upgrade rozlišení

Thursday, 7. August 2008

Když Naďa Vávrová odjížděla (před třiceti lety) do Španělska, uspořádala u Plecha ve Střešovicích rozlúčkový mejdan, a tam jsem zaslechl jejího kamaráda Michala Pavlíčka, se kterým hrála v Expanzi, popisovat jakýsi halucinační zážitek, kterému ani nepředcházelo požití halucinogenů.

Udivilo mě, že se v tom – pro mě tehdy novém – drsném psychydelickém rokerském prostředí někdo pozastavuje nad tak všední věcí, jako jsou halušky. V Michalově vyprávění šlo myslím o to, že nějaká věc vypadala úplně jako obličej. Měl jsem za sebou právě rok intenzívní práce se svým vnímáním, které se mi předtím zdálo pořád málo probuzené, a teď uvidět v čemkoli obličej mi trvalo ne déle než oka mžik. Už mě ten nadmíru oživlý svět začínal malinko otravovat. Procvičoval jsem všemožné vizuální fenomény, například jsem se naučil hledět takovým „neurčitým“ způsobem, že se scéna nebo osoby proměnily v negativ a jejich obrysy se mihotaly jako plameny. Anebo se podíváte podobně, jenom ještě trochu jinak, a věci se vám před vlastním zrakem znásobí donekonečna. Já jsem svůj ornament skutečně viděl, a to deset let před tím, než jsem ho začal malovat. Směřoval jsem metodicky k tomu, abych jednou mohl u svého obrazu směle říct, že to takhle skutečně vidím – a to přesto, že by mi na něm vznikalo všechno jiné, než popisný realizmus.

Zvláštní pozornost jsem věnoval i zbrždění pohledu, abych stihl uvidět, kam pohled vlastně jde a co přitom dělá. Pomáhalo mi mapování periferního vidění, které jsem cvičil kvůli celkové připravenosti, a díky němuž jsem měl pohotovější reflex než Hardy, který o sobě tvrdil, že je v Brně nejrychlejší.

Díky všem těm cvičením se mi do dívání navrátila zázračnost, kterou jsem si neurčitě pamatoval z dětství. Důležité bylo poznání, že od určité úrovně už není dobré vrtat do nastavení, jinak se to rozhodí všecko. Od té doby jsem se už nikdy nenudil – leda když si nudu záměrně naordinuju, abych si přechod do následujícího stavu učinil o to neuvěřitelnější. Dívání se mi stalo tak opojným a výživným, že zřejmě poněkud upozadilo i samotné malování.

Nic na tom nemění, že se mi silně zhoršuje zrak – vidím stále více. Ale protože se mi objevují všelijaká světýlka, a taky protože mi rozmazané obličeje na pět metrů už definitivně poškozují společenský styk, navštívil jsem konečně očařku, která mi předepsala brýle, první brejle v mém životě, nepočítám-li ten degradující objekt z třetí třídy, který jsem po dvou týdnech brekotu hodil do kouta.

Od pondělka mám magická skla doma a jenom zírám. Tak to všechno vidíte vy ostatní! Asi je normální vidět na stromě všechny lístečky, ba na jehličnanu všechny jehličky! Svět má naráz o dva řády vyšší rozlišení, nabízí nespočet jednotlivostí až přechází zrak. A dokonce vidíte lidi, mezi nimi i ty doposud neidentifikovatelné sousedy, a vidíte jasně, jestli se na vás mračí nebo usmívají.

Otevřel se mi nový život, asi ten, který je běžný. Když brýle odložím, nevidím nic. Jsem zvědav, jestli výměnou za ostrost pohledu právě v této chvíli nepřicházím o všechny ty odrůdy pohledu, které mě dřív tak slastně plnily.

původní komentáře: 

1 Wu WWW 07.08.2008, 14:25:05

Ale neberte si brýle do lesa na houby, alespoň ne zpočátku. Z toho jehličí na zemi všude kolem by se mohla zatočit hlava :).

2 hanci WWW 10.08.2008, 17:30:26

Není lepší nevidět ostře?

3 Triky – iluze – vidět lze cokoliv listonoš 13.08.2008, 12:34:46

znáte taky ten způsob vnímání, kdy se jakoby inverzně vyvalíte do prostoru a kdy je vnímání přetočeno jako když nejste uvnitř prostoru ale naopak? ale co, když člověk zavře oči, co zbyde z obrazu?

4 upgrade turbo jiří janda WWW 12.09.2008, 13:58:59

Ahoj Vláďo. Dostal jsi mne hned nadavakrát. Nejdřív tímhle textem Ubgrade rozlišení, který mi silně připomíná s čím jsem se po léta mastil
ve Cvičení s kruhy a pořád nevěděl jestli je lepší nevidět dobře viděné, když mi jde o vidění neviděného, jestliže je přece možné obojí. A hned podruhý jsi mne dostal, když při odesílání příspěvku jsem se na chvíli zakoukal do obrázku, co v něm všechno je a než jsem odklik, vykázal mne zátky do fronty. Zdá se že je načase vidět co vidím.
Jirka
Asi si půjdu koupit nové brýle, ale stejně mě nebaví je nosit…

5 celé tělo Blanka 13.09.2008, 00:19:16

Můj milý KOkolio, hned jsem přeposlala tvůj txt Nadje, ta za mnou přišla i do nemocnice, kde jsem se letošní léto ocitla. Jak ráda tě zas uvidím mýma rozmazanýma pohledama, abych ti líčila, co se s člověkem a celým jeho tělěm může stát a spolu se zděšením počínání bezradných lékářů jen tak přihlížet vlastní destrukci.
Ještě se belhám a nemůžu ani cvičit, ale mozek je zachován i po magnetické rezonanci, mícha po pukcích nepoškozená a tělo se snažím znova prohlašovat za mé.
Mnoho vzpomínek i políbení na čelo

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.