učení

Ján Mančuška

Než jsem dokončil větu, už mi do ní skočil a doplnil ji – a ukázalo se, že ji zná, že ho už nemůžu překvapit.

Znal ji, i když jsem si ji právě vymyslel.

Překvapoval mě jako nikdy.

Bavili jsme se o paradoxech postavení učitele a žáka.
O tom, jak se učitel musí v určitém momentu znemožnit a odklidit se, aby nepřekážel.

řeč na vernisáži Grafiky 2 na FaVU v Brně

Na vernisáži našeho ateliéru Grafika 2 v galerii Aula brněnské Fakulty výtvarného umění VUT jsem pronesl řeč, kterou sem vkládám. Zvláštní, že to je už druhá vernisážová řeč o ateliéru, kde mluvím o idiotech. As to bude něco znamenat, i když ještě nevím co. Vystavujeme cosi krajně nevhodného, co připomíná večerní kreslení nebo ty nesmyslné uhlové studie, které se dělávají na umprumkách. Ale měli jsme k tomu dobrý důvod.

Idioti.

Aroganti.

Předposranci.

Strupi a hňupi.

Omezenci.

Lháři.

Svévolníci.

výzkum Zdeňky Pincové

Zdeňka Pincová (osobně se neznáme) studuje sociologii na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a píše bakalářskou práci z oboru sociologie umění na téma Pohled na umělecký úspěch očima studentů a pedagogů.
Protože jsem se s ní nemohl potkat, abych odpověděl na pár otázek, poslala mi je mailem. Odpovídám většinou to, co už jsem předtím v jiném slovosledu řekl někde jinde, tak to berte jen jako moje i vaše opakování.

mémy Gr2

Kája Chamonikola mi vyprávěla, jak je nutné uzavírat cykly. Včera jsme jeden otevřený cyklus uzavřeli a zbyla po něm zvláštní výstava v Alšově jihočeské galerii v Českých Budějovicích s názvem Mémy Grafiky 2. Jsme úplně zničení, ale šťastní, protože se to povedlo, přijelo množství studentů, i ty legendy od roku 1992, kdy ateliér Grafiky 2 na AVU vzniknul. Zvládli jsme dokonce udělat dvěstěstránkový katalog formátu A5 a tloušťky třináct milimetrů. Vystavujících je šedesát šest!

katalog výstavy AVU v NG

Blíží se výstava AVU ve veletržáku; pro katalog jsem napsal o našem ateliéru tenhle text – ovládl jsem se, a o kompostování se v něm zmiňuju minimálně.

mémon

Jako nositel mému mám dvě starosti: o mém a o nositele. Jako nositel můžu mít strach, že mi mém někdo sebere, prohlásí ho za svůj. A za mém mám obavu, že ho někdo pokazí.

Ujal jsem se nesení mému – což znamená péči, aby se mém ujal. Mohu ho šířit v médiích, při rozhovorech, v galeriích nebo jako grafiti po ulicích. Ale můžu taky udělat něco rafinovanějšího: vypěstovat si skupinu nositelů mému.

S nimi uzavřu deal: předám vám svůj mém, který už se celkem úspěšně ujal, a vy za to, že ho ponesete, můžete cizopasit na jeho úspěchu.

doma!

Na Červeném mlýně u Barbary Benish jsem si našel velký kámen u rybníka, a dvakrát denně, když jeden nebo druhý stromek nad ním vrhal stín, jsem na něm byl dvě nebo tři hodiny rozpláclý a sledoval vodu.

Po konci školního roku na AVU se mi nechtělo ani trochu komunikovat, a tak jsem se zde spíš schovával před houfem dítek, které šťastně cirkulovaly z hodiny hip hopu na hodinu architektury nebo výtvarného tvoření, z ní na jízdu na koni, plavání nebo hodinu španělštiny (taky češtiny, angličtiny, němčiny), případně na výklad o bylinkách.

kompostování

Při obhajobě diplomky Radky Valentíkové jsem vůbec nereagoval na výtky kolegů Rittsteina a Róny, snad proto, že jsem si snad uměl představit, z jaké pozice se na to dívají. Radka se ostatně hájila sama a říkala věci, které musela říct, a všechno bylo myslím tak, jak to mělo být.

Horší, že jsem si uvědomil, že si kolegové neumí představit, z jaké pozice se na to dívám já. Dostali se do ráže, ale že se mi je přesto nepodařilo přesvědčit, můžu svádět jen na sebe. Ale co já vím, třeba je moje stanoviště skutečně vadné.

pochodně

„Měli jsme tady jednoho učitele, a ten zapaloval. Vodil žáky a zapaloval. My taky zapalujeme.“ Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, o čem paní ředitelka klatovské galerie Flašarová, v roce 1993, kdy jsem tam měl krásnou výstavu, vlastně mluví.

proč neučím taiji

Tohle jsem taky napsal do blogu už před dvěma měsíci, ale nepublikoval jsem to. Ani teď nechápu, proč jsem měl potřebu psát o tom, že už neučím taiji.

Dlouho jsem taiji neučil, protože se to prostě neslušelo. Gene Chen, můj první učitel, považoval značnou část informací za interní, a bylo nemyslitelné, že by se jen tak předávaly dál.

Subscribe to učení