nevědět

blbě blbě

Herec má zahrát roli špatného herce. Bohužel ji zahraje špatně.

Překladatel překládá špatný text, avšak přeloží jej špatně.

Malíř chce namalovat špatný obraz. Ale obraz je špatně špatný.

Za mého mládí se říkalo, že všechno už bylo namalováno. Když tu frázi posléze vypustil i můj profesor Jan Smetana, dovolil jsem si oponovat. Možnosti vypadají vyčerpány, ale ještě jsou tady chyby, nemožnosti, ty mají výrazovou sílu a čekají na namalování. Nemyslím, že jsem na něj s tím udělal dojem. Dodnes si to kompenzuju, například právě teď.

osm paradoxů

Číňani mají rádi, když je něčeho jasný počet. Zní jim líp, když se řekne Pět elementů, Osm trigramů nebo Tři zla (imperializmus, feudalizmus a kapitalizmus). Mně vyšlo osm paradoxů, které se vážou k výtvarnému tvoření (většinou v bloku už zmiňovaných), ale nevylučuju, že další ještě přibudou.

1. citlivost & odolnost

Nechat podnět dojít až na čidlo je riskantní, úplná obrněnost naopak vylučuje zpětnou vazbu. Jenže my musíme být maximálně citliví i maximálně odolní.

sen tam

Zdál se mi sen, ve kterém jsem byl dementní – nebo aspoň myslím, že jsem v něm byl dementní – o své demenci jsem jakožto dementní neměl žádné zdání.

katalog výstavy AVU v NG

Blíží se výstava AVU ve veletržáku; pro katalog jsem napsal o našem ateliéru tenhle text – ovládl jsem se, a o kompostování se v něm zmiňuju minimálně.

věda a umění II

Toto je příspěvek pro konferenci AMU s názvem Kde končí věda a začíná umění. V zadání se ale ještě nějak připletla mezi vědu a umění taky technika (snad se mýlím, ale měl jsem dojem, jako by se hlásila k tomu, že „vlastně taky patří mezi umění“); můj text byl proto o tom, čím se věda i umění od techniky společně liší – a říkám si, že snad tím, že si sahají na neznámo…

osoba grafiky II

Ke konkurzům na AVU v roce 2001 jsem si sesmolil tenhle text, už mu sice moc nerozumím, není zrovna čtivý, navíc mě usvědčuje z věcí, které nenastaly, ačkoli jsem je inzeroval, ale protože se právě (vlastně pořád) v ateliéru pokoušíme zjistit, co se nám dohromady děje v hlavě, tak ho plácnu sem do bloku. Studenti ho myslím tenkrát ani neviděli a mně snad jeho publikování podnítí, abych to ohledně Akademie nepřeháněl s autocenzurou jako doposud, je to přece veřejná vysoká škola.

pět vět

Nenávidím umění, umění je pouhá dohoda o umění, a z malování mi je špatně. Nesnáším malování, protože si při něm zblízka sahám na hranici vlastní neschopnosti. Když už něco maluju, musí to napřed překonat můj odpor. Překoná ho jedině silná a krásná věc, která se mi vpálila do pohledu. A to nejpřiměřenější, co se s ní dá udělat, bývá namalovat ji. Starám se o vidění a o věci, a jen minimálně o malování a obrazy. Snažím se ze všech sil nevědět, jak svět vypadá. Když to pak uvidím, maluju to – ale jinak malováním nic neřeším, nic neříkám, nemaluju svoje názory, ani nevyjadřuju svoje pocity.

Subscribe to nevědět