taiji

přát kvalitně

Představme si, že chceme něčemu pomoci, a že nemáme po ruce reálnou možnost s tím něco dělat.

Tak si jen přejeme.

Všimneme si, že můžeme přidávat „volume“, přát víc nebo míň.

Brzy uznáme, že ať přejeme hodně nebo málo, nemá to žádný vliv.

Přesto si děláme naděje, že to nějaký vliv má, jen ho momentálně neumíme zjistit.

Zkusíme přát nějak jinak, třeba nějaký speciální způsob snažného přání zabere.

Obdivuhodnou praxi v tom mají nešťastníci.

vstaň a běž

Překážkář Edwin Moses měl charakteristický styl, se kterým vyhrál 122 závodů po sobě, dvě olympijské medaile a čtyřikrát posunul světový rekord. Pamatuju si jeho slib, že na konci kariéry prozradí svůj tajný recept, jak dokázal tak hezky a rychle běhat.

V jednom japonském filmu se samurajové učí po zápaďácku běhat, nejde jim to. Oni se pohybují malými krůčky, sice rychle a stále vystředění, avšak snaživý lektor, který jim vzorově předvádí náš normální běžecký způsob, je snadno nechá za sebou.

milenci prostoru

Jednou hladím prostor krásně po srsti, pak do něho vnikám, protahuju se jím dál, pak ho polykám a trávím, pak jsem u toho, kdy vzniká.

To není žádná metafora, pouze suchý popis.

Lidi se ptají, na co mají myslet při taiji. Obecná odpověď je: na všechno. Jen prosím nechávejte myšlení volně proplout – zvlášť při tom bacha na protivné myšlenky, které se už ze své přirozenosti zadrhávají a nabalují.

Což znamená občas taky nemyslet na nic. (Pozor, to je něco jiného, než myslet na nic! – právě na nic při cvičení velmi myslíme – někdy mám pocit, že výhradně.)

jungovský stín

V principech taiji straší jedna strašně jednoduchá věc: přenášení váhy.

Všichni samozřejmě víme, že rozložení váhy na obě nohy nikdy nesmí být fifty fifty – neptejte se ale, jak bez porušení tohoto pravidla vůbec můžeme přejít z jedné nohy na druhou.

Někteří učitelé praví, že poměr váhy by měl být těsně kolem polovičky: padesát jedna na čtyřicet devět procent.

Avšak jiní znalci zdůrazňují, že rozdíl musí být stoprocentní, sto a nula. Že v taiji stojíme vždycky na jedné noze…

péče o střevo

Kdysi jsem seděl se staršími spolužáky od Smetany v letní zahrádce. Hleděl jsem na ně se zvědavostí, některé jsem znal jen podle jména; byli to pánové už vesměs dobře zařazení na tehdejší výtvarné scéně, zatímco já jsem sotva opustil školu. Očekával jsem, že pochytím nějaké postřehy ze života, jak vlastně vypadá ta „volná noha“. Místo toho se vedla řeč výhradně o problémech s konečníkem.

slyšeli jste někdy o sférické spirále?

Pokud jste jeřábníci/jeřábnice nebo motýlkáři, tak ji možná z praxe znáte. Já s ní denně zacházím při cvičení nebo při koukání na staré mistry. Pojmenoval jsem si ji takhle sám, protože jsem o ní v životě neslyšel.

catwalk

Na Miss kompost se zase vyrojilo šílených modelek. Měl bych koukat po hadrech, ale ve skutečnosti koukám na modelky. To asi dělá víc lidí. Mě na nich nejvíc zajímá jejich chůze a tu taky nejvíc kritizuju.

Začíná to od svislice. Potřebujeme mít podbřišek akorát ve svislici pod temenem. Hlava vpředu prozrazuje snaživost, někdy i laxnost, případně nutkání „zakrýt tělo hlavou“. Záklon je stejně tak nevhodný, příliš předsazená pánev působí vulgárně a nemá sílu.

co je doopravdy taiji

Běžně si lidi myslí, že pro taiji to nejdůležitější je qi, energie. O taiji mluví jako o báječném způsobu, jak získat ztracenou energii a jak ji pěstovat k dosažení zázračných výsledků.

Ti, kdo se dostali dál a všimli si ve vlastním těle, jak se přenáší síla, mohou dospět k přesvědčení, že při cvičení jde spíš o jin, sílu.

filozofie břicha

Wittgenstein je pro mnoho lidí znám hlavně jako autor věty, že o čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet – což vypadá jako poukaz na hlubokou mystiku nebo skepsi, anebo přinejmenším výzvu, aby se zbytečně nežvanilo.

Jeho dalším vývojem to ale získalo další význam: o čem se nedá mluvit, na to lze někdy ukázat.

Na nejzákladnější věci jazyka či logiky nedosahuje žádné pravidlo, ty se prostě musí uvidět.

skryté hubnutí

Ze zabijačky známe střevní sádlo, náš řezník bájil o jeho zvláštních účincích. Strhává se ze střev a přidává se do jelit, i když někde právě z něho dělají škvarky.

Taky si pamatuju z pitvy, jak tam zářilo zlaté sádlo v břiše – ne špeky pod kůží, ale uvnitř – a říkal jsem si, že stárnutí je prostě žluknutí.

rada japonským vědcům

Když vidím, jak japonští vědci sestrojili další variantu člověku podobného robota, vždycky se podivuju, proč se tak šourá. Že by se v japonském týmu neobjevil žádný cvičenec stylu rodiny Chen? Asi ne, jinak by místo kyvného pohybu kloubů aplikovali spirálu v devíti perlách – a stroj by podle mně chodil bezpečněji a inteligentněji.

střed všude

Jasně, střed, všichni víme, že střed v taiji je Něco. Můžeme si ho představovat jako místo kousek pod pupkem a nějak si to dávat do souvislosti s každým pohybem. Nebo aspoň se závěrem každého pohybu.

K trochu univerzálnějšímu pohledu nás může nastartovat patnáctá kapitola Dao De Jing, moje snad nejoblíbenější: tao (dao) je tady, odchází, je tam, přichází.

cena za vyvinutou modelaci

Díval jsem se jeden večer na dokument o Pavlu Brázdovi, hlavně na jeho tvář a hlavu, která má kompaktní tvar pokrytý síťovinou vrásek – v podstatě totéž, co vidíme na jeho obrazech. Tahle symbióza velkého celistvého tvaru a povrchového rýhování (zbrázdění…) není podle mě jen tak.

cvičení s mistrem v Brně

Jak známo, lidi z bojových umění se pomlouvají jako staré baby (nezapomenu dodat, že nemám nic proti starým babám), a tak třeba Zhai Hua vždycky tvrdila, že Qin Min Tang není tudi, neboli osobní žák našeho shifu Zhu Tiancai. K tomu by musel třikrát třísknout před mistrem hlavou do země, načež by obdržel papír, který tuto událost stvrzuje – tak jak to máme s Zhai Hua, s Radkem a nově ještě s asi dvěma žáky my.

rozhovor o taiji pro časopis Luna

Tohle je rozhovor, který se mnou dělala asi před dvěma lety Pavlína Míčová. Luna byl zdravotní časopis, proto otázky směřují tímhle směrem.
Není to definitivní verze po korektuře, takže používáme nejednotnou čínskou transkripci (hned tři způsoby psaní slova taiji…), omlouvám se.

Mistr přijede v půlce září!

Ještě to potvrdím a napíšu přesný rozpis, ale vypadá to, že náš shifu Zhu Tiancai přijede v půlce září a stráví v Česku celý měsíc.

U nás bude podle všeho ten týden od 25. září. Sám cvičení neorganizuju, leda by se objevili zájemci. V Praze i v Brně to organizuje Radek Kolář, který jak jsem tu už psal, vzal pod svá křídla i mou věrnou skupinku, kterou jsem dlouhodobě zanedbával, a cvičí s nima v Brně.

V pátek 29. bude asi ukázkový večer v Brně, o víkendu cvičení. Cvičení může být i předtím během týdne, v Brně nebo v Praze, podle okolností.

strojový park

Cvičit se má brzo ráno, nejlíp právě před rozbřeskem, to je vůkol nejvíc Qi. A musíte vyrazit ven, na volné prostranství, nejlíp k nějaké borovici, pod střechou lze cvičit jen v nezbytném případě. Nejde o žádnou pověrčivost, každý si to může zkusit – příliv vitality z časného cvičení venku je skutečně neporovnatelný s cvičením během dne. Vím to, ale chodím spát spíš pozdě, a tak někdy za svítání teprve dokončuju svoje večerní cvičení.

cvičení v Brně, pokr.

Ohlasy ze cvičení s Radkem Kolářem jsou dobré, možná výborné. Poslali mi zprávu, že příští seminář s ním je v sobotu 8. dubna. Skupinka jinak cvičí v malém sále Biskupského gymnasia, Barvičova 85 v Brně, každé úterý od 17.15 do 18.45, cena 120 Kč za měsíc.

proč neučím taiji

Tohle jsem taky napsal do blogu už před dvěma měsíci, ale nepublikoval jsem to. Ani teď nechápu, proč jsem měl potřebu psát o tom, že už neučím taiji.

Dlouho jsem taiji neučil, protože se to prostě neslušelo. Gene Chen, můj první učitel, považoval značnou část informací za interní, a bylo nemyslitelné, že by se jen tak předávaly dál.

cvičení v Brně

Přišli za mnou David Baránek a jeho žena Lada, kteří se mnou skoro od začátku cvičili, a řekli mi, že se domluvili s Radkem Kolářem na občasných, možná pravidelných kurzech v Brně. Budou cvičit každý týden někde v tělocvičně sami, a Radek přijede možná jednou za měsíc. Je to tedy dobrá zpráva pro ty, kdo se ptali na cvičení v Brně.

Dostal jsem informace o termínech a místech cvičení v předstihu, ale nějak jsem je nedopravil na tento blog; posílám to až teď. Úvodní prezentace proběhla právě tento víkend…

splněné sny

V dětství jsem si přál, aby bylo možné nosit dlouhé vlasy jako Vinnetou.

Přál jsem si, aby podle mých dětských názorů tak obscénní část oblečení, jakým je sako – rozstřižené uprostřed těla na bříšku, kde měla právě hřát – nebyla až budu velký jediným a povinným oblečením pro muže.

Přál jsem si taky, abych v životě mohl jenom malovat.

Plnění snů bylo někdy tak nápadné, že jsem v dětství (a kdoví, jestli ne dodnes) považoval za reálnou možnost, že můj život je jen zkušební modul, na němž si skupina jakýchsi pozorovatelů testuje varianty.

nonverbální filozofie

Chtěl jsem psát něco k tomu, co je ve vzduchu, ale místo toho jsem naťukal: nejvyšší filozofie je telepatie. Zdá se vám to pitomé? Nepřišel jsem na to sám, převzal jsem to ze sci-fi (jak se jmenovalo? Když psi byli lidé?), kde se pomocí jakéhosi kaleidoskopu nad městem v obyvatelstvu telepaticky přenese sdělení, že na Jupiteru je ráj, a tak všichni naskákají do raket a vyklidí zeměkouli pro ty, kdo jim to takhle nastražili – pro samotářské mutanty. (To jsem klesl dost hluboko, asi nemám dost vlastních ulítlých nápadů, když se musím obracet ke sci-fi.)

Zhu Tiancai v Česku

Jak jsem psal, přijede za pár týdnů mistr, já jsem stále ještě nepublikoval, jak se bude cvičit u nás, ale kdo je z Prahy, může zvážit, jestli pro něj nebo pro ni není vhodný některý ze seminářů, které pořádá Radek Kolář v Taiji Akademii. Minule to měl bezvadně zorganizované. Zhai Hua bude mít mistra u sebe přes ten další víkend, ale nevím detaily. Je to na www.taiji.cz.

taiji v Brně

31.12.2004 8:37:07 objevil jsem Vaše stránky, nemate tip, kde v Brne cvicit taiji? Mam za sebou cca 10 let cviceni aikido, ze zdravotnich duvodu nemohu provadet pady, takze hledam alternativu… zdravi Michal
Taky bych si přál aspoň deset roků cvičit aikido…

taiji pro introverty

11.01.2005 10:12:09 Dobrý den, vo vasom clanku o taiji, spominate ze taiji je cvicenim pre vsetkych, velmi sa mi tiez pacilo prirovnavanie predstavu o taiji ako o starcekovi cviciacemu v parku… rad by som sa spytal ci je cvicenie taiji podla vas vhodne aj pre mladych ludi, po precitani asi jednej knihy o taiji (asi amerického povodu)som dosiel k nazoru, že tento sposob pomaha introvertnej casti nasej povahy a ide skor o dusevne cvicenie ako o bojove umenie. je to podla vas tak? Inac bol som na vasej vystave v brne, a strasne ma oslovil ten vztah malovanie vs.

uklidňující gesto

Americký herec, když chce v nějaké scéně uklidnit svého partnera, k němu vztáhne ruce, dlaněmi trochu dopředu (v taiji bychom to klasifikovali jako energii an), hovoří k němu, a někdy se s tímto gestem ještě po krůčcích přibližuje. Američany takový tělesný postoj zřejmě uklidňuje, alespoň snad ve všech filmech, kde jsem to viděl, bylo pacifikující gesto úspěšné.

mistr Zhu Tiancai v Česku

Pamatuju si dobu, druhou polovinu 80. let, kdy o cvičení taiji slyšelo jenom pár jednotlivců: doktorka Růžková, lidi ze Zlatého kopce, Vít Vojta a nevím kdo ještě. Zoufale jsem sháněl i ty úplně nejzákladnější informace. Nikdo nevěděl nic (možná mi teď někdo napíše, že dávno věděl všecko). Cvičení v parku by bylo považováno za úchyláctví nebo podvratnou činnost. Cvičil jsem podle knížky, a protože se mi líbila víc až druhá kniha, kterou jsem sehnal, a která byla o stylu rodiny Chen, orientoval jsem se na něj.

Subscribe to taiji