recepty

zahřívací hladová placka

Tahle zahřívací placka neobyčejně ladí se zasněženou krajinou za oknem. Posledních pár mrznoucích dnů letošní zimy se ještě dá využít k jejímu ukuchtění.

Suroviny nemůžou být levnější: kilo mrkve stojí za 15 Kč, dva sáčky kysaného zelí po 10 Kč, čtvrt až půl kila mouky, pár špetek majoránky a trochu oleje stojí dejme tomu 5 Kč. Dohromady za čtyřicet korun uděláte cca osm placek po 300 gramech, každá za pět Kč. Proto ten název hladová.

jednotka plýtvání

Strčím do kotle deset polínek a ohřeju tím kubík vody ke koupání nebo v přechodném období vyhřeju celej dům. Zní to idylicky, přiložit pár polínek. Jenže já si pamatuju ten strom, bylo mu dvacet let.

Bacha, jdu hrát na city. Ten strom se tlačil ke slunci, vzpíral se větru, rok co rok se obaloval dalším letokruhem, vůní přivolával opylující hmyz a vděčné lýkožrouty, měl své radosti a starosti…

prozrazený podnikatelský záměr

Díky všem, kdo mi napsali k narozeninám – datum na Facebooku dělá divy. Ještě že je vymyšlené.

Jako dárek pro vás jsem připravil odhalení svého ambiciozního podnikatelského záměru, který jsem doposud prozrazoval pouze pod kódovým označením a to výhradně osobám, u kterých byla záruka, že vše hned pustí druhým uchem ven.

Tak pozor, přečtením následujících odstavců můžete místo mně skvěle zbohatnout, vytvořit prodejní řetězec, založit tradici a udělat si jméno (vše samozřejmě teprve po signování jednoduché franchisingové smlouvy!), navíc si báječně sami pochutnávat.

péče o střevo

Kdysi jsem seděl se staršími spolužáky od Smetany v letní zahrádce. Hleděl jsem na ně se zvědavostí, některé jsem znal jen podle jména; byli to pánové už vesměs dobře zařazení na tehdejší výtvarné scéně, zatímco já jsem sotva opustil školu. Očekával jsem, že pochytím nějaké postřehy ze života, jak vlastně vypadá ta „volná noha“. Místo toho se vedla řeč výhradně o problémech s konečníkem.

ořechový kompot

Vlastně kompost. Stejně to zařadím pod rubriku recepty.

Hrábl jsem asi před pěti lety na zahradě do hromady ořechového listí. Zakouřilo se z ní, probíhala v ní klasická exotermní reakce. Popravdě to bylo poprvé, co jsem tento jev zpozoroval, nejen u listí ořešáku, ale vůbec. Kompostuju od útlého mládí, vždycky jsem přitom očekával, že se kompost zahřeje, jak se o tom všude psalo, ale jaksi se mi to nikdy nepovedlo. Myslel jsem, jak jinak, že to je nějaká komunistická propaganda.

kulinářství v Lidovkách

Vladimír Poštulka dělá kulinářský seriál do Lidových novin. Uvařil jsem ve školní kuchyňce několik vzorků a on mě pak asi dvě nebo tři hodiny zpovídal. Když mi poslal svůj přepis naší rozmluvy, upřesňoval jsem některé formulace z mé přímé řeči, až vznikl text níže. V Lidovkách vyšla pochopitelně zredigovaná a ořezaná verze, bohužel vypadla zmínka o našem prastrýci, který byl šéfkuchařem v Bílém domě, a zůstaly některé věcné chyby z jeho původního záznamu – například že doporučuju nechat tofu louhovat ve vodě tři dny aby ztuhlo… Takže jestli jste si dneska, v sobotu 28.

vyhánění čerta ďáblem

Bojuju proti horku tím, že se trochu víc obleču, napiju něčeho teplého nebo si dám teplou sprchu.

Zatím ještě v létě nenosím kožich, ale trávím parné dny pokud možno zabalenej jako beduín. Když se zpotím, příjemně to chladí – jen nesmím vychladnout.

Naše kamarádka Guo Li, čínská doktorka, nás naučila pít teplou vodu. Piju ji i v létě, většinou ve formě po bůhvíkolikáté zalitého zeleného čaje. Ledový nápoj jsem požil naposledy snad před deseti lety, málem mě to položilo.

mrazíme radostně, díl 3., konzum

Sice žijeme v době konzumu, ale to neplatí o domácím zavařování, mražení a jiném konzervování.

Je vědecky dokázáno (mnou), že největší potíž s uchovávanými produkty není v tom, jak je zpracovat a udržet v poživatelném stavu, ale hlavně, jak je zkrmit.

mrazíme radostně, díl 2., ostatní ovoce

rybíz

Děláme ho v zásadě stejně jako třešně, uvedu jen rozdíly.

Rybíz na rozdíl od třešní trháme a až do určité fáze i zpracováváme se stopkama. To je taky rozdíl oproti tomu, jak jsme to tradičně dělali doma, ale jednou jsem četl potrhlý recept na čaj z těch rybízových třapin, tak jsem usoudil, že je to taky produkt svého druhu.

mrazíme radostně, díl 1., třešně

Nenarazili jsme dosud na žádný odpeckovač třešní a višní. Proto to děláme takhle!

mistrova zahřívací polívka

Toto je opět moje verze, kterou by Mistr bezpochyby rezolutně odmítl, protože používám svojské postupy. Ale výsledek je snad podobný v tom, že polívka skvěle zahřeje a posílí v zimních dnech. Polívka je pálivá, je to ovšem hlavně zázvorová pálivost, která zahřívá jiným, zimě lépe odpovídajícím způsobem, než pálivost papriková, která se mi zdá (nebo to říkala Guo Li), že víc vyhovuje letnímu času. Tuto polívku měl v nabídce svého populárního polívkového baru Michal Kuba.

Přísady nutné: zázvor, voda.

reklama

Včera jsme měli v ateliéru zase jednu diskuzi o reklamě a dneska ve vlaku jsem se rozhodl sepsat do bloku vlastní reklamu na výrobky a výrobce, které můžu bez uzardění veřejně publikovat a doporučovat. Určitě občas ještě něco doplním, možná časem připojím i druhý seznam, kde uvedu zase to, co naopak silně nedoporučuju.

vločky

Přísady: ovesné vločky, voda, jablko.

Toto je kompozice, kterou se cpu pravidelně, a která mi schází v cizině. České vločky jsou totiž jiné, než ty, které dostanete v západních supermarketech: jsou větší a hrubé, nepříliš vábné, podobné se tam občas objevují jen v nějakých healthy stores. Dřív bývaly nahořklé, všichni vesničani to kupovali leda pro prase.

vánoční i povánoční perník

Přísady: celozrnná žitná mouka, med, prášek do perníku, variace: ořechy, lněné, konopné (tyhle dvě mají dobrý obsah Omega 3) a slunečnicové semínko, sušené ovoce nebo rozinky.

Perník dělám jako materiál pro přežití, pemikan, hledím na množství a taky na to, aby nebyl tak chutný, že bych ho spořádal na jednou. Musí prostě vydržet.

vánoční černá omáčka

Potřebujeme: švestky, sušené ovoce všeho druhu, ovesné vločky, trochu másla, oříšky, slunečnicové semínko

Omáčku vždycky na vánoce vařila moje bábička (odlišovali jsme babičku, která byla z mamčiny strany a bábičku z taťkovy strany); chuť omáčky byla sladká, ale trochu kořenitě nahořklá od švestek, jedla se k ní vánočka, obvykle s připálenou kůrkou, taky hořkou.

recepty

V televizi občas narazím na pořad pro seniory, kde profesionální kuchař učí, jak se co vaří. Je mi z toho na nic: ten kuchařský rutinér (a asi taky odborník svého druhu) ukazuje, jak vařit, aby to bylo chutné. Přičemž chuťový ideál odpovídá restauračnímu stravování. Taková lepší hospoda, dříve by to byla tzv. dvojka. Ten ušlechtilý džentlmen nemá problém rozpustit v kastrólu půlku másla na dvě porce jídla, nalít do omáčky skoro celou šlehačku, přitom vesele solí a pepří, až se práší, přepaluje tuky – neboli jinými slovy, pomáhá pomalu zabíjet naše seniory.

ořechy v karamelu

Přísady: vlašské ořechy, cukr krupice.

Tuto dobrůtku nedoporučuje pět z pěti zubních lékařů, navíc je to kalorická bomba, návyková. Jedná se o čínský recept, nevím už odkud.

Je k tomu vhodné mít pytel vlašských ořechů a nevědět co s nima. Obvykle dělám dávku z několika litrů jader. Při menším množství se to asi dělá snadněji, než popisuju níže.

Použijeme jeden hrnec na karamel a druhý na předehřátí ořechů. Hrnce dostatečně velké, vysoké. Vařečku dole rovnou.

Mistrovo Doufu

(Toufu, tofu – píšu ze zvyku s „d“ podle mezinárodní transkripce, podle níž i tao píšeme dao – číst ale můžeme pořád tao nebo toufu),

Mistr by se s níže uvedeným receptem na doufu celkem určitě neztotožnil, protože používal klasické čínské postupy: napřed rozpálil půl naběračky oleje, vhodil do něj na drobounko pokrájený pórek, pak doufu a pálivé papričky, na prudkém ohni s tím míchal, a nevím kdy, možná ke konci, přidal sezamový olej a sójovku. Podle toho, co dům dal, by ovšem improvizoval.

Subscribe to recepty