menšina

fundamentalistický pluralizmus

Pluralizmus, pokud jej vnímáme jako protiklad fundamentalizmu, má v základě dvě možnosti, jak vnímat sám sebe: pluralisticky nebo fundamentalisticky.

Pluralistický pluralizmus bere i samu ideu pluralizmu jako jednu z možností. Zavazuje se tím, že bude tolerovat i netolerantní přístupy. Nelze za něj dost dobře bojovat.

budu se soustředit

V jedné scifi povídce ze šedesátých let se vrátí skupinka turistů ze stroje času, kde nešťastnou náhodou sešli z vymezené cestičky a zašlápli motýla nebo tak něco, a při návratu napřed všechno vypadá normálně, ale pak si začnou všímat podivných, i když zdánlivě ne zas tak důležitých změn oproti dřívějšku: některé nadpisy ve městě mají přehozená písmena…

šokující zprávy

Když v roce asi 88 Vladimíra Sedláková zapracovala do svých obrazů vystavených v Českém spisovateli v Brně barvu, považoval jsem to za událost. Přišlo mi nespravedlivé, že se o tom nemluví, taková věc, které muselo předcházet velké rozhodnutí nebo nezvratná nutnost. „Co je nového?“ – „Sedláková použila barvu, a vypadá, že jí to chvilku vydrží!“ Nemyslel jsem, že by se tím měli vzrušovat hlavně teoretici. Představoval jsem si, že zpráva o barvě u Sedlákové by se optimálně šířila šeptandou, nejrychlejším a nejvzrušivějším médiem.

skrytá většina

Jan Turner říkal, že jel tramvají do ateliéru na Václavák v době, kdy davy zrovna slavily vítězství z Nagana. Nepoznával vůbec, co to je všude za „voliče“ – sjeli se tam i mimopražští a byli podivně jiní, než vzorek, který člověk normálně potká v tramvaji. Zdá se, že se Turner setkal s většinou, s tou záhadnou masou, která je většinu času kdesi zašitá a nikdo neví kde, a pak šokuje ty míň populistické politiky při volbách a je odpovědná za vysoký náklad Blesku.

Subscribe to menšina