úžas

úplně vedle na TEDx Brno

Pro TEDx Brno jsem přehnal přípravu; dokonce jsem si svou prezentaci i napsal, přestože jsem věděl, že ji na místě číst nebudu. Pečlivé čtenáře tohoto blogu jako obvykle nepřekvapím, shrnuju věci, které jsem tady už určitě někde dal. Ale než než budou na webu TEDxu publikovaná videa, tak aspoň tuto ochutnávku. S výslednou akcí nemá moc společného…

Chtěl bych se s vámi podělit o jednu věc, myslím, že jednoduchou, a přes všechny proklamace ne dost rozšířenou. A to je hledění vedle, bokem, kolem, mimo, za, napříč a podobně.

upgrade rozlišení

Když Naďa Vávrová odjížděla (před třiceti lety) do Španělska, uspořádala u Plecha ve Střešovicích rozlúčkový mejdan, a tam jsem zaslechl jejího kamaráda Michala Pavlíčka, se kterým hrála v Expanzi, popisovat jakýsi halucinační zážitek, kterému ani nepředcházelo požití halucinogenů.

nejstarší vzpomínka

Vylezl jsem ze dveří a při silnici jsem uviděl naftovou skvrnu. Uprostřed jílovitého bahna rozježděného traktorem nádherně opalizující brána někam jinam. Od té doby se samozřejmostí očekávám, že pouhým díváním lze uvidět v duze se zračící svět. Neurčitě si taky vybavuju, že mě od toho zázraku odtrhli s tím, že je to špína.

věda a umění I

Vyskytl jsem se opět v diskuzi o vědě a umění. Věda mě zajímá, aspoň v míře, ve které jí můžu rozumět, umění nakonec taky, ale hovořit o vztahu těchto dvou širokých a neurčitých oblastí mi připadá ztráta času. Pak ovšem těžko vysvětlím, že jsem věnoval čas rovnou dvěma textům na tohle téma.

Subscribe to úžas