zkažený život

vždycky musel mít poslední slovo

Opilý zřízenec při čtení pohřební řeči poplete nebo vůbec nezná jméno zemřelého. Hraje hudba, kterou nebožtík upřímně celý život nenáviděl. Smuteční síň zdobí nevkusné normalizační dekorace, a estetické utrpení z nich drsně konkuruje vaší kontemplaci. Po vás se už hrne další várka, přičemž mladému střihounovi, který nevybíravě vytlačuje konsternovaný zástup pryč ze síně a pak i z nádvoří, nemůžete dát ozdravnou bombu, protože byste tím nabourali pietu ještě víc než on. Při hostině číšník briskně pochopí, že hosté s červenýma očima nebudou úzkostlivě ověřovat položky na účtu.

obyčejní úleťáci

Stěžujeme si, že televizní zprávy jsou ustavičně negativní – mě tedy připadala nejpříšernější vždycky ta roztomilá zvířátka nakonec – ale když se podívám v normálním světě kolem sebe, slyším novinky ještě drastičtější. Tady odchází matka od šťastné rodiny, zde naopak zlotřilý syn vyhodil z domu vlastní matku, tento v afektu vyskočil z okna a přežil, tihle musí při každé procházce něco ukrást, i kdyby to mělo být jen polínko do kamen, tenhle se zbláznil a předvídá budoucnost, zde se krásný mladý člověk metodicky upíjí, tamten místo toho bije málem koho potká.

zkažený život

Byli jsme s E v roce 1990 někde na jihu Francie a ujel mi ve městě autobus, musel jsem jít pěšky. To bylo mrzuté, ale nějaké zdržení nemohlo nic změnit na tehdy vytouženém a neuvěřitelném faktu, že jsem v cizině.

Občas používám tenhle příklad, že když jste na světě, jako byste byli v cizině, nemůžete už nic zkazit. Mrzutosti se přihodí, ale život nemůžete pokazit.

pěšinka mezi hroby

Končil den, když jsme vyjeli s Éčkem hrát někam na sever. Pepa zvolil zkratku přes hřebeny zalesněných kopců, hnal Volhu po okresce, obloha byla už podzimně vysoká, nit konverzace se tenčila a úměrně tomu sílil pocit, že se pohybujeme při dně sklenice kosmických rozměrů, v níž se turbulence malinového sirupu zvolna roznášejí Brownovým pohybem po celém objemu horizontu, dokud se každá věc v krajině neocitla v naředěném růžovém nálevu.

pokrok v otázce vedlejších rolí

Americký Výbor pro nefilmovou činnost (Un-Cinematic Activities Committee) rozhodl, že pro každou zmrzačenou postavu v akčním filmu bude napříště povinností realizovat samostatný film, v němž musí být popsána následující životní cesta mrzáka (physically challenged person) se všemi zmařenými příležitostmi, nekonečnými hodinami na lůžku, osaměním a vůbec pokaženým životem.

Subscribe to zkažený život