oběť

jiné světlo na začátku než na konci tunelu

Před půl rokem jedni mysleli, že to potrvá půl roku. Pesimisti rok. Soudní lidi, se kterýma jsem v poslední době mluvil, soudili, že budeme muset překousnout dva až tři roky, než se to zase začne trochu vracet zpátky.

Zpátky? Proč by mělo?

Oč pravděpodobnější je, že „svět už nikdy nebude takový, jaký býval“!

Copak nevidíte ty podlitiny na obloze?

Nevidíte, jak se hvězdy vzdalují a země je ztichlá před velkou ranou?

Stovky milionů si jsou najednou jisté svým právem vnutit vlastní idiotskou vůli jiným stovkám milionů.

ohnutí

Nikdy se mi moc nechtělo ohýbat (není míněno přeneseně), ale loni na podzim jsem se poprvé přistihl, že když jdu napříč po zahradě, tak se ohnu, seberu kamínek v trávě nebo na záhoně a hodím ho nebo odnesu na hromady šutrů, které tam všude máme.

Dělám to mimoděk, a tak se kamínky strefuju zázračně přes půlku zahrady. Ale dělám to zároveň systematicky, pročež skoro nemůžu přejít z jednoho místa na druhé. Teď v létě je všechno zarostlé, takže je toho míň, ale pokračuje to, a podle všeho se mi ta obsese stala vlastní.

život v anonymitě

To je ale frajer! Okolo projel nějakej blbec na motorce, ohrozil bezpečnost dopravy nadměrnou rychlostí nebo riskantním manévrem, anebo aspoň vyděsil babky zaburácením motoru. Hoši i dívky se závistí a vzrušením vzhlížejí za chuchvalcem prachu; být tak na jeho místě. To jsem jim to ukázal! – vykřikuje silueta frajera řečí těla.

Subscribe to oběť