všechno v jednom

Obrazovka televize se nám jednou smrskla na tenounký jasný vodorovný proužek uprostřed. Několikrát se po novém zapnutí vrátila do normálního režimu, ale vždycky jen na chvíli, načež se opět smrštila na jeden řádek. A jednou tak už zůstala.

Přesto jsme se na ni dívávali ještě nějakou dobu, než jsme koupili televizi novou. Světelná čára nebyla mrtvá – naopak pulzovala podle toho, co se vysílalo. Jakoby se v ní sčítaly všechny řádky obrazovky do jednoho. K tomu jsme poslouchali zvuk.

výtvarný jazyk

Modelová situace: profesní skupina mluví svým jazykem. Jazyk je to zvláštní, například dovoluje mluvit mrtvým s živými a mluvit s věcmi, se světlem aj.

Mnoho běžných věcí ovšem vyjádřit nedokáže, zato jiné snad ani nelze říci jinak, než právě tímto jazykem.

Jazykem se v každém případě říká něco. Není to jen hra bez obsahu.

rozhovor Radana Wagnera pro REVUE ART

Radan Wagnes se mnou udělal velký rozhovor pro jejich časopis REVUE ART. Vydávají tenhle čtvrtletník už několik roků; jestli ho neznáte, dá se snad získat přes PNS, většinou na něj narážím po galeriích. Rozhovor jsem vložil níže, v časopise je k němu ještě asi deset reprodukcí. A taky moje fotka ze Silvestra, bohužel bez uvedení autorky Ireny Armutidisové.

průhlednost

Pavla Kovaříková (dříve Francová) dělá průzkum mezi svými nevidomými známými. Některé odpovědi překvapují i ji. Třeba jak je pro nevidomé od narození nepochopitelný koncept průhlednosti. Například pohled oknem ven na krajinu – jak je možné vědět, že tam zrovna sněží nebo něco, když v tom prostředí nejsme.

catwalk

Na Miss kompost se zase vyrojilo šílených modelek. Měl bych koukat po hadrech, ale ve skutečnosti koukám na modelky. To asi dělá víc lidí. Mě na nich nejvíc zajímá jejich chůze a tu taky nejvíc kritizuju.

Začíná to od svislice. Potřebujeme mít podbřišek akorát ve svislici pod temenem. Hlava vpředu prozrazuje snaživost, někdy i laxnost, případně nutkání „zakrýt tělo hlavou“. Záklon je stejně tak nevhodný, příliš předsazená pánev působí vulgárně a nemá sílu.

západní myšlenka

A: „Čtverec nad přeponou se rovná čtvercům nad odvěsnami."
B: „Zato ty jsi poďobanej a smrdí ti z huby."

Čestmír Berka, jinak velmi nečitelná postava učitelského sboru AVU z dob našeho studia, se nám zapsal kromě náčrtků bitvy u Thermopyl pomocí vojenských značek (byl to bývalý lampasák) a s popiskami v řečtině, také exaltovaným vyzdvihováním „řeckého slunce“ v kontrastu oproti „myšlení asijských despocií“.

sláva rozkladu

Dalo se čekat, že po získání hrdého titulu Miss kompost 2007 nabere můj další kariérní postup raketovou rychlost. A skutečně, už tuto sobotu můžete vidět na pražském Výstavišti, že jsem během jediného roku briskně povýšil a zcela přirozeně figuruju jako jeden z obhájců letošní úrody kompostů.

Jelikož ale my kompostnauti žijeme ve znamení humusu, neměl bych užívat výrazu povýšení. Naše hierarchie je přece orientovaná opačně, směrem k zemi.

Karel na bidýlku

Maloval jsem celý den a celou noc obraz a myslel na Karla. Mluvil jsem s ním způsobem „ať jsi nebo nejsi“, protože jsem nevěděl, jestli ještě je nebo není.

Při téhle konverzaci skrze membránu plátna občas vypluje nad hladinu nějaké slovo nebo věta, většinou ale nejde o moc víc, než o přichýlení vašeho proudu k proudu toho druhého. Stejně jsem nevěděl, jestli Karel ještě rozeznává řeč. Spoléhal jsem na to, že vnímá alespoň, že je někdo s ním. I když geograficky někde jinde a vědeckými nástroji nezjistitelně.

skandál u Valachů

Skandál se jmenuje výstava našeho ateliéru Grafika 2 v Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí – neplést si prosím s Galerií Sýpka Jana a Ireny Velkových a s Galerií Sýpka na Klenové…
Těšíme se na Valachy, v sobotu tam hraje má oblíbená kapela Ciment, podíváme se snad do Gobelínky, kterou máme rádi a jinak budeme celé dny sedět v galerii a bavit se nad věcma, jak bychom to dělali stejně, ale bez účasti širší veřejnosti.

zabte je

Pamatuji si z šedesátých let, že se v povídkách a románech začal objevovat prs. Nebylo to ňadro – ňadro patřilo předchozím desetiletím. Klasiky bylo obyčejně popisováno jako těžké, v selském stylu, vymalované od Švabinského. Zato prs byl zásadně existencialisticky bílý a pevný. Jeho hlavní činnost spočívala ve vyklouznutí ze županu, což potvrdí všichni čtenáři edice Magnet nakladatelství Naše vojsko. Prsy přinášela však i četba tehdy kvalitních sešitů Světové literatury, jen jste se místo peripetií nějakého poručíka museli prokousat stránkami uměleckého vnitřního dialogu.

galavečer

Víte, co je phishing: to jsou ty maily od vaší banky, které vás přesměrují na její web, ve skutečnosti však na jeho kopii, narafičenou příčinlivým sovětčíkem z RBN. Lidi tam pak naklapají svoje hesla a mají pocit, že zabránili nejhoršímu.

Je to zrovna ten případ, kdy něco vypadá jako kachna, plave to jako kachna, káchá to jako kachna, a není to kachna.

Jednou za rok si udělám večer s Českou televizí; vše ostatní hodím za hlavu a sleduju předávání cen Trebbia. Ačkoli ani včera se mi nepodařilo vidět to až do konce, není to tak snadné.

příběh bez běhu

Naše kamarádky nás už pár let zvou na pustý ostrov ve východní Asii. Ostrov se jmenuje Velké prase, a turisté ho nenavštěvují, asi to nezní dobře. Měli bychom tam strávit nejmíň tři měsíce. Rozlohou ostrov odpovídá knínickému katastru, je tam i sladká voda, tropický prales a takové ty západy slunce. Na opačném konci žije asi dvacet rodáků. Ony to myslí jako umělecký projekt – jenže mám neurčitý dojem, že už něco takového existuje. Ne v umění, ale jakoby to byla nějaká reality show nebo seriál.

přání

Vánoční přání vždycky zablokovaly poštu v celé zemi, v posledních letech se částečně transformovaly v elektronický spam. Sám neposílám nic – když někomu něco přeju, posílám to zdarma telepatií bůhvíkam a věřím, že to jednou bůhvíjak dojde.

slovník Grafiky 2

Dělal jsem na stránkách našeho ateliéru, takže jsem nějakou dobu neposlal nic sem – ale tam jsem například začal systematicky posílat slova, která mají ve slovníku grafici 2.

je nebo funguje

Kosmická bitva na poli Kuruú se odehrává mezi tím, co je, a tím, co funguje.

Když chceme zjistit, jestli je něco pravda, zkusíme ověřit, jestli to funguje. Columbo nedá pokoj, dokud nezjistí, že to mohlo tak a tak skutečně fungovat. Uzná to i pachatel a přizná se.

otázky k diplomce

Tereza Sochorová mi poslala pár otázek, ze kterých jsem se chvilku vrtěl, ale nakonec jsem jí odpověděl alespoň takhle.

ořechový kompot

Vlastně kompost. Stejně to zařadím pod rubriku recepty.

Hrábl jsem asi před pěti lety na zahradě do hromady ořechového listí. Zakouřilo se z ní, probíhala v ní klasická exotermní reakce. Popravdě to bylo poprvé, co jsem tento jev zpozoroval, nejen u listí ořešáku, ale vůbec. Kompostuju od útlého mládí, vždycky jsem přitom očekával, že se kompost zahřeje, jak se o tom všude psalo, ale jaksi se mi to nikdy nepovedlo. Myslel jsem, jak jinak, že to je nějaká komunistická propaganda.

Petrbokův sen

Jiřího Petrboka ctím jako malíře a kolegu, ale měl bych ho uznat i jako médium.

Říkal, že se mu včera zdál sen: seděl jsem v něm někde rozvalený v baru a poroučel jsem si whisky. Vždycky, když ji přinesli, udělal jsem „jedničku“, patrně takové to oceňující gesto se vztyčeným palcem. Po pěti panácích jsem vytáhl novou desetitisícikorunu – ta byla nádherně barevná, krásná bankovka, že by na ní člověk oči nechal. Že to celé byl sen si Jiří uvědomil až během dne; do té doby měl zato, že se to skutečně stalo, protože sen byl nebývale živý.

beseda U Zlatého prstenu

Všechno, co mám na srdci, jsem řekl tady v bloku, takže všude jinde se jen cituju.

Proto nemá velký smysl sem umisťovat pozvánku na zítřejší besedu v Domě U Zlatého prstenu v Praze (součást Galerie hlavního města Prahy, plete se někdy s Galerií U prstenu v Jilské), leda by někdo považoval za potřebné dohlédnout na správnost citací. Na druhé straně by někoho mohlo zajímat, že mám nový účes.

Tohle je znění pozvánky:

Klub přátel Galerie hlavního města Prahy zve na další setkání U Prstenu.

Pozvání tentokrát přijal Vladimír Kokolia

katalog výstavy AVU v NG

Blíží se výstava AVU ve veletržáku; pro katalog jsem napsal o našem ateliéru tenhle text – ovládl jsem se, a o kompostování se v něm zmiňuju minimálně.

nejstarší vzpomínka

Vylezl jsem ze dveří a při silnici jsem uviděl naftovou skvrnu. Uprostřed jílovitého bahna rozježděného traktorem nádherně opalizující brána někam jinam. Od té doby se samozřejmostí očekávám, že pouhým díváním lze uvidět v duze se zračící svět. Neurčitě si taky vybavuju, že mě od toho zázraku odtrhli s tím, že je to špína.

I love you, too

Známe to z amerických filmů, akčňáků i romantických blijáků: otec či matka ve vyhrocené situaci uchopí své dítě za ramena, pohlédne na něj vroucně a praví: miluju tě. A dítě v slzách odpovídá: taky tě miluju.

My Češi se při těch scénách cítíme citově vyprahlí, protože to neděláme. Takhle výslovně si to obvykle nepotvrzujeme. Pod vlivem psychického imperializmu ale nejspíš brzy začneme.

pěšinka mezi hroby

Končil den, když jsme vyjeli s Éčkem hrát někam na sever. Pepa zvolil zkratku přes hřebeny zalesněných kopců, hnal Volhu po okresce, obloha byla už podzimně vysoká, nit konverzace se tenčila a úměrně tomu sílil pocit, že se pohybujeme při dně sklenice kosmických rozměrů, v níž se turbulence malinového sirupu zvolna roznášejí Brownovým pohybem po celém objemu horizontu, dokud se každá věc v krajině neocitla v naředěném růžovém nálevu.

říkejte mi miss kompost!

„…protože Kokoliův kompost z Veverských Knínic je prostě nejlepší!“ – těmito jednoznačnými slovy zakončil obhajobu mých pěti kompostů pan ředitel Václav Větvička na finále Miss kompost na budějovické výstavě Země živitelka.

Když jsem však předtím poslouchal výčet argumentů, kterými své doporučení podložil, musel jsem jít do sebe, jelikož nejlíp vím, co jsem na kterém kompostu neodhadnul, opomněl nebo nepochopil.

na ozářené straně

Jak by to bylo snadné, kdybych se dal k mafii, nebo za minulého režimu k STB, mohl něco ukrást, mohl libovolně podvádět, být hnusnej, prostě sloužit zlu! Kolik špatných věcí jsem neudělal nebo jsem se k nim nepřipojil jen proto, že se nevyskytla příležitost.

Zlo je očividně daleko účinnější než dobro, je asi i přitažlivější, zdá se, že je stále více i společensky akceptovatelné. Jak je vůbec možné, že to umouněné nezajímavé dobro přežívá? Podle všech známek by nemělo mít šanci.

rybář lidí

Na nic jiného nemá cenu myslet, než jak zachránit svět. Nemyslím nutně onen svět, o němž se dovídáme ze zpráv, ten povlak na zeměkouli sycený lidskými tragédiemi – ať si každý zachraňuje to, co za svět považuje. Můžeme chtít zachránit vzdálené světy, ale stejně neunikneme volání, abychom nejdříve ze všeho zachránili ten, který nám mizí přímo před očima. Který za nás nejen nikdo jiný nezachrání, ale dokonce ho nikdo ani neuvidí.

Miss kompost blízko vyvrcholení!

Dostal jsem mail od Aleny Přibáňové z občanského sdružení Ekodomov, že dovoluji si Vám oznámit, že Váš kompost postoupil do finále a bude jako jeden z osmi obhajován v Českých Budějovicích na Zemi Živitelce dne 28. 8. 2007. Akce začíná ve 14 hodin. Vaším obhájcem bude pan Dr. Větvička, ředitel Botanické zahrady Karlovy university v Praze. Ten bude mít za úkol přesvědčit pana Duška a porotu, že právě Váš kompost by měl vyhrát.

veřejné měnění

Přemýšleli jste taky jako já, jak vlastně agentury na průzkum veřejného mínění vyhmátnou vzorek obyvatelstva? Jednou se ukáže, že nám imponuje arogance politických vůdců a že zabíráme na image a na populistické fráze, jindy zas, že korupci považujeme za problém, ale stejně jsme někdy dali nebo přijali. Případně jaký máme názor na něco, k čemu nemáme podklady. S výsledky hlasu lidu se málokdy identifikuju, proto mi vrtá hlavou, odkud se vlastně ti respondenti berou.

Mě se nikdy nikdo nezeptal. Až předvčerejškem!

nulová tolerance

Hlásání nulové tolerance zní možná dobře: říkáte tím, že jste ve svém usilování o spravedlnost důslední až do krajnosti. Nulovou toleranci v tomhle smyslu popularizoval na začátku 90. let newyorský starosta Rudolph Giuliani, a skutečně se mu podařilo v následujících deseti letech výrazně snížit zločinnost.

Ale když nulovou toleranci vyhlásí politická strana, pak určitě nepůjde o spravedlnost. Strana se tím pouze přihlásí k bolestně nudné, trapně předvídatelné strategii: cokoli řeknou političtí protivníci, je špatně.

překrývání míst

Sen v červeném domě má zvláštní kouzlo, nic moc se v tom románu neděje, jen se strašně pomalu rozvíjí příběh vážené čínské rodiny z osmnáctého století, nad níž se vznáší předtucha blížícího se úpadku, viděný očima nadaného a rozmazleného jinocha Baoyu.

Pages

Subscribe to |<  ()  |<  ()  |_  |  /\ RSS