výživa

osm paradoxů

Číňani mají rádi, když je něčeho jasný počet. Zní jim líp, když se řekne Pět elementů, Osm trigramů nebo Tři zla (imperializmus, feudalizmus a kapitalizmus). Mně vyšlo osm paradoxů, které se vážou k výtvarnému tvoření (většinou v bloku už zmiňovaných), ale nevylučuju, že další ještě přibudou.

1. citlivost & odolnost

Nechat podnět dojít až na čidlo je riskantní, úplná obrněnost naopak vylučuje zpětnou vazbu. Jenže my musíme být maximálně citliví i maximálně odolní.

prozrazený podnikatelský záměr

Díky všem, kdo mi napsali k narozeninám – datum na Facebooku dělá divy. Ještě že je vymyšlené.

Jako dárek pro vás jsem připravil odhalení svého ambiciozního podnikatelského záměru, který jsem doposud prozrazoval pouze pod kódovým označením a to výhradně osobám, u kterých byla záruka, že vše hned pustí druhým uchem ven.

Tak pozor, přečtením následujících odstavců můžete místo mně skvěle zbohatnout, vytvořit prodejní řetězec, založit tradici a udělat si jméno (vše samozřejmě teprve po signování jednoduché franchisingové smlouvy!), navíc si báječně sami pochutnávat.

péče o střevo

Kdysi jsem seděl se staršími spolužáky od Smetany v letní zahrádce. Hleděl jsem na ně se zvědavostí, některé jsem znal jen podle jména; byli to pánové už vesměs dobře zařazení na tehdejší výtvarné scéně, zatímco já jsem sotva opustil školu. Očekával jsem, že pochytím nějaké postřehy ze života, jak vlastně vypadá ta „volná noha“. Místo toho se vedla řeč výhradně o problémech s konečníkem.

skryté hubnutí

Ze zabijačky známe střevní sádlo, náš řezník bájil o jeho zvláštních účincích. Strhává se ze střev a přidává se do jelit, i když někde právě z něho dělají škvarky.

Taky si pamatuju z pitvy, jak tam zářilo zlaté sádlo v břiše – ne špeky pod kůží, ale uvnitř – a říkal jsem si, že stárnutí je prostě žluknutí.

kulinářství v Lidovkách

Vladimír Poštulka dělá kulinářský seriál do Lidových novin. Uvařil jsem ve školní kuchyňce několik vzorků a on mě pak asi dvě nebo tři hodiny zpovídal. Když mi poslal svůj přepis naší rozmluvy, upřesňoval jsem některé formulace z mé přímé řeči, až vznikl text níže. V Lidovkách vyšla pochopitelně zredigovaná a ořezaná verze, bohužel vypadla zmínka o našem prastrýci, který byl šéfkuchařem v Bílém domě, a zůstaly některé věcné chyby z jeho původního záznamu – například že doporučuju nechat tofu louhovat ve vodě tři dny aby ztuhlo… Takže jestli jste si dneska, v sobotu 28.

neodůvodněné návaly štěstí

Kilo zelí stojí asi šest korun. Dalo by se žít neuvěřitelně levně, jen na zelí. Podle různých zdrojů zelí obsahuje cenné látky, i protinádorové. Přesto jeho pověst je špatná, asociuje nedýchatelnou slovanskou zemljanku. Jednou jsem vezl konspirační kastrólek s dušeným zelím v autobuse – excentričtější situaci snad už nikdy nezažiju. Podobně jako u jiných pachů, musíme předem vědět, že jde o zelí, a pak se nám budou třeba sbíhat sliny. Ale když jsme pachu exponováni bez určení zdroje, odhadneme, že jde o upocené tělo, ponožky nebo něco kazícího se. Domácká vůně zelí je z nejzrádnějších.

zdravá výživa dětí

Nejsem, ani jsem nikdy nebyl, makrobiotik, nedržel jsem žádnou dietu, jen mě od patnácti let jídlo zajímá jako prostředek proměny osobnosti. Říkal jsem si, že se člověk tím co jí doslova stává (teda to co jí, se stává člověkem) a spatřil jsem v tom bezpracnou a záživnou cestu k tomu, abych si přestal být odporný, jak si někdy puberťáci bývají.

mrazíme radostně, díl 3., konzum

Sice žijeme v době konzumu, ale to neplatí o domácím zavařování, mražení a jiném konzervování.

Je vědecky dokázáno (mnou), že největší potíž s uchovávanými produkty není v tom, jak je zpracovat a udržet v poživatelném stavu, ale hlavně, jak je zkrmit.

mrazíme radostně, díl 2., ostatní ovoce

rybíz

Děláme ho v zásadě stejně jako třešně, uvedu jen rozdíly.

Rybíz na rozdíl od třešní trháme a až do určité fáze i zpracováváme se stopkama. To je taky rozdíl oproti tomu, jak jsme to tradičně dělali doma, ale jednou jsem četl potrhlý recept na čaj z těch rybízových třapin, tak jsem usoudil, že je to taky produkt svého druhu.

mrazíme radostně, díl 1., třešně

Nenarazili jsme dosud na žádný odpeckovač třešní a višní. Proto to děláme takhle!

recepty

V televizi občas narazím na pořad pro seniory, kde profesionální kuchař učí, jak se co vaří. Je mi z toho na nic: ten kuchařský rutinér (a asi taky odborník svého druhu) ukazuje, jak vařit, aby to bylo chutné. Přičemž chuťový ideál odpovídá restauračnímu stravování. Taková lepší hospoda, dříve by to byla tzv. dvojka. Ten ušlechtilý džentlmen nemá problém rozpustit v kastrólu půlku másla na dvě porce jídla, nalít do omáčky skoro celou šlehačku, přitom vesele solí a pepří, až se práší, přepaluje tuky – neboli jinými slovy, pomáhá pomalu zabíjet naše seniory.

Subscribe to výživa