otištěné jinde

skládky v hlavě

Zuzana Vlasatá, která má na starosti publikace Hnutí DUHA, se mi ozvala s tím, že bych se v knížce o udržitelnějším a šetrnějším životním stylu „hezky hodil do odpadů“. Ukázka kapitoly mě přesvědčila, že z toho může být docela dobrá publikace. Můj podíl bude jen takový ten zpestřovací rámeček bokem. Ale jak jsem to psal, text dopadal čím dál závažněji, tak se nevyděste:

brněnská osmdesátá forever

Katalog Brněnská osmdesátá, který vzniká dodatečně ke stejnojmenné výstavě Marcely Macharáčkové v Muzeu města Brna, mě donutil ke vzpomínání. Při té příležitosti jsem například dohledal, že E, ta moje kapela, nevznikla po 1987, jak všudemožně uvádíme, ale v 1985 nebo možná ještě dřív. Když nevím ani tak základní data, neměl bych být ke vzpomínání vůbec připouštěnej…

vizuální kultura a moderní technologie v A2

Přispěl jsem do týdeníku A2 nějakými znaky na téma nové technologie v umění, ale když se Eva pokusila v Rosicích u Brna číslo zakoupit (odebírám A2 jen elektronicky), trafikanti zírali, o čem je řeč. Proto pro Rosičáky a obyvatele dalších měst a obcí, kde trafiky nejsou ohnisky kulturního vření, vkládám text níže.
Plánoval jsem článek ještě zkrátit a místo toho přidat další okruhy o programování, reklamě a opensource, ale nakonec jsem raději maloval.

Barbara

Kvůli jiným věcem opomíjím publikovat některé texty tam, kde patří, do kokopedie, tak bych je mohl dát sem, ale i s tím mám zdržení – tohle je například text z konce srpna pro naši bezvadnou kamarádku a česko/americkou umělkyni Barbaru Benish k její vernisáži v Jindřichově Hradci. Dojeli jsme tam sice až po vernisáži, ale i tak to byl zase jeden nádherný večer (a ráno) na konci léta. Text jsem nakonec během večera přece jen přečetl, když jsme zimprovizovali druhou (a lepší!) vernisáž pro opozdilce.

rozhovor o taiji pro časopis Luna

Tohle je rozhovor, který se mnou dělala asi před dvěma lety Pavlína Míčová. Luna byl zdravotní časopis, proto otázky směřují tímhle směrem.
Není to definitivní verze po korektuře, takže používáme nejednotnou čínskou transkripci (hned tři způsoby psaní slova taiji…), omlouvám se.

Ajka

Jana Svobodová a Jitka Vitásková dávají dohromady sborníček na památku Aleny Gálové (Ajky), dlouholeté ředitelky Galerie mladých v Brně, která by se letos dožila padesáti let. Umřela před dvanácti lety při cestě do Řecka. Pokud jste ji znali, přijďte 27. března do Domu umění v Brně na malé posezení – žádnou tryznu, ale něco v Ajčině stylu.
Poslal jsem do sborníku tenhle text:

vysoký příliv

Pro sobotní přílohu Lidových novin jsem sesmolil klasickou příhodu z prázdnin, kterou jsme s Evou zažili tuhle sobotu v Malajsii (ale už jsme doma), původní neredigované znění je tady:

Sedni si tady, nelez dál do vln, říkal jsem své ženě Evě, nejdřív počkej, až se trochu rozkoukáme.

Byli jsme jediní, kdo se na překrásné pláži malajského ostrova Penang namočil do vody. Byl vysoký příliv a údery příboje se s rachotem tříštily o břeh.

Neposlouchala mě. Jako bych slyšel nahlas, co si myslí – že jsem moc opatrnej a bráním jí v životě.

čtenář poezie v časopise Tvar

Přetiskuju sem rubriku časopisu Tvar, která se jmenuje Čtenář poezie; člověk si přečte několik básní bez uvedení autora a nějak se k nim vyjadřuje; Božena Správcová mě oslovila, poslal jsem jim to a otiskuju to níže, snad už to mezitím vyšlo – vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo v trafice Tvar sehnat, to (opět) považuju za reklamu na tento literární časopis…

šťastný jim…

Ve Šťastném Jimovi vyšel článek o připravované knížce s Janou Klusákovou. Dostal jsem ho do rukou až teď s asi dvoutýdenním zpožděním. Je to výcuc z otázek, které mi autor Ladislav Langr poslal mailem. Odpovědi na některé jeho otázky jsem vložil níže.

rozhovor s D. Ž. Borem pro Tvar

Ještě jsem ho nečetl, nevím, kde se dá Tvar koupit, zkoušel jsem to po trafikách, vůbec ho neznali (ale u Vládi mám autorský výtisk). Proto snad neublížím distribuci Tvaru, když sem rozhovor vlepím. Přitom jsem hned po vyjití dostal čtyři maily a ohlas na kokolia.cz, takže čtenářstvo Tvaru je překvapivě čilé.
Přetiskuju to ve verzi, kterou jsem měl na počítači, možná, že pak ještě došlo k redakčním zásahům, takže se omlouvám za případné chyby a rozdíly.

pět vět

Nenávidím umění, umění je pouhá dohoda o umění, a z malování mi je špatně. Nesnáším malování, protože si při něm zblízka sahám na hranici vlastní neschopnosti. Když už něco maluju, musí to napřed překonat můj odpor. Překoná ho jedině silná a krásná věc, která se mi vpálila do pohledu. A to nejpřiměřenější, co se s ní dá udělat, bývá namalovat ji. Starám se o vidění a o věci, a jen minimálně o malování a obrazy. Snažím se ze všech sil nevědět, jak svět vypadá. Když to pak uvidím, maluju to – ale jinak malováním nic neřeším, nic neříkám, nemaluju svoje názory, ani nevyjadřuju svoje pocity.

duchovní umění

Umění a duchovnost, duchovní umění – nezní to báječně? Duchovní umění je jistě něco lepšího než to ostatní, neduchovní. Jestli budu dělat umění, tak určitě duchovní.

Co k tomu potřebuju: především se přihlásit ke slovníku. Slova jako intuice, spontánnost, energie, velký obrat, symetrie, Bůh, dostředivost, matka Země, dračí žíly, tao, nový věk, podstata, poznání, šamanizmus, čakry, singularita.

A jiná slova musí být uvržena do hajzlu: racionální, vědecký, analytický.

Subscribe to otištěné jinde