herci

lidskost a špalci

Začal to Karel Vachek, když při jedné besedě pravil, že největší průser je Marek Eben. Chvilku mi to šrotovalo v hlavě – Marek Eben je přece skoro ideálním příkladem vnímavého kultivovaného moderátora – co proboha na něm může někomu vadit? – vždyť je tolik skutečně odstrašujících příkladů.

život je překvapení

Hráli myslím Concertino od Víťky Kaprálové, avšak bylo to – v té chvíli, kdy jsem to zrovna poslouchal – předpokládatelné. Znám ji nedostatečně, ale mám ji rád, zamrzelo mě to za ni. Nějaký dirigent, nebo možná houslista, třeba si za chvíli vzpomenu, kdo to byl… – že by Rafael Kubelík? – v každém případě interpret (interpret je taky druh počítačového jazyka), kdesi říkal, že se má hrát tak, jakoby hudba člověka zrovna napadala. Stejně tak někdo od divadla určitě říkal, že i herec musí říkat repliky sám pro sebe překvapivě. I když má nabiflovaný text, nesmí ani tušit, jak scéna dopadne.

uklidňující gesto

Americký herec, když chce v nějaké scéně uklidnit svého partnera, k němu vztáhne ruce, dlaněmi trochu dopředu (v taiji bychom to klasifikovali jako energii an), hovoří k němu, a někdy se s tímto gestem ještě po krůčcích přibližuje. Američany takový tělesný postoj zřejmě uklidňuje, alespoň snad ve všech filmech, kde jsem to viděl, bylo pacifikující gesto úspěšné.

podprahová blbost

Prezident Havel v jednom z novoročních projevů (mimochodem, dávali je vždycky v poledne, ale když je člověk prošvihl, tak už neměl nárok je vidět v repríze, a na obsah projevu se dalo usuzovat jen podle pitomých reakcí v tisku a v bedně) kritizoval dabování filmů v televizi. To je dost divné, že by dabing získal takovou důležitost pro zdravý rozvoj země, že o tom musí prezident na Nový rok mluvit.

Subscribe to herci