duch

Ján Mančuška

Než jsem dokončil větu, už mi do ní skočil a doplnil ji – a ukázalo se, že ji zná, že ho už nemůžu překvapit.

Znal ji, i když jsem si ji právě vymyslel.

Překvapoval mě jako nikdy.

Bavili jsme se o paradoxech postavení učitele a žáka.
O tom, jak se učitel musí v určitém momentu znemožnit a odklidit se, aby nepřekážel.

předmětné myšlení

Trojúhelníkem prochází duch trojúhelníka, skvrnou duch skvrny. Věc je věcí, protože má ducha. V duchu se věc ví. Trojúhelník není, než vědění trojúhelníka, věc není, než vědění věci. Žádné zprostředkování. Duch věc tvoří tím, že ji prochází. Duch ví, kdyby nevěděl, nebyl by to duch. Ví ale vždycky jen svou věc, tu, kterou prochází. Nejde o dvě věci, ducha a věc, ale o vědění; to je jedna věc. Než, že existují, můžeme o věcech říkat, že se vědí.

život věčný

Byl jsem nedávno v kostele a byl mi nabízen produkt. Šlo o celé portfolio s velice zajímavou skladbou, s dluhopisy a investičními certifikáty, které emitent prodal kostelu zřejmě jako koncesionářskou emisi. Dluhopisy byly dlouhodobé, s dobou splatnosti věčnost. Projevil jsem zájem, ale jako drobný střádal jsem si nemohl dovolit investovat víc, než jen jednu duši.

přebytečná hmota

Nevím, do jaké míry je všeobecně známo, že Argentinec Adolfo Bioy Casares (byl jsem s ním ve spojení přes Vladimíra Nárožníka od druhé poloviny 80. let) vynalezl zařízení, které nenahrává jenom zvuk nebo obraz, ale dokáže nahrát i všechno ostatní.

Subscribe to duch