osobnosti

jiskra v oku

Omlouvám se, toto je další smuteční promluva – ale sešlo se to tak – dokonce ta dvě smrtelná lože si v mé hlavě asi týden konkurovala… – vždyť blízkost byla v obou případech ta největší.
Nebyl jsem v tom zdaleka sám, v časopise Tvar k Vláďovi Zadrobílkovi promlouvají i další lidi.

ing. Vladimír Kokolia CSc.

Smuteční oznámení se do blogu nehodí, ale někam bych zprávu o mém otci dát chtěl. Byla to osobnost formátu takřka praotcovského, a i když mu na pohřeb přijel obrovský zástup blízkých, stejně by měl mít ještě svůj virtuální pomníček. Nepovolil jsem komentáře, ale jestli jste otce znali, můžete poslat vzkaz.

Vážení přítomní.

Pro syna je vždycky těžké uvědomit si, jaký je vlastně jeho otec. Ta blízkost, částečně i stejnost, znemožňuje odstup. Je téměř jisté, že mnozí z vás znali mého otce lépe a také docela jinak.

Ajka

Jana Svobodová a Jitka Vitásková dávají dohromady sborníček na památku Aleny Gálové (Ajky), dlouholeté ředitelky Galerie mladých v Brně, která by se letos dožila padesáti let. Umřela před dvanácti lety při cestě do Řecka. Pokud jste ji znali, přijďte 27. března do Domu umění v Brně na malé posezení – žádnou tryznu, ale něco v Ajčině stylu.
Poslal jsem do sborníku tenhle text:

Roman Havlík

Nosil jsem odedávna předtuchu (úplně jsem to viděl!), že budu učit na AVU – říkám předtuchu, a ne, že jsou o tom snil a přál si to, to naopak nikdy. Byla to ovšem od začátku předtucha zcela nerealistická, kterou bylo vhodné pustit z hlavy. Proto jsem od začátku působení na AVU v roce 1992 měl, přes svoji – asi nejen počáteční – nemožnost, zcela samozřejmý pocit, že to tak má být. Jediná věc, co mě ohledně mé role na AVU znejišťovala, byl Roman Havlík.

Jarouch Procházka a Roman Havlík

Srazy spolužáků v našem věku už začínají být pomalu spíš mementem mori než bujarou veselicí. Ukáže se, že někteří lidi, které si člověk nese v srdci jako nezodpovědné puberťáky, se bez dalšího vysvětlování přesunuli před stolici boží. Tak jsem skoro mimochodem – na dotaz: kde je? – shledal, že už navždy chybí Jarda Procházka, zvaný obřadně Jarouch, klíčová osoba našich umprumáckých let.

Subscribe to osobnosti