metrika

světelný svět

Podívejte se na stín olistěného stromu – honem, dokud nepřišel listopad. Stínový obraz není prostou siluetou velikána vrženou ve směru od slunce na zem, jak by se snad dalo předpokládat. Vidíme, že projekce listoví je různě rozostřená – podle toho, jak vzdálená je větev. Ta rozmazanost má navíc zvláštní tendenci k okrouhlosti. Světelné sloupy, které se prodraly korunou, se na zemi promítají jako průniky shluků kruhových skvrn nebo i jako jednotlivé zářící kotouče.

vzdálenost sousedů

Blízkost vytváří vzdálenost. Vzdálenost mezi žurnalistou a romanopiscem je daleko větší, než mezi žurnalistou a třeba popelářem. Nemyslíte? První dva spolu mají spoustu styčných bodů, které činí každý rozdíl citelným. Přirozeně i popelář a novinář se můžou v něčem potkat. Ale častěji se budou moci těšit z luxusu lhostejnosti.

uvnitř zeměkoule je druhá, větší

Taky jste se při čtení Švejka ulehčeně řehtali blbosti onoho profesora v blázinci, který tvrdil, že v zeměkouli je druhá zeměkoule, která větší než ta vnější?

Když něco vidíme, znamená to jednak, že ta věc má nějaký vzhled, nějak se jeví vůči pozadí. Je tam, v jasné vzdálenosti od našeho stanoviště.

třídění česáním

Po nejméně dvaceti, ale možná dvaceti pěti letech jsem se teď poprvé učesal.

Česání je zvláštní druh třídění, při kterém (když nepočítám vyrvané vlasy) je jeden pól daný, předem „vytříděný“ všemi místy, odkud vlasy z kštice vyrazily. Druhý pól je volný, může mířit do všech stran nebo být násilně načesaný do jedné strany, třeba na Adolfa. Vždycky, i při nejdivočejších vrabčích hnízdech, ho ovšem bude omezovat a určovat danost výchozího konce.

polož si hlavičku

Ležíme na boku a mžouráme před sebe. Naše hlava je naležato a s ní i celý náš pohled na svět.

Vypadá, že v tom není žádný problém. Prostě normální pohled, jak ho nosíme vzpřímení, nyní pouze otočený o 90°.

Víme přece, jak svět vypadá a proto se samozřejmostí každou ležatou věc v ležatém pohledu tlumočíme jako „vlastně“ stojatou, a stojatou, že je ležatá.

Připomenu tři dramatické okolnosti, které tuto pokojnou představu ohrožují.

všechno v jednom

Obrazovka televize se nám jednou smrskla na tenounký jasný vodorovný proužek uprostřed. Několikrát se po novém zapnutí vrátila do normálního režimu, ale vždycky jen na chvíli, načež se opět smrštila na jeden řádek. A jednou tak už zůstala.

Přesto jsme se na ni dívávali ještě nějakou dobu, než jsme koupili televizi novou. Světelná čára nebyla mrtvá – naopak pulzovala podle toho, co se vysílalo. Jakoby se v ní sčítaly všechny řádky obrazovky do jednoho. K tomu jsme poslouchali zvuk.

rybář lidí

Na nic jiného nemá cenu myslet, než jak zachránit svět. Nemyslím nutně onen svět, o němž se dovídáme ze zpráv, ten povlak na zeměkouli sycený lidskými tragédiemi – ať si každý zachraňuje to, co za svět považuje. Můžeme chtít zachránit vzdálené světy, ale stejně neunikneme volání, abychom nejdříve ze všeho zachránili ten, který nám mizí přímo před očima. Který za nás nejen nikdo jiný nezachrání, ale dokonce ho nikdo ani neuvidí.

překrývání míst

Sen v červeném domě má zvláštní kouzlo, nic moc se v tom románu neděje, jen se strašně pomalu rozvíjí příběh vážené čínské rodiny z osmnáctého století, nad níž se vznáší předtucha blížícího se úpadku, viděný očima nadaného a rozmazleného jinocha Baoyu.

střed všude

Jasně, střed, všichni víme, že střed v taiji je Něco. Můžeme si ho představovat jako místo kousek pod pupkem a nějak si to dávat do souvislosti s každým pohybem. Nebo aspoň se závěrem každého pohybu.

K trochu univerzálnějšímu pohledu nás může nastartovat patnáctá kapitola Dao De Jing, moje snad nejoblíbenější: tao (dao) je tady, odchází, je tam, přichází.

pod modelací

Jsem členem sekty odpůrců krychle. Naše organizace je tak dokonale tajná, že si ani vy nemůžete být jisti, jestli nejste jejími členy.

Mezi výtvarnými umělci se běžně vyskytuje názor, že krychle, nebo její odvar čtverec, vystihují něco podstatného z přírody. Zkuste jim ale říct, ať na krychli resp. čtverec v přírodě ukážou. Nakonec někde možná bude, v krychlových krystalech soli, možná i světové strany mohou tak nějak navozovat představu čtverce, ale to bude tak asi všecko. Krychle je nepřirozená a lidská, to lidi si vymysleli paneláky i čtveraté obrazy a obrazovky.

cena za vyvinutou modelaci

Díval jsem se jeden večer na dokument o Pavlu Brázdovi, hlavně na jeho tvář a hlavu, která má kompaktní tvar pokrytý síťovinou vrásek – v podstatě totéž, co vidíme na jeho obrazech. Tahle symbióza velkého celistvého tvaru a povrchového rýhování (zbrázdění…) není podle mě jen tak.

Boží zrak

Řekněme, že Bůh je vševidoucí. Co bude vidět?

Bude vidět skrz. Ale jak pak bude vidět povrch. Vidí Bůh stín?

Bude vidět ostře. Ale pak nebude vidět neostře, to je chyba. Bude vidět ostré věci ostře, ale bude ostře vidět i neostré věci?

Bude každou věc vidět z každého stanoviště. I v každém měřítku. Nebo lze věci vidět bez stanoviště/měřítka?

Bude vidět proměny věcí naráz. Možná i v různých směrech, nejen po směru času. Bude vidět i jejich možnosti?

doprava doleva

Lze tvrdit, že cyklista v dlouhodobém pohledu vyjede stejně tolik kopců, kolik jich sjede – nepočítám ovšem takové ty scénáře, že se vždycky nechá vyvézt nahoru lanovkou a podobně.

Nic na celkové bilanci blížící se nule nemění ani kulatost Země, jízda po zadním kole ani jízda na tekoucí duně.

Nevylučuju, že totéž platí i pro ups & downs v životě.

Subscribe to metrika