vločky

Sunday, 18. December 2005

Přísady: ovesné vločky, voda, jablko.

Toto je kompozice, kterou se cpu pravidelně, a která mi schází v cizině. České vločky jsou totiž jiné, než ty, které dostanete v západních supermarketech: jsou větší a hrubé, nepříliš vábné, podobné se tam občas objevují jen v nějakých healthy stores. Dřív bývaly nahořklé, všichni vesničani to kupovali leda pro prase.

Postupem času jsem vyvinul techniku, která je kompromisem mezi porrigge, jak mi ho dělala domácí ve Skotsku (úplně rozvařená kaše) a „kulatou“ snídaní doktora Kollatha, při které se prý vločky měly pouze namočit přes noc do vody.

Použiju k tomu tenkou nerezovou misku, která neodebere tolik tepla, jako keramická. Položím ji na něco, co neodvádí teplo, třeba na přeloženou utěrku. Nasypu hrstku vloček a přeliju vařící vodou z konvice. Vody naleju víc, než bych myslel, víc, než aby vločky byly pouze zakryty vodou. Někdy tam naleju až dvojnásobek. A nechám nejmíň deset minut dojít, takže vločky se nabobtnají, vsáknou vodu a stanou se podstatně poživatelnější. Je to asi nejjednodušší vaření, které znám, jednodušší než čínské instantní polívky (které vlastně neznám).

I když málokdo by to jedl jen v této podobě. Je potřeba přichystat dostatek ovoce, jakéhokoliv druhu. Jablek tam nastrouhám – anebo nakrájím, když nemám mixér – třeba i čtyři až pět. Máme namražené metráky jahod, rybízu, broskví a meruněk, které slouží právě k potřebné pestrosti snídaní. Na vršek se někdy kydne lžíce jogurtu.

Je to primitivní recept, ale osvobozuje mě už několik desetiletí od mučivého přemýšlení, co si dát na snídani.

Naše dítka měla vločičky strašně ráda, ale když si je jednou vyžádala jako svačinku do školy, spolužáci na ně dělali blé, blé. A tak se vločky staly tak trochu rodinným tajemstvím, které nabídneme návštěvám, až když vznikne dostatečně pevná vazba, která nedá zviklat ani těmi nevábně vypadajícími českými vločkami.

původní komentáře: 

1 smetana a bylinný čaj martin v WWW 18.12.2005, 19:00:07

Jo myslím taky, že takové „staromládenecké“ recepty jsou skvělé, pro lidi z vesnice typické, už jsem převzal smetanu do bylinného čaje, tak se nechám inspirovat dál (něco si ukradnu z psaného). Vaření je kreativita, pokud se vaří z ničeho -…jak píšeš.
m

2 Vločky s námelem Amanita 21.01.2009, 10:03:26

Nádherné téma, vločky!
Doma jsem je jako malá holka kradla králíkům, ne sice z misky, ale ze zásobního pytlíku, suché jsem si nacpala plnou pusu a dlouho žvýkala – sládly na jazyku. Nesměl mě nikdo vidět, tolik prohřešků najednou. Nedávno jsem dala misku suchých vloček vnučce na jídlo pro panenky – snědla jim je, taky jí chutnaly. Klasickou kaši dostávám na jedné návštěvě, když jezdívám do Českého ráje. Jsou pečlivě vařené v mléce, marmeláda a ovoce z toho lepidla dělají jedlou záležitost. Cítím se tam dobře, jako doma. Jen každodenní umývání rendlíku mi přijde poněkud vyčerpávající. Když jsme jezdili na vandry, vločky jsme máčeli večer do vody, pak ráno převařili, lehce. Často jen s jogurtem. K postupu, který, pane K., zveřejňujete, jsem se postupně dopracovala taky, jen nemám promyšlené ty tepelné ztráty. Ještě navíc ty naše vločky proplachuji napřed ve studené vodě, nemám ráda ty slupečky, co plavou na povrchu a taky si nejsem jistá, zda semena různých kytek v tom nejsou jedovatá. Asi by bylo zajímavé je vyset, aby bylo jasno, co to vlastně je.
Zkoušela jsem vločky žitné, byly BIO. Takové byly tvrdší. To by nevadilo, ale byly v nich rozmačkané věci, uvnitř bílé a na povrchu černé. A protože mám určitou mykologickou deformaci, došlo mi, že je to námel! A v tom pytlíku ho bylo alespoň 20 kousků. Námel je moc důležitá houba, ale ve vločkách by být neměla, obsahuje spoustu alkaloidů, které v malém množství mohou léčit, ve větším a pravidelném způsobily až gangrény a odpadávání částí těla, v lepším případě halucinace. Tuším, že historie námelu je spojená i s jevy \"čarodějnictví\“. Takže zasáhly i do lidské historie a kultury. Díky za téma. Ama

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.