utrpení

trpná hmota

Lidstvo na své cestě k zítřkům vyniká bezohledností. V první řadě samo k sobě, avšak do své sebestředné expanze neváhá bez okolků vtáhnout cokoli, co se zrovna naskytne. Kdyby mohly němé tváře mluvit, sdělily by nám strašlivé věci.

obyčejní úleťáci

Stěžujeme si, že televizní zprávy jsou ustavičně negativní – mě tedy připadala nejpříšernější vždycky ta roztomilá zvířátka nakonec – ale když se podívám v normálním světě kolem sebe, slyším novinky ještě drastičtější. Tady odchází matka od šťastné rodiny, zde naopak zlotřilý syn vyhodil z domu vlastní matku, tento v afektu vyskočil z okna a přežil, tihle musí při každé procházce něco ukrást, i kdyby to mělo být jen polínko do kamen, tenhle se zbláznil a předvídá budoucnost, zde se krásný mladý člověk metodicky upíjí, tamten místo toho bije málem koho potká.

pěšinka mezi hroby

Končil den, když jsme vyjeli s Éčkem hrát někam na sever. Pepa zvolil zkratku přes hřebeny zalesněných kopců, hnal Volhu po okresce, obloha byla už podzimně vysoká, nit konverzace se tenčila a úměrně tomu sílil pocit, že se pohybujeme při dně sklenice kosmických rozměrů, v níž se turbulence malinového sirupu zvolna roznášejí Brownovým pohybem po celém objemu horizontu, dokud se každá věc v krajině neocitla v naředěném růžovém nálevu.

Subscribe to utrpení