media

vizuální kultura a moderní technologie v A2

Přispěl jsem do týdeníku A2 nějakými znaky na téma nové technologie v umění, ale když se Eva pokusila v Rosicích u Brna číslo zakoupit (odebírám A2 jen elektronicky), trafikanti zírali, o čem je řeč. Proto pro Rosičáky a obyvatele dalších měst a obcí, kde trafiky nejsou ohnisky kulturního vření, vkládám text níže.
Plánoval jsem článek ještě zkrátit a místo toho přidat další okruhy o programování, reklamě a opensource, ale nakonec jsem raději maloval.

galavečer

Víte, co je phishing: to jsou ty maily od vaší banky, které vás přesměrují na její web, ve skutečnosti však na jeho kopii, narafičenou příčinlivým sovětčíkem z RBN. Lidi tam pak naklapají svoje hesla a mají pocit, že zabránili nejhoršímu.

Je to zrovna ten případ, kdy něco vypadá jako kachna, plave to jako kachna, káchá to jako kachna, a není to kachna.

Jednou za rok si udělám večer s Českou televizí; vše ostatní hodím za hlavu a sleduju předávání cen Trebbia. Ačkoli ani včera se mi nepodařilo vidět to až do konce, není to tak snadné.

veřejné měnění

Přemýšleli jste taky jako já, jak vlastně agentury na průzkum veřejného mínění vyhmátnou vzorek obyvatelstva? Jednou se ukáže, že nám imponuje arogance politických vůdců a že zabíráme na image a na populistické fráze, jindy zas, že korupci považujeme za problém, ale stejně jsme někdy dali nebo přijali. Případně jaký máme názor na něco, k čemu nemáme podklady. S výsledky hlasu lidu se málokdy identifikuju, proto mi vrtá hlavou, odkud se vlastně ti respondenti berou.

Mě se nikdy nikdo nezeptal. Až předvčerejškem!

skandál

Když jsem ke konci devítiletky četl Žízeň po životě a další knihy o moderních umělcích, pochopil jsem, že dneska už je bohužel na skandály pozdě. Nedalo se čekat, že by výstavka optimisticky laděných krajinek v Salónu nezávislých veřejnosti znovu nadzdvihla mandle nebo že by lidi vášnivě protestovali při big beatu Svěcení jara. Přicházející normalizace mě ale měla poučit, že bude stačit i daleko méně – ne sice ke klasickému společenskému skandálu, nýbrž k jeho ututlané podobě, průseru.

poprava ke snídani

Myš nechytnete na kus sýra, ale na obyčejný kousíček chleba. Už dávno máme sadu pastiček, které se na sezónní nájezdy hrabošů osvědčily. Vždycky mě to udivuje, protože si představuju, že když myš s podezřením hledí na sýr, tak pak musí výborně čichat i daleko přízračnější pach: zaschlou krev a bůhví jaké ještě molekuly jejího nešťastného předchůdce. Nikdy jsem si k pastičkám zblízka nečichl, přesto jsem přesvědčen, že tu kovově-myšinovo-nasládlou vůni dokonale znám.

Subscribe to media