o zdroji vlastní práce.
mémy	Předpokládá se, že učitel má silné mémy. Žák je přijímá v naději,že s mémy na něj přejde i jejich síla. Přijetím mému rozšíří řady nositelů a dále zvýší sílu mému. O to víc však silný mém zastiňuje jeho vlastní, zatím ne tak rozvinuté mémy – to je riziko žáka. Musí proto do mému vnést vlastní mutaci. Úspěch mému je tak současně ztrátou jeho pravého obsahu – to je riziko učitele.
měření citu	Zkusme zpětně měřit vzdálenosti, které jsme odhadli citem – a často se ukáže, že jde o zcela primitivní poměry, k nimž bychom snadno dospěli s metrem. To je opačné přesvědčení proti tomu, že při aplikaci geometrických pravidel musíme tyto zlidštit vnesením nepřesnosti.
metafora	Nejdřív musíme důvěřovat výtvarné metafoře – že jeden tvar znamená jiné tvary. Další stupeň je, že tvar znamená jen sám sebe.
mlhu tvrdou tužkou	Zachycovat neurčité věci neurčitým způsobem není zcela adekvátní. To už je přiměřenější zachycovat určité věci neurčitým způsobem.
model	Vidíme-li vedle kresby také její model, můžeme se bavit o shodách a rozdílech. Shody a rozdíly mohou mít dobré důvody. Bez modelu se bavíme jenom o strategiích nebo o názorech.
modřiny	Skvrny, ve které se při prodlužujícím se odstupu od obrazu mění nepřesné stínování. Patrné zvláště na tváři.
monáda	Monáda je pro nás každá část obrazu, které přiznáme osobnost.
nádech, výdech	Při nádechu (inspiraci) jsme na příjmu, věc jde k nám, podléháme jí, dostáváme úžas. Výdechem (expirací) věc chápeme, sbíráme její sílu a vyrážíme ji pryč. Při nádechu se díváme, při výdechu kreslíme.
nadsazení	Abychom linku vystihli, musíme ji nadsadit. To je známá věc – abychom byli přesní, musíme si vymýšlet. Jen připomínám, že nadsazujeme nejen bujné křivky v jejich bujnosti, ale též méně bujné křivky v jejich přímosti.
nahost	Docent Večeřa nás učil, že sochař musí být přesný na desetinu milimetru: chirurgická rukavice přidá k objemu ruky jen tenký povlak, který však způsobí, že to přestane být ruka. Můžeme to i obrátit. Chceme-li vyjádřit nahost, z tvaru onu desetinu milimetru ubereme.
nahrávání času	V obraze je nahraný čas, který jsme mu věnovali. Zapisuje se automaticky; práci dá najít odpovídající přehrávač.
názor	Názor je to poslední, co nás zajímá. Názor je vždycky blbý. Nelze mít dobrý nebo správný názor. To je náš názor.
nehoráznost	Nutný parametr, pokud nemá věc být pouze kvalitní.
nešťastný kompromis	Když se nerozhodneme pro vyhraněnost v jednom či druhém směru, snadno skončíme na zdánlivě bezpečné pozici mezi, která však spojuje slabé stránky každého z pólů. Obraz pak není ani zkázněný, ani divoký; ani barevný, ani světelný; ani oslovující, ani naslouchající; ani mastný, ani slaný.
neučit	Učením účinně bráníme tomu, aby si na to žáci přišli sami. Ale pokud to vypadá, že si na to sami nepřicházejí, je nutno učit. Proto, když se učí, znamená to, že učitel rezignoval, a žáci že zklamali.
neutrální barva	Jakákoli barva, která je vůči dvěma barvám ta třetí.
obraz není plochý	Hloubka je obrazu vlastní. Plocha je zvláštní případ; vytvořit skutečně placatý obraz je těžké, ne-li nemožné. Malíři se poznají ne podle hloubky, ale podle toho, jak přesně v ní usadí plochy.
obraz proti jménu	Čím víc chápeme, že obraz a jméno jsou neslučitelné, tím víc oceníme, že na konci obrazu se vždy nachází jméno a na konci jména obraz. Nic jiného než jména nevidíme. Nic než obraz nás neoslovuje.
obraz v obraze	V obraze jsou obrazy. Mají pořadí.
obraženina	Obraz vzniklý pouhým nárazem na překážku.
obraziště	Obraz při svém vzniku zaměřuje místo, z něhož vzniká. Toto místo s ním zůstává, cestuje s ním, nedá se od obrazu oddělit. Obraz proto má spíš tvar pyramidy než roviny.
obrazovost	Používáme tenhle pojem, ale definovaný myslím nijak blíž není. Znamená, jestli věc obstojí jako obraz, ale co to znamená, není jasné. Možná něco s rozprostraněností na formátu, úhrnost, pádnost, snad plošnost.
obruče	Slyšíme praskání obručí pokaždé, když si student pro sebe objeví, co je barevnost, co je forma atd. Někteří to neobjeví nikdy. Přesto z nich mohou být kvalitní umělci. Na takových oceňujeme kvalitu jejich obručí.
obrys	Kreslit obrysem znamená kreslit stále okolo a věci se nedotknout. To vůbec není špatné, pokud si ovšem nechceme sáhnout kresbou na jádro.
odměna	Jestliže autora neodměňuje dílo, tak mu není nic platné, když za ně dostane peníze.
odstup	Při odstupování od obrazu procházíme zlomovými zónami. Například do nějaké vzdálenosti nevidíme okraje obrazu. Další vzdáleností je obraziště. Na další nás zaměřuje perspektiva nebo jiné způsoby počítání s divákem. Při další dané vzdálenosti se spojí pointilistické skvrny. Třeba místní doplňkový kontrast červené se zelenou se z odstupuspojí v šedou. Můžeme pak dělat obrazy,měnící se podle vzdálenosti. Větší umění je ale udělat obraz, který bude stejný i z kilometru.
odvaha	Nakonec vždycky to, co nás na obraze strhne, je odvaha autora.
optický klam	Optický klam je fakt. Anebo všechna optická fakta jsou klam.
orientovanost	O tom, že obraz bez nás není, nás může přesvědčit jeho orientovanost. Když s obdélníkovým formátem zkusíme rotovat po 9O°, obraz se vždy zásadně promění. Je to skutečně pokaždé nový obraz, ačkoli na jeho povrchu nenastaly žádné změny. Obraz vypadá tak a tak podle toho, kde jsme my. Orientovanost se zřejmě projevuje skokem – když obraz otočíme jen o několik stupňů, nemusí se stát nic.
originalita	Nechtějme být originální. Úplně stačí, když budeme dělat to, co za nás nikdo jiný neudělá.
osamělost génia	Když vstupujete do místností, ve kterých jste nikdy nebyli (a možná v nich nikdo nikdy nebyl!), je to buď na diagnózu nebo začínáte zažívat osamělost génia. V žádném případě není o co stát. Když jsme ale ve společné místnosti s ostatními a nikdo nám nerozumí, nejspíš jen neumíme jazyk.
otevření obrazu	Na obraz je nutné si udělat čas. Jinak dostanem pouze informaci. Obraz se mění, obraz je čistě časové médium: vyvoláváme ho časem.
otisk	Když se jedna věc otiskne na druhou, otiskne se nějak i druhá věc na prvou. Tisknou se spolu a proti sobě. Spravedlivě, jedna bere ve chvíli, kdy druhá dává, a dává, zrovna když druhá bere, současně.
otvírák	Něco, čím lidi potěšíme nebo naštveme dřív, než si uvědomí, že je jim to zcela lhostejné.
paobraz	S obrazem malujeme zároveň paobraz.
paradox	Na paradoxu není nic paradoxního, je přirozenou součástí pořádku. Zato pořádek se vymyká představě.
plošnost	Jistým způsobem, jak dosáhnout prostorovosti, je uplatnit plošnost.
plyšáci	Příkaz doby, který vede umělce, aby recyklovali hračky z dětství, často s přísadou sado-maso nebo s výčitkou proti zradě dospělých. Další příkazy: body, street. Doplňte sami. Příkaz doby je prakticky všechno. Provádět ho mimo dobu je trapné. A nutné.
počet	Na obraze je buď jedna věc. Nebo jsou na něm dvě věci. Nebo jsou na něm tři věci. Atd. Na obraze je taky první, druhá, třetí atd. věc.
podélné šrafování	Protože šrafy jsou kosmogonické, a kosmos je pokaždé nový, neměli bychom se automaticky upínat k první volbě, kterou bývá podélné šrafování.
pohled	Pohled je kus obrazu, který uvidíme naráz.
pohled do blba	Při tomto pohledu vidíme všechno, ale bez hranic.
pole	Pole říkáme místu mezi mezemi, do kterého lze vstupovat – i když se nám přitom rozpustí stanoviště.
poměr	Poměr nastává, když vidíme víc než jednu věc. V tom je protikladný k úžasu. Poměr sám, jako jedna věc, ale rovněž vede k úžasu.
poslouchání	Posloucháme, co po nás obraz chce. Někdy po nás chce, abychom ho neposlouchali. Pak musíme zvlášť dobře poslouchat, jestli poslechnout nebo ne.
povrch	Povrch má dvě strany. Mají stejný vzhled.
práce na pozadí	Popředí si všimne každý, proto je to popředí. My si snad ještě více než popředí všímáme pozadí. Na naší kresbě si však každý musí v první řadě všimnout popředí.
pravidelnost	Opakovaná činnost nám umožňuje zachytit věci, které se neopakují.
pravý prostor	Vyvolání i udržení obrazového prostoru vyžaduje vzepětí ducha. Proto ho máme za pravý prostor: protože právě vidíme jeho vznik i zánik. To, čemu se říká tří-nebo čtyřrozměrný prostor, je vedle toho nemístně fádní, pasivní, a vlastně málo prostorové.
předozadní	Kdo „řeší“ obraz frontálně, jako překážku kolmou pohledu, nemusí obraz ani otevírat. Pro uspokojivý vzhled mu úplně stačí uspokojivě vyvážit sousední formy. Avšak pokud si obraz vykládáme předozadně, hledíme až za vzhled – a tím se dosažení uspokojivého vzhledu rázem ztíží. Zato se podél pohledu dostáváme dovnitř obrazu, což je velmi uspokojující. Jako bonus získáme, že trojúhelník bude pyramidou, kruh sférou atd.
předstírání předstírání	Je jedno, jestli předstírání předstíráme nebo předstíráme upřímně. Obojí je stejně upřímné.
předstíraný orgasmus	Úsilí o uspokojování diváka bez vlastního uspokojení.
překračování hranic	Překračování hranic oboru nevyžaduje žádnou odvahu, když jeho hranice neznáme.
příběh	Příběh není ohrožen tím, jestli dopadá tak nebo onak, ale že přestane být příběhem. Že se srazí na pouhé informace.
příčný směr	Čára pokračuje svým směrem, dobrodružství však neočekáváme na jejím konci, nýbrž ze strany.
přirozené obrazy	Můžeme obraz brát doopravdy jako kůži (citlivou vrstvu, membránu, tkanivo, jizvu), řez (preparát, letokruhy), projekci (stín, „prasátko“, displej nebo diák, vitráž, pauzák), skvrnu (špínu, materiály, jejich textury nebo jako smetí, asambláž), jako pole (zrakové jevy), jako písmo (znak) a podobně. Když náš obraz bude navíc i přirozeným obrazem, bude tím i o něco víc doopravdy.
problém	Je potřeba mít problém. Musí to být náš problém, který na nás čekal. Máme-li štěstí, bude to zároveň i problém univerzální, který na sobě neurčitě pociťují zástupy lidí. Když budeme mít skutečně velký problém, můžeme se stát i velkými malíři. Problém nám dává formát. Používáme sice slova problém, ale nejde o nic nutně negativního – klidně místo toho můžeme říkat třeba radost.
prostorová spirála	Do prostorové spirály je namalováno množství renesančních, barokních aj. obrazů. Nevím, jestli pro ni existuje nějaký zavedený pojem.
protisvětlo	Protisvětlo znamená, že skrz obraz je vidět někam jinam.
první čára	Než uděláme první čáru na formát, už jsou tam čtyři čáry stran formátu a množství siločar.
Purkyňův jev	Při stmívání barvy mizí postupně, první červená, poslední modrá. Jev lze užít pro divákův odhad barevné teploty.
puška milenka	Miamoto Musači odmítal fixovat se na jediný, „svůj“ meč; jednou si dokonce cestou na souboj vyřezal zbraň z vesla. Vedle toho od dob Durandalu až po dnešní pušku milenku přežívá tradice osobního nebo přímo magického vztahu k vlastní zbrani. Jedni kreslíři se fixují na vlastní zbraně a dosahují s nimi dokonalosti. Jiní pěstují připravenost.
původní, originální	Spíš než jen pro osobité či zvláštní projevy používáme tyto výrazy pro takové, které si udržují přístup k počátku.
qi	Nemluvíme o žádné tajemné energii, ale o viditelném faktu: zdali síla dosahuje až do konečků tvaru.
radiace	Věc vizuálně pokračuje dál, za svoje hmatové hranice. Tomu pokračování říkáme obraz. Obraz je ale taky věc.
roury	I kreslíři podléhají lidové představě, že figuru v podstatě tvoří čtyři roury končetin připojené k rouře trupu a kulička hlavy navrch. My však uznáváme tvar vždycky nanovo – a tak například paže přitisklá k trupu s ním vytváří fakticky jednu věc.
samonasírací	Říká se, že nejlepší voják je nasraný voják. Platí to i pro umělce. Ten však nemá nadřízeného. A tak musí být samonasírací.
sebevyjádření	Bezkonkurenčně nejhloupější důvod k výtvarnému tvoření.
sem	Není těžké dělat obrazy, které nás dostanou jinam. Těžké je dělat obrazy, které nás dostanou sem.
sférická spirála	Do sférické spirály je namalováno množství renesančních, barokních aj. obrazů. Nevím, jestli pro ni existuje nějaký zavedený pojem.
síla	Nakonec není nic než síla.
slovník Grafiky 2	Slovník je často jedinou rozpoznatelnou známkou toho, že někdo vystudoval akademii. To není tak málo, jak se může zdát. Jinde než ve společně živeném slovníku pojmy nepřežívají.
smajlík	Při všem zaujetí nad modelací portrétu bychom neměli zapomenout, že tvář je v posledku vždycky jen smajlíkem, tj. dvěma tečkami pro oči (někdy jen jednou), čárkou pro pusu a kroužkem pro obličej.
směr pohledu	Pohled má směr. Jde tam nebo sem.
Smetanovy pojmy	Se samozřejmostí používáme všechny výrazy mého profesora Jana Smetany, které mi uvízly v mysli: siločáry, ukostřit, obraz musí smrdět, najít svou parketu, transponovat (a další hudební termíny)… Se stejnou samozřejmostí testuji použitelnost všech našich výrazů tím, že si je vždy nejdřív představím v jeho mysli.
šmirgl	Hledáme intenzitu, avšak nikoli nejvyšší, nýbrž nejpřesnější. Například pohlazení nebývá intenzívnější použitím smirkového papíru (má-li zůstat pohlazením), ale třeba dalším zjemněním.
smysl pro absenci	Všimnout si, že si něčeho nevšímáme, nám umožní dělat, co nikdo nedělá.
současná tendence	Tendence ve své závěrečné fázi.
špína	Barva, i pestrá, která nemá dost čisté vztahy.
stání za stojanem	Stání za stojanem je stejně důležité jako stání za soustruhem. Kreslení je bezpečnější, když vyladíme všechna možná naladění postoje vůči přenosu síly. Vyladění nepřináší nový zvuk, jenom odstraňuje šum.
štěstí	Pravý směr poznáme podle štěstí. Začnou se nám dít málo pravděpodobné události, které ale dokonale zapadnou do vznikající věci. Časem zjistíme, že výskyt takových nečekaných šťastných momentů můžeme ovlivnit nejlépe tím, že nic nenecháme náhodě.
štětec	Štětec je složitá struktura, kterou jsem doposud zcela nepochopil. Má špičku, fousy (konečky vlasu, které právě nejsou špičkou), křídla (vlas po obvodu) a jádro. Jádro samo není homogenní, i v něm lze shledat odlišně fungující složky. Tlak na štětec aktualizuje různé jeho vrstvy a pohyb vytváří jejich časový záznam.
strana čáry	Čára má dvě strany. Navíc má přední a zadní stranu.
střední hrana	Linie uprostřed tvaru, kterou bychom po změně stanoviště vůči modelu o 90° viděli jako obrys.
střední šedá	Automatika foťáku směřuje ke střední šedé. Celkově světlé či tmavé záběry proto vyžadují ruční opravu. Pokud i naše obrazy směřují ke střední šedé, je na místě najít, kde se vypíná automatika.
sv. Šebestián	Setkáváme se s představou,že obrazy jsou šípy, kterými máme něco trefit. Střelba a malba jsou pak příbuzné kratochvíle,korunované šťastným zásahem. Pro vytváření obrazů může však být výhodnější opačná představa: že obraz čeká na ránu.
svět umění a umělecký svět	Rozlišujeme mezi světem umění, který si musíme sami objevit, vstoupit do něj a najít v něm svou vyhlídku, zákoutí nebo cestu – a mezi uměleckým světem, který nás může objevit, pokud v nás sám spatří svou vyhlídku nebo cestu.
světelný oceán	Barva prýští z povrchůdo světelného oceánu, který ji dopraví až na protilehlépovrchy. K sobě kolmé fasety povrchů se tak málem zrcadlí jedny v druhých. Místo vystihování povrchu předmětů můžeme s výhodou malovat toto pohyblivé médium, vyplňující veškeré místo mezi povrchy.
světoví umělci	Přichází na ně řeč, kdykoli moralizujeme na téma dochvilnost. Dnešní světoví umělci chodí včas – jinak by zmeškali příležitost stát se světovými umělci.
svoboda	Nechceme svobodu, naopak: chceme, aby obraz vznikl tak, jak musel. Když máme opravdu štěstí, pak nemáme žádnou volbu.
symetrie	Plná symetrie je mocná, ale banální. Obsažnější jsou neúplné symetrie, kdy na jedné straně musíme hledat shody s druhou stranou a naopak. Jedna strana pak vysvětluje druhou stranu a sama je vysvětlována druhou stranou. Doslova v jedné vidíme druhou. Nakonec jakékoli dvě věci mohou být prohlášeny za neúplnou symetrii.
tah	Z tahu zbývá jen stopa na podkladu, při tahu však zacházíme ještě s dalšími rozměry: jak se z výšky snáší a jak se od podkladu zase odlepí, a taky jaká síla a z jakého směru se v něm hromadí nebo rozlévá.
táhla a vzpěry	Při kreslení se můžeme řídit také tím, které formy se nacházejí pod tlakem a které v tahu. A jaký dají součet.
talent	Přivlastnili jsme si názor Karla Mandera, holandského barokního malíře, že kreslit se naučí každý – pouze ke skupinovým, „fraktálním“ věcem, jako jsou vlasy, listoví stromů nebo drapérie, musí být talent.
teplá a studená	Je jedno, která barva pro nás bude teplá nebo studená. Ale musíme je přesně odlišit.
test mravencem	Dvě protilehlé obrysové linie musí umět vyklenout plný tvar tak, aby se hypotetický mravenec nikde nezřítil do prázdnoty.
třídy	Na stromě vidíme jednotlivé listy. Nebo jejich shluky. Nebo celé větve. Nebo shluky větví. Nebo celý habitus. Nebo vidíme shluk stromů. Nebo les. To, co třídy odděluje, je pohled.
trojúhelník	Kolik úhlů má trojúhelník? Je to chyták: šest!
tváře	Tvary jsou tváře. Většinou podprahově; nechme je ale pod prahem.
tvorba	Nová věc je nemyslitelná. Umíme vymyslet zcela novou kombinaci prvků, to ale ještě není nová věc. K tomu, aby vznikla opravdu nová věc, není potřeba nic menšího než zázrak. Přesto vznikají.
tvořivost, kreativita	Pan Žalud říkal: tvořivost ještě není umění.
ufo, marťani	Každá věc ať je ufo.
úhel je univerzální	Proporce vystihneme lépe úhly než vzdálenostmi. Vzdálenost zůstává fyzická, svázaná s měřítkem. Avšak úhel je univerzální, ne-fyzický, s měřítkem žádnou podstatnou vazbu nemá.
ukostřit	Termín mého profesora Smetany, který na něj myslím přišel spolu s Hrabalem.
umění	Nemáme ve slovníku.
únik	Není těžké dělat obrazy, které nás dostanou jinam. Těžké je dělat obrazy, které nás dostanou sem.
úplný pohled	Na první pohled vidíme popředí. Na druhý pohled můžeme uvidět i pozadí. Úplný pohled nazýváme takový, který uvidí i pozadí pozadí – čímž lze myslet zorné pole nebo pole vnímání – a který též uvidí popředí popředí – čímž lze myslet nás. Úplný pohled uvidí tuto čtyřčetnost jakoby v jediném vjemu.
útěcha z obrazu	K obrazu by se mělo dát modlit. Měl by přijmout zpověď. Obraz by měl umět odpouštět hříchy. Obraz by měl jít zničit.
úžas	Způsob, kdy spatříme jednu (nebo žádnou, to je jedno) věc.
valér	Cit pro světelnou hodnotu barvy. Desaturovat barvu lze na různou hodnotu, jak ukazuje Photoshop.
věc	Věc je to, o co nám jde. Věc je cokoliv, co se vynoří z pole lhostejnosti, co má tudíž hranici, na co si tudíž můžeme sáhnout – i zrakem nebo myslí. Bez věci nekreslíme ani nemalujeme. Ale můžeme to zkusit.
velká forma	Cesta napříč formou trvá různě dlouho. Pokud je cesta napínavá, bude i dlouhá a forma bude velká. Pnutí cesty napříč formou dosáhneme napínáním hranic formy.
velký pohled	Získaná schopnost obsáhnout pohledem naráz větší kus. Kreslení je potom snadné.
vidění vidění	Mohli bychom klidně usilovat i o vidění vidění vidění, ale vidění vidění postačí.
vidět do malby	Převzato od Sopka. Vidět pod závěrečnou krustu umožňuje vidět obraz nejen od konce, ale částečně i od začátku.
vizualita	Orientovat se čistě na vizualitu je stejně krátkozraké, jako se při jídle řídit jen mlsností a nehledět na živiny.
vlastní pach	Zjistit vlastní pach je obtížné. A i když, nepůjde nám ho jen tak zařadit. Ale může to být důležité: může to být to hlavní, co šíříme.
vraz	Vraz je slovo vymyšlené pro nemožné úsilí o obraz,který by vznikal bez okliky přímo, bez oné iritující předpony ob-.
všechno jde	Anything goes – ale jen když přitom o něco jde. Může jít ovšem i o to, že o nic nejde. To je klasika. Vypadá, že ať děláme cokoliv, nedá se to snad ani pokazit. Pak je záhadou, proč je tak vzácné, aby o něco šlo.
výchozí barva	Když chceme, uvidíme v jedné barvě všechny možné jiné barvy. Ve stínu uvidíme velké světlo a ve světle naopak tmu. Může to někdy pomoci bohatosti malby, ale skutečně jen někdy. Uvidět jednoduše výchozí barvu a valér zůstává základní malířskou ctností.
výsledek	Zajímá nás vznik, výsledek je pozdě.
výtvarná zkratka	Dnes už zcela zapomenutý pilíř modernismu. Z toho důvodu opět aktuální.
vyvinout tvar	Tvar na obraze musí být vyvinutý, aby v případě, že by obživl, nebyl zombie.
vzhled obrazu	Věříme, že obraz je ještě něco jiného, než svůj vzhled.
workshop	Potupné jméno pro typ výuky, kdy se během několika dnů či týdnů okouzlujícím způsobem předává dávka informací. Opakem je dílenský přístup, při němž účastníci pracují pohromadě tak dlouhou dobu, že už se málem nemůžou překvapit. Stanou se pro sebe vzájemně průhlednými. Díky tomu vzájemně uvidí, co mají za sebou.
yin a yang	Každé dvě sousedící formy nabývají čtyři vazby, stejně jako yin a yang: jsou vzájemně maximálně opačné, vzájemně se tvarují, jedna se zračí v druhé, jedna je proporcí, měřítkem, druhé.
zadní strana obrazu	Obraz je k nám pohledovou stranou. O zadní straně obrazu nevíme nic, ani jestli existuje.
základní věta	Některý umělec jako by svými díly hlavně říkal: já vám ukážu! Jiný zase jako by volal: já chci taky! Další: mějte mě rádi! Nebo vybízí: podívej! Anebo vyzývá: ukaž se! Či dokonce: pomoc! Jsou to možná ty nejzákladnější mantry, které si autoři snad ani neuvědomují, a tudíž je ani neproblematizují, ačkoli jsou jimi zřejmě vedeni, podle nich si vykreslují žádoucí efekt svých děl, ba i do skupin se dle jejich příbuznosti sdružují. Nezbývá, než si je uvědomit a problematizovat.
zdroj světla	Známý zdroj světla na obraze vytvoří ozářenou scénu. Neznámý zdroj ozáří přímo obraz.
znak a scéna	Scéna je tím silnější, čím má v sobě víc znakovosti. A znak zase tím, čím víc v sobě má scény. Právě z tohoto důvodu se znak a scéna nesmí zaměňovat.
zoufalost	Nikdy si nemůžeme být jistí, jestli jsme dost zoufalí. A jestli ostatní nejsou v zoufalosti ještě před námi. V této soutěži jsou však největší zoufalci ti, kteří o vlastním zoufalství nic netuší. Naštěstí ani my sami nemůžeme tušit pravou hloubku vlastního zoufalství.