hovno

navoněnej toaleťák

Navoněnej toaleťák je symbol. Ukazuje daleko víc, než jen sám sebe. Neukazuje nic menšího, než konec světa.

I výkal má svůj kosmický rozměr, personifikuje strávené dobro (a tudíž otravu a zlo), nečistou hrozbu, kterou si sami produkujeme, stín, který způsobíme každým posvícením. V kosmické bitvě s ním se chtě nechtě ocitá i nevinná navoněná rulička, zdánlivě bezmocná, ve skutečnosti zákeřná a ve službách temných mocností.

Prosytit toaletní papír industriální voňavkou je zradou na ideálu z více důvodů: je to zbytečné, lživé a nezdravé.

péče o střevo

Kdysi jsem seděl se staršími spolužáky od Smetany v letní zahrádce. Hleděl jsem na ně se zvědavostí, některé jsem znal jen podle jména; byli to pánové už vesměs dobře zařazení na tehdejší výtvarné scéně, zatímco já jsem sotva opustil školu. Očekával jsem, že pochytím nějaké postřehy ze života, jak vlastně vypadá ta „volná noha“. Místo toho se vedla řeč výhradně o problémech s konečníkem.

chuť a vůně jaksi povědomá

Při jedné večerní jízdě autobusem z Prahy vedle mě seděla nějaká slečna. Kdybych si na lidech všímal šatů, a nechtěl je vidět jen bez nich, tak bych asi naznal, že je pěkně oblečená, a kdybych věděl, co je v módě, tak bych asi připustil, že ví, co je v módě. V každém případě bylo vidět, že o sebe velice dbá. Objevil se užnevímjaký důvod dát se do řeči a díky tomu jsem si všiml zvláštní věci: její dech voněl po hovně.

na ozářené straně

Jak by to bylo snadné, kdybych se dal k mafii, nebo za minulého režimu k STB, mohl něco ukrást, mohl libovolně podvádět, být hnusnej, prostě sloužit zlu! Kolik špatných věcí jsem neudělal nebo jsem se k nim nepřipojil jen proto, že se nevyskytla příležitost.

Zlo je očividně daleko účinnější než dobro, je asi i přitažlivější, zdá se, že je stále více i společensky akceptovatelné. Jak je vůbec možné, že to umouněné nezajímavé dobro přežívá? Podle všech známek by nemělo mít šanci.

Subscribe to hovno