čtyřbodový systém

Sunday, 9. January 2005

Někdo umřel před dvaceti lety, zastával názor, že se má žít. Prodal dědictví, cestoval, snažil se žít. Nesnažil se zanechat stopu, ale vydal se do světa. Možná společně s manželkou, ta možná ještě žije. Kde je ten jeho život? Je u něho, ale my nevíme, kde on je. Je jakž takž u jeho ženy, ale to jsou jenom dva body, to nestačí. On musí být i u mně, jinak neexistuje. Ale já je znám jen z doslechu. Potřebuju čtvrtý bod.

Nevím vůbec, o čem mluvím, jen si stavím předpolí k tomu, abych si jednou zkusil představit, kolik věcí je potřeba k tomu, aby život nebyl jen subjektivní zážitek, ale společná věc, která trvá a je přenositelná.

Pokračování až někdy.

(Původně jsem měl pocit, že budu do tohoto bloku psát jenom takovéhle polo- a čtvrtmyšlenky, ale vidím, že mi to nedá a nějak moc se mi to pointuje, snad časem…)

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.