vy, kdo nemůžete

Wednesday, 9. November 2011

Pro ty, kdo nemůžete přijít, ač byste strašně chtěli, výstavu popíšu:

Špálovku mám rád, protože má tělo: tři patra nad sebou tvoří figuru, uvažovat můžete i v dimenzi předek/zadek. K tomu prosklenou fasádu do ulice; speciálně tu v prvním patře zatím ještě žádné vystavené dílo nepřekonalo.

Místnost při vstupu jsem věnoval pamětníkům Díla, podniku Českého fondu výtvarných umělců, nabízejícího umělecké originály přibližně za cenu průměrného měsíčního platu. Nikdy jsem do Díla nic nedal. Pozor, instalace není žádná normalizační nostalgie či retro, ani roztomilá parodie, jen jsem se na chvilku narval do třicet let nenošeného kvádra a dělám slušňáka. Pro mě skutečně novinka. Všechno je hezky zarámované a z ulice to vypadá naprosto mrtvolně.

Akvareluju, jako si někdo brnká na kytaru. Tyhle vodovkové krajiny z letoška jsou většinou koruny ořechu nebo jasanu v protisvětle, do kterých jsem si za dobu, co je sleduju, promítl kdeco. Tu a tam jsou proložené akvarelem, který je podvratně dělaný úplně jinak.

Snad každý si musí v životě udělat obraz z barevných kostiček, mě to dostihlo až po padesátce. Je na něm osika, kterou jsem předloni po několik týdnů sledoval na obzoru protějšího kopce. Nejde o rozpixelovanou fotku, ale o ten op-art, na který má osika copyright.

Ze vstupní místnosti projdete spojkou, ve které visí malá ochutnávka z desítek a stovek kresbiček, kterými už od doby první návštěvy Ermitáže svědomitě dokládám, co vidím v muzeích a galeriích při koukání na klasiky. Kresbičky působí možná trochu ošuntěle, já je však považuju za předčasný vrchol výstavy! Jestli nikde jinde, tak tady jsem na něco přišel.

Naproti nim v odlesku světla potkáte onu malbu, která vznikla při metafyzické konverzaci s Karlem Tutschem, jak o tom vypovídá tenhle blog Karel na Bidýlku.

To už vás ale volají hlasy ze zadní místnosti a sinalé světlo projektoru. Místnost je věnována litaniím – občas při svých přednáškách donutím lidi, aby četli nějaký text se mnou. Je to malilinko trapné, ale jsou chvilky, kdy se po zádech proběhne i Mrazík. Inspirovalo mě též náboženské rádio Proglas, kde se modlí v přímém přenosu, opravdu speciální žánr. Ještě jednou děkuju dobrovolníkům, kteří se ke čtení litanií odhodlali, a Standovi Abrahámovi, který to nahrál.

Na zdech tam visí jen dvě věci. Letošní obraz Prach a přes dvacet let staré Plátno z boku, které mi ve Wannieck Gallery připomněla Alena Pomajzlová. Vidím, že jsem byl ranař, moc jsem se s tím tenkrát nemazal.

Cesta pokračuje po schodech dolů, do místnosti osvětlené jen diákem od Hanky Pýchové. To je šokující dílo, na které se nedá příliš koukat, protože na něm cosi přeblikává. Je to opravdu jen obyčejný diák, žádná animace, musí se vidět. Hanka to dělala technikou kirlianovské fotografie, při níž citlivá vrstva filmu reaguje na povrchové napětí v kůži, a tím i na psychické děje v nás. Dneska jsem jí říkal do telefonu, že si s tím musí otevřít v Lomnici nad Popelkou, kde má zázemí, malý byznys.

V druhé místnosti to teprve dáváme dohromady. Zachránil mě David Vrbík, známej fenomén v interaktivní práci se zvukem aj. Měla by se vám tam paobrazem vpálit do hlavy silueta ořešáku.

Vlastně ještě jsem zapomněl v šeru první dolní místnosti na třicet let starý obraz naší rodiny, koukají směrem k televizi, zvláštní malba, plátno je dvoudílné, do rohu, navíc zkosené. Měl jsem tehdy teorii, že když se člověk dívá na ubíhající rovinu, tak oko akomoduje a tím získává prostorová data.

Pak vylezete po schodišti úplně nahoru. V první jizbě bude potřeba dát blinkací kyblík, protože na obraz tam zavěšený se při nejlepší vůli nedá dívat. Je to prostorový tisk toho typu, jako bývaly různé mrkací pohlednice a stereoakvárka. V tomhle případě je to vlastně rekonstrukce mého eventuálního obrazu – podobně, jako když mi v devadesátém osmém pomohlo Studio Mirage vymodelovat a rozhýbat obrazy, které v dolním patře Mánesa tvořily zdivočelý protipól všech těch olejů na plátně v horním patře.

Na protější zeď jsem dal jako návnadu papír s kódem k obrazu – to je takový hec pro ty, kdo myslí, že to za mě maluje počítač, stejně jako pro ty, kteří myslí, že to maluju jen tak.

A taky se tam v okně nad topením třepotá čínský papír pomalovaný čínskou tuší, to zase abych podpořil všechny, kteří věří, že si hraju na Číňana.

V poslední místnosti celé expozice najdete temný obraz Pohledy z loňského roku, naproti němu pastel, který dělám na místě, pak (nevím jestli záměrně) nedodělaný velký obraz Věta, vyfocený i na pozvánce – mám rád jeho mdlé barvy – a plátno Příboj, ve kterém jsem se možná definitivně vyrovnal s inspirací, která měla prvopočátek na opuštěné Rodeo Beach v San Francisku, kam jsem se chodil dívat, jak známo, na pohyb vln. Každá z těchto věcí je asi dost jiná, což je to poslední, co mě na nich zajímá. Vůbec na téhle výstavě nejde o interface, o narafičení, aby to vypadalo – spíš o nadzvednutí kapoty a přiznání strojovny, která je pod tím.

To je všecko! (Ještě se rozhoduju, jestli do výlohy nenaaranžuju pár podivných objektů, třeba „kostru hromady“.) Stálo to za to? Dal jsem si práci, abych se sám překvapoval, a teď jsem tak překvapenej, že nevím, co si mám myslet. Jsem zničenej, posledních pár dnů jsem spal tři čtyři hodiny, ale výstavě se tak nějak vnitřně řehtám. Měl jsem od začátku představu věty, která se instalací ve Špálovce řekne, a už se mi tam jakoby nějaká objevuje, i když jsem ji zatím ještě nepřečtu nahlas.

Škoda, že jste to neviděli.

původní komentáře: 

1 Můžu to sem napsat i na výstavu můžu? Alena Foustková 10.11.2011, 16:03:51

Vláďo,
vlastně díky přečtení tohoto návodu uvidím tvoji výstavu dvakrát. Vidím to nějak po svém při čtení tvého popisu. Pak nevím, jestli v tom uvidím to co mám, až to opravdu uvidím.
Moje zvědavost mi nedala, abych si nepřečetla o tom, co se chystám vidět za několik hodin a co je vlastně tedy určeno ke čtení někomu jinému.
Moc se na to těším!
Alena

2 Můžu to sem napsat i když na výstavu můžu? Alena Foustková 10.11.2011, 16:04:56

Vláďo,
vlastně díky přečtení tohoto návodu uvidím tvoji výstavu dvakrát. Vidím to nějak po svém při čtení tvého popisu. Pak nevím, jestli v tom uvidím to co mám, až to opravdu uvidím.
Moje zvědavost mi nedala, abych si nepřečetla o tom, co se chystám vidět za několik hodin a co je vlastně tedy určeno ke čtení někomu jinému.
Moc se na to těším!
Alena

3 Omlouvam se Alena Foustková 10.11.2011, 16:10:21

To nebyl záměr jako ve hře najděte dva rozdíly! Jen jsem si přečetla, že mi chybí v názvu příspěvku slovo \"když\".
Takže teď to vypadá, že nejen že já uvidím tvou výstavu dvakrát, ale že si ještě ke všemu budeš muset číst můj vzkaz dvakrát :-)

4 Litanie pavel 07.12.2011, 16:07:55

Dobry den,
nebyl by k mani prepis litanii do textove formy?
Diky za Priboj, Pavel

5 koko. WWW 28.12.2011, 16:20:31

jsou tady někde na blogu...

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.