život věčný

Monday, 5. June 2006

Byl jsem nedávno v kostele a byl mi nabízen produkt. Šlo o celé portfolio s velice zajímavou skladbou, s dluhopisy a investičními certifikáty, které emitent prodal kostelu zřejmě jako koncesionářskou emisi. Dluhopisy byly dlouhodobé, s dobou splatnosti věčnost. Projevil jsem zájem, ale jako drobný střádal jsem si nemohl dovolit investovat víc, než jen jednu duši.

Slyšel jsem tam opakovaně zmiňovat život věčný. To zní slibně – pokud se ovšem nejedná o věčná muka. Farář nám sliboval protekci v jednání s Ježíšem, pokud už nyní sepíšeme smlouvu o smlouvě budoucí o smlouvě budoucí. Řekl, že jeho protekce bude fungovat jedině pod podmínkou, když si sami řekneme, že jeho protekce bude fungovat.

Vůbec mi nevadil tento cvrkot u přepážky, vždyť Ježíš taky používal kupecké metafory a své apoštoly nacházel mezi celníky – jeho celníci by se za minulého režimu nazývali zřejmě veksláci.

Mám jen jednu poznámku: neodkládejte věčnost. Vědomě se vyhněte tomu, abyste věčnost pokládali za něco, co přijde až po smrti. Věčnost nemá jak přijít. Ta buďto je, nebo není. To, jak se do ní vejde, nebo z ní vyjde, je na tom ta skutečná záhada, věčnost sama je naopak úplně čistě jasná, jasnější snad ani nic být nemůže. Nebo vygumovanější.

Odolejme tedy a nedelegujme věčnost na někdy – a bude nám náhle k dispozici kdykoliv. Enigma alternování věčnosti s časem nás sice bude dál trýznit, výhodou ale zůstává možnost žít život věčný. Byť tomu těžko můžeme říkat život ve smyslu těch časových věcí, které tvořívají obyčejný život: poklábosení se sousedem, večer v rodinném kruhu, cesta do práce, do toho nečekaná událost atd. Ale spíš jen čistě pocit života, ten samotný a šokující fakt, že se něco hýbe, dívá, cítí, prostě žije – přičemž my v tom úžasu ani neřešíme co a od kdy do kdy.

Kdy se to přihodí? Kdykoli vypneme čas. Nemusí nutně jít o mystický okamžik, klidně ať to je třeba moment nudy. Jak už tady někde na blogu nebo někde říkám, je důležité, z jakého pocitu jsme se do věčnosti přesmykli. Pokud byl zlý, pak to bude peklo. Je tedy výhodné být preventivně naladěni kladně (ale ne příliš! – jinak nás dostihne jungovský stín! – a mimoto pozitivnost některých přesvědčení je skutečně na blinkání…), jelikož nikdy nevíme, zdali se z věčnosti přesmykneme zase zpátky.

Podobně těm, kdo věří na převtělování, vzkazuju dobrou zprávu: ani v tomto případě nemusíte čekat na smrt. Nikde není psáno, že duch musí čekat, až se objeví nějaké volné nově narozené tělíčko. Divil bych se, kdyby ho měla svazovat taková pustá fyzikalita. Prostě dělá, co může a tak může být vtělený klidně i do několika osob zároveň. Klidně i do všech. No, ale to už by se asi nenazvalo převtělováním…

původní komentáře: 

1 Dobrá zpráva…. m6k 05.06.2009, 12:24:03

dík… Vítejme ve věčnosti!

2 Pe_Ku 21.06.2009, 12:22:05

děkuju, za nedělní čtení *

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.