kompost

mám v tom b.

Přemýšlím, proč Bordel. Jméno pro výstavu přišlo tentokrát intuitivně, a když se mě na to při vernisáži tu a tam někdo ptal, dostával mě do rozpaků.

Bordel se přitom zcela spontánně promítal i do doprovodných jevů: návštěvníkům jsem jako brejlatej profesor při „přednášce“ předal zbytečné informace, jako vegetarián jsem jim zařídil rožněnou krkovičku, plnou chutných akrylamidů, nitridové nakládací soli a dehtových sloučenin, a jako kdysi „alternativní“ rocker jsem je potěšil nekonečným proudem recyklovaných středoproudových Rudových hitů.

Bordel – pozvánka na čtvrtek!

Kdysi jsem byl pozvaný na velkou výstavu, u které jsem pochyboval, jestli na ní vůbec mám být. Nakonec převážilo, že nemám. Pověsil jsem tam několik celkem bezbranných obrazů a fakticky jsem tím zmizel. Zástupy obrazy obtékaly a obrazy zůstávaly netknuté.

Před pár lety jsem si říkal, jestli vůbec mám být, a převážilo, že nemám. Tak jsem si v tichosti anihiloval a nechal tu stín Setrvačník, který vykonává úkony. Má dokonce i „radost ze života“ – a tak nejen mí blízcí, ale ani já samotný si nemusím virtualizace vždycky hned všimnout.

ruční štěrk, osmidotykový

ZCR mi doporučil příručku Upravujeme hroby (máme ji přímo dvakrát, ježíšek nám ji navíc nadělil k vánocům), která nás rozhodně nezklamala. Například jako materiál pro úpravu povrchu hrobu se tam doporučují skleněné střepy – samozřejmě pokud souzní s životem zesnulého. Protože už dvacet let nechlastám, dospěl jsem místo rozbitých flašek k místnímu materiálu, podřadnému polnímu kameni barvy umbry přírodní, asi nějakému jílovci či prachovci, který už několik roků sbírám na zahradě.

catwalk

Na Miss kompost se zase vyrojilo šílených modelek. Měl bych koukat po hadrech, ale ve skutečnosti koukám na modelky. To asi dělá víc lidí. Mě na nich nejvíc zajímá jejich chůze a tu taky nejvíc kritizuju.

Začíná to od svislice. Potřebujeme mít podbřišek akorát ve svislici pod temenem. Hlava vpředu prozrazuje snaživost, někdy i laxnost, případně nutkání „zakrýt tělo hlavou“. Záklon je stejně tak nevhodný, příliš předsazená pánev působí vulgárně a nemá sílu.

sláva rozkladu

Dalo se čekat, že po získání hrdého titulu Miss kompost 2007 nabere můj další kariérní postup raketovou rychlost. A skutečně, už tuto sobotu můžete vidět na pražském Výstavišti, že jsem během jediného roku briskně povýšil a zcela přirozeně figuruju jako jeden z obhájců letošní úrody kompostů.

Jelikož ale my kompostnauti žijeme ve znamení humusu, neměl bych užívat výrazu povýšení. Naše hierarchie je přece orientovaná opačně, směrem k zemi.

ořechový kompot

Vlastně kompost. Stejně to zařadím pod rubriku recepty.

Hrábl jsem asi před pěti lety na zahradě do hromady ořechového listí. Zakouřilo se z ní, probíhala v ní klasická exotermní reakce. Popravdě to bylo poprvé, co jsem tento jev zpozoroval, nejen u listí ořešáku, ale vůbec. Kompostuju od útlého mládí, vždycky jsem přitom očekával, že se kompost zahřeje, jak se o tom všude psalo, ale jaksi se mi to nikdy nepovedlo. Myslel jsem, jak jinak, že to je nějaká komunistická propaganda.

říkejte mi miss kompost!

„…protože Kokoliův kompost z Veverských Knínic je prostě nejlepší!“ – těmito jednoznačnými slovy zakončil obhajobu mých pěti kompostů pan ředitel Václav Větvička na finále Miss kompost na budějovické výstavě Země živitelka.

Když jsem však předtím poslouchal výčet argumentů, kterými své doporučení podložil, musel jsem jít do sebe, jelikož nejlíp vím, co jsem na kterém kompostu neodhadnul, opomněl nebo nepochopil.

Miss kompost blízko vyvrcholení!

Dostal jsem mail od Aleny Přibáňové z občanského sdružení Ekodomov, že dovoluji si Vám oznámit, že Váš kompost postoupil do finále a bude jako jeden z osmi obhajován v Českých Budějovicích na Zemi Živitelce dne 28. 8. 2007. Akce začíná ve 14 hodin. Vaším obhájcem bude pan Dr. Větvička, ředitel Botanické zahrady Karlovy university v Praze. Ten bude mít za úkol přesvědčit pana Duška a porotu, že právě Váš kompost by měl vyhrát.

Miss Kompost

Už jsem se tady doznal, že můj životní postoj se dá shrnout pod pojem kompost.

kompostování

Při obhajobě diplomky Radky Valentíkové jsem vůbec nereagoval na výtky kolegů Rittsteina a Róny, snad proto, že jsem si snad uměl představit, z jaké pozice se na to dívají. Radka se ostatně hájila sama a říkala věci, které musela říct, a všechno bylo myslím tak, jak to mělo být.

Horší, že jsem si uvědomil, že si kolegové neumí představit, z jaké pozice se na to dívám já. Dostali se do ráže, ale že se mi je přesto nepodařilo přesvědčit, můžu svádět jen na sebe. Ale co já vím, třeba je moje stanoviště skutečně vadné.

Subscribe to kompost