umění

jeden umělec

Když nemůžu poslat pozvánku, alespoň zatím jeden text z pozvánky:

Jeden umělec věřil na existenci umění a obětoval mu život. Pak se ukázalo, že to nebyl žádný život.

Jeden umělec myslel, že se něco zachrání, když bude uměním zachraňovat. Stal se z něho prokletý umělec.

Jeden umělec si zakládal na koulích. Díky koulím se dostal do nejvyšších pater umění a jeho koule byly zavedeny v hodinách výtvarné výchovy. Jednoho dne se probudil a koule nikde.

osm paradoxů

Číňani mají rádi, když je něčeho jasný počet. Zní jim líp, když se řekne Pět elementů, Osm trigramů nebo Tři zla (imperializmus, feudalizmus a kapitalizmus). Mně vyšlo osm paradoxů, které se vážou k výtvarnému tvoření (většinou v bloku už zmiňovaných), ale nevylučuju, že další ještě přibudou.

1. citlivost & odolnost

Nechat podnět dojít až na čidlo je riskantní, úplná obrněnost naopak vylučuje zpětnou vazbu. Jenže my musíme být maximálně citliví i maximálně odolní.

3x Chalupecký

Letos uplynulo dvacet roků od vynálezu Chalupeckého ceny, od té doby se vyrobilo dvacet laureátů, a tak je čas na různé anketní a kvízové otázky, na které poctivě odpovídám, i když kvůli tomu pak nestačím odpovídat na jiné věci a systematicky si tak buduju image nespolehlivého hňupa. Otázky níže mi položila Lucie Drdová, zřejmě pro katalog.

Kateřina Farná pro Salón

Kateřina Farná se mnou dělala rozhovor pro Salon, čtvrteční přílohu Práva z 29. dubna 2010. Druhý den už jsem vydání nikde nesehnal, tak text vkládám sem.
Návštěvníky tohoto blogu svými odpověďmi nepřekvapím, ale mně překvapilo, že Kateřina dokázala vůbec něco artikulovaného vytáhnout z nahrávky zmateného několikahodinového proudu mojí řeči.

entropie Evropy

Davidovi Černému, Krištofu Kinterovi a Tomáši Pospiszylovi se povedlo něco vzácného: skutečný skandál. Dokázali spustit mechanizmus, v němž počet jejich kritiků a obhájců lavinovitě narůstá, a každá jejich reakce, tedy i negativní, nebo zvláště ty negativní, se pozitivně účastní na tvaru výsledného díla.

galavečer

Víte, co je phishing: to jsou ty maily od vaší banky, které vás přesměrují na její web, ve skutečnosti však na jeho kopii, narafičenou příčinlivým sovětčíkem z RBN. Lidi tam pak naklapají svoje hesla a mají pocit, že zabránili nejhoršímu.

Je to zrovna ten případ, kdy něco vypadá jako kachna, plave to jako kachna, káchá to jako kachna, a není to kachna.

Jednou za rok si udělám večer s Českou televizí; vše ostatní hodím za hlavu a sleduju předávání cen Trebbia. Ačkoli ani včera se mi nepodařilo vidět to až do konce, není to tak snadné.

školní práce Terezy Kučerové

Tohle je další text, kvůli kterému mi nevyšel čas na tento milý blok. Tereza Kučerová měla dělat cosi pro školu, takhle jsem své odpovědi na její otázky autorizoval.

nenávidím umění

Před devíti měsíci jsem začal psát článek pro Koneckonců, což je, pokud to nevíte, slušný (to zní jak nadávka) kulturní časopis proti vší pravděpodobnosti vycházející už několikátý rok. Ale text jsem ustavičně překopával, nedávno jsem torzo poslal do redakce Ladislavu Vencálkovi jen abych mu doložil, že si nevymýšlím, když říkám, že něco pořád píšu. A právě teď jsem usoudil, že na dopsání nebudu mít delší dobu zaručeně čas, tak to raději plácnu sem, než téma dokonale vyčpí.

věda a umění II

Toto je příspěvek pro konferenci AMU s názvem Kde končí věda a začíná umění. V zadání se ale ještě nějak připletla mezi vědu a umění taky technika (snad se mýlím, ale měl jsem dojem, jako by se hlásila k tomu, že „vlastně taky patří mezi umění“); můj text byl proto o tom, čím se věda i umění od techniky společně liší – a říkám si, že snad tím, že si sahají na neznámo…

věda a umění I

Vyskytl jsem se opět v diskuzi o vědě a umění. Věda mě zajímá, aspoň v míře, ve které jí můžu rozumět, umění nakonec taky, ale hovořit o vztahu těchto dvou širokých a neurčitých oblastí mi připadá ztráta času. Pak ovšem těžko vysvětlím, že jsem věnoval čas rovnou dvěma textům na tohle téma.

bliss of ignorance

Pořád nemám udělané na svých stránkách publikování textů, tak je občas musím dát sem na blog.
Tohle je text, který jsem loni v létě sesmolil pro akci dr. Gibody na Hluboké; on se činorodě zabývá vztahem vědy a umění, což mi imponuje – i když jsem kritik představy, že se umělci a vědci sejdou, a vědci budou dělat umění a umělci vědu… To, že existují nějaké styčné body, neznamená nic jiného, než že jiné body styčné nejsou.
A co je mi obzvlášť odporné: „zástupci vědy“ a „zástupci umění“.

pět vět

Nenávidím umění, umění je pouhá dohoda o umění, a z malování mi je špatně. Nesnáším malování, protože si při něm zblízka sahám na hranici vlastní neschopnosti. Když už něco maluju, musí to napřed překonat můj odpor. Překoná ho jedině silná a krásná věc, která se mi vpálila do pohledu. A to nejpřiměřenější, co se s ní dá udělat, bývá namalovat ji. Starám se o vidění a o věci, a jen minimálně o malování a obrazy. Snažím se ze všech sil nevědět, jak svět vypadá. Když to pak uvidím, maluju to – ale jinak malováním nic neřeším, nic neříkám, nemaluju svoje názory, ani nevyjadřuju svoje pocity.

duchovní umění

Umění a duchovnost, duchovní umění – nezní to báječně? Duchovní umění je jistě něco lepšího než to ostatní, neduchovní. Jestli budu dělat umění, tak určitě duchovní.

Co k tomu potřebuju: především se přihlásit ke slovníku. Slova jako intuice, spontánnost, energie, velký obrat, symetrie, Bůh, dostředivost, matka Země, dračí žíly, tao, nový věk, podstata, poznání, šamanizmus, čakry, singularita.

A jiná slova musí být uvržena do hajzlu: racionální, vědecký, analytický.

Subscribe to umění