třídění česáním

Friday, 24. October 2008

Po nejméně dvaceti, ale možná dvaceti pěti letech jsem se teď poprvé učesal.

Česání je zvláštní druh třídění, při kterém (když nepočítám vyrvané vlasy) je jeden pól daný, předem „vytříděný“ všemi místy, odkud vlasy z kštice vyrazily. Druhý pól je volný, může mířit do všech stran nebo být násilně načesaný do jedné strany, třeba na Adolfa. Vždycky, i při nejdivočejších vrabčích hnízdech, ho ovšem bude omezovat a určovat danost výchozího konce.

I lidi, kteří se češou častěji než já, budou za typické třídění považovat spíš házení přes síto – tedy třídění typu, kterého jsem se sdostatek nabažil v posledních měsících a rocích. Při něm se matečná hromada dělí na dvě hromady nové generace: jedna před a druhá za sítem. Mezi částicemi na obou stranách nejsou patrné žádné vazby, nepozorujeme žádné, ani vlasově tenké spoje – přesátím se kousky individualizovaly a zůstávají volné, ne-li přímo svobodné. Soustavou sít můžeme třídění zjemňovat, ale obtížný nebývá ani opačný zásah, ve směru entropie, při němž se frakce primitivně sesypou dohromady.

Nemůžeme vyloučit, že nějaké spojnice mezi částicemi přece přetrvávají, pouze my je nemáme jak zjistit. Jednotlivá dráha každé jednotlivé částice je pro nás reálná leda ve smyslu abstraktních souřadnic, kterými by ji věda s dobovou mírou přibližnosti dokázala popsat. Avšak takový popis či model pro nás zdaleka není rovnocenný tomu, kdyby po proběhlé dráze zůstával alespoň ten nejtenčí vláseček. Na trajektorii nám prostě chybí hmota nebo stopa po hmotě, a tudíž ji za fakt asi neuznáme, jakkoli nikdo nepopírá, že částečka svou drahou prolétla fakticky.

Představme si, že by každý pohyb (a nezapomeňme, že jakýkoli pohyb můžeme brát jako třídění, potřebné síto se vždycky najde) přesto za sebou patrnou stopu zanechával, asi jako na vzduchu tuhnoucí pavoučí vlákno. Donutilo by nás to brát pohyb nikoli jako mezistav, ale rovnou jako stav. Zorné pole by se nám v okamžiku nesmírně zahustilo, až by skrz ně přestalo být vidět – zato bychom si mohli sjednotit slovesa se jmény, mohli se líp dívat i proti směru drah, a možná nakonec uznali, že veškeré třídění je vlastně česání.

původní komentáře: 

1 hanci WWW 28.10.2008, 19:55:08

Už dlouho jsem se tak nepobavila, díky.

2 o česání mezi psem a vlkem jistý lukáš 31.10.2008, 04:22:46

S dovolením přidám k Vašemu textu pár asociací: při zvuku slov \"česání\“ a \"Adolf\“ (což myslím znamená \"ušlechtilý vlk\“) mě napadá napsat o rozdílu mezi psem a vlkem. Po krátkém úvodu snad vysvitne, jak to souvisí s Vaším tříděním a česáním.

Mám čs. vlčáka, kteréžto psí plemeno je tzv. přírodní a obsahuje asi 30% vlčí krve; předtím jsem měl křížence tzv. kulturních plemen, pitbulovitého psa. \"Vlkovitost\“ toho nynějšího je celkem výrazná zejména v chování, ale pro účely Vašeho tématu se zaměřím na jeho srst. Při bližším pohledu je jeho srst oproti \"běžnému psu\“ zvláštní tím, že na každé části těla jako by měla jinou délku, barvu, poloměr zakroucení, podsadu atd. Je tedy na jeho těle rozmístěná – čili evolučně roztříděná – podle funkce. Neříkám, že u psů to tak vůbec není, ale tady je to o dost výraznější, ten předchozí měl srst dá se říci téměř jednolitou. (Jedním z důvodů, proč se při křížení ČSV jaksi udělal krok zpátky proti směru postupné \"psifikace\“ a proč se psu přilila opět vlčí krev, je zvýšení odolnosti – tihle psi můžou spát na sněhu a zas naopak netrpí vedry, srst je \"samočisticí\“, nemáme zablácenou postel atd.). Těch 30% (=pár tisíc let) rozdílu v míře jejich \"psifikace\“ jako by byla skoro hmatatelně cítit.

A teď, proč to píšu a jak se to vztahuje k Vašemu textu. Křížení je vlastně třídění. Skrze síto se \"pocívají\“ různé vlastnosti. Oddělujeme žádoucí od nežádoucích a tím se posouváme k \"čistějšímu materiálu\“. Od vlka odebíráme plachost, nedůvěřivost, svéhlavost, smečkovitost (přimykání k jedincům stejného druhu). A směrem ke psu přidáváme hlídací schopnost, příchylnost, poslušnost, schopnost přimknout se k jedinci jiného druhu (člověku). Takhle jsme si nastavili síto (a zapřeli ho drátěnou nožičkou).

A zajímavé mi na tom připadá, že u té srsti jako kdyby zároveň docházelo k naprosto opačnému procesu: funkčně rozstrukturovaná – roztříděná – srst vlka se slévá v jednolitější srst psa. Pes už některé funkce nepotřebuje, spí v boudě nebo u krbu. Jako kdyby ty dva procesy třídění šly proti sobě. Při přesívání sítem na jedné úrovni se nám zase cosi roztříděného na jiné úrovni slévá dohromady.

Jako kdybychom například třídili jablka (která mají jasné rozdělení vnitřku na dužinu a jadřinec), a přitom se nám z nich v průběhu toho třídění stávala rajčata! V nich totiž šťáva s jádry tvoří jen jakési amorfně slité kontinuum. A při česání dlouhých vlasů by ze slitých molekul PVC kartáče člověku zbyl v ruce jen plastový pěstní klín – jako daň za toho utříděného Adolfa na hlavě. :-)

3 jistý lukáš 31.10.2008, 15:40:20

Pro jistotu ještě dodám, že rozhodně nejsem fanouškem nějakého přehnaného šlechtění psích ani jiných ras, spíš naopak; některý ty postupy jsou celkem zrůdný. Jen jsem popisoval faktický stav a slovo \"my\“ jsem (poněkud misantropicky) používal ve smyslu \"my lidi\“.

Vlastně je to pokus o formulaci \"zákona zachování určitého stupně neroztříděnosti\“. Na jedné straně tu kaši či neroztříděnou masu člověk pečlivě rozděluje a cpe do hrnců s nadpisy různých kategorií, ale ono se mu to na nějaké druhé straně zase tlačí ven a nekontrolovaně opět slejvá jiným způsobem. Těsnění tvořená kritérii mezi kategoriema začnou propouštět. Jako když se do motoru naleje přípravek na utěsnění pístních kroužků a zvýšenej tlak si pak najde cestu jinudy, třeba přes sedla ventilů…

4 milý Jistý Lukáši, koko. 01.11.2008, 19:37:13

moc pěkná reakce, díky!

podle toho, co píšete, je asi \"chyba\“ v sítech, protože s chybou nepočítají – měli bychom tedy vytvořit preemptivní síta, které napřed zjistí velikost a tvar blížících se částic a podle toho nastaví svá oka

na tom by bylo uspokojující, že by třídění nic na světě nezměnilo

rozmazanost částic či sít je ale jiná otázka, než třídění versus česání, při němž si kladu otázku, jestli ve vytříděné částici zůstává nějaká (alespoň ontologická, když ne zrovna fyzická) stopa ohledně stavu před sítem

5 opožděná úvaha Amanita 17.01.2009, 22:03:18

Uznávám, že z vašeho pohledu je, pánové, předchozí téma poněkud zastaralé. Nicméně já se s tímto tématem potkávám poprvé, neprošla jsem těmi dalšími síty, která nám osud nastavuje a kterými jste za 2 a půl měsíce prošli vy. Také naše předchozí síta jsme dozajista měli odlišná. (A to předpokládám, že pro každého z nás byla jinak „preemptovaná“, protože svůj osud a „karmu“ si tvoříme sami a náš osud je nám nastaven „na tělo“ dle jednoduchých pravidel, např. v našem kulturním prostoru: kdo chce kam, pomozme mu tam.)
Pro celou nastavenou problematiku navrhuji stanovit definicí, čím se myslí onen stav před prosetím (pročesáním). A jak vypadá ona případná změna stavu po prosetí (pročesaní). ¨
Jinak bych navrhla čistě jednoduše rozdělit pročesávané objekty na „živé“ a „neživé“, (i když z určitého pohledu toto rozdělení nemusí každé mu vyhovovat). Můžeme zde použít představu gradientu živosti, přičemž na jednom konci je něco naprosto živé jen s tušenými stopami neživého a na druhém konci něco velmi neživého s tušenými stopami života. (Pokud předpokládáme linku, skoro je to úsečka anebo přímka, třeba se ty konce někde setkají?? Ach jo, definice). Takže po rozdělení na živé a neživé docházím k tomu, že živé svůj stav, jakkoli definovaný, mění rychleji, bez ohledu na pročesání (prosátí), jsme dokonce schopni tu změnu zaznamenat. Neživé se, alespoň laicky viděno nezmění, je ze své podstaty neměnné (spíš se mění tak pomalu, že nejsme schopni tu změnu zaznamenat).
A ještě je tu jasný rozdíl mezi česáním a prosíváním, alespoň v původních významech. Česaný vlas zůstává zakotven svým kořenem. Je-li vytržen z kořene, ztrácí svou přirozenou funkci. Drží-li i po pročesání na svém kořeni, pak se jeho stav se sice alespoň na chvilku změnil, jeho podstata zůstala. Pokud se nějak doopravdy a podstatně mění, tak nejspíš bez ohledu na česání (zde mohou zasáhnout nějaké drastické „kadeřnické“ postupy).
Částice, které lze prosít, zcela jednoznačně nejsou zakořeněné, jedině mohou být ve vztahu k jiným částicím ve stavu před prosetím a po prosetí. Prosívání na sítu odděluje částice do nějakých kategorií, Pak se relativně ke zjednodušenému okolí jejich stav mění, napadá mne slovo zglajchšaltování. Něco jako hladká mouka 00. Docela nuda. Vhodné např. na lepidlo, ale také na placky pečené na plotně. Ale tam je třeba přidat ještě něco pro zpestření (např. celozrnnou mouku a posolit), aby se to dalo vychutnat.
Zdá se mi, že ty kořeny při česání jsou velmi podstatné, snad i daleko podstatnější, než pročesávání a kultivování. Zdravé kořeny vytvoří zdravý vlas. Ten se pročesáváním šlechtí a kultivuje.
Je otázka, proč pročesáváme a proč prosíváme.
Možná, že v původním zadání byly nějaké meta-fóry, které mi unikly. Ale už je na každém, aby si s tím poradil.
V zásadě si myslím, že je dobré vlasy pročesávat jen tolik, aby se nepotrhaly kořeny. Také je dobré o vlasy a zejména o jejich kořeny dobře pečovat, to může znamenat i poznávání oněch kořenů. A také záleží na účesu, který chceme z vlasů vytvořit. Bože, jak je těžké být kadeřníkem, to by jeden hned nerozlišil. Ale klídek, dobré vlasy si stejně dělají, co chtějí. Nedají se znásilnit. Vlastně dají, odbarvit, natrvalit atd. Jenže, mají-li ty dobré kořeny, mohou se ještě vzchopit. Anebo vypadnou a možná narostou jiné. Možná se kadeřník poučí. Asi bych nechtěla být „kadeřník“.

Děkuji za téma a případně za vaši trpělivost, pokud se sem ještě někdy vrátíte.
Pěkně jsem si před spaním pohrála se slovy. Ama

6 koko. 20.01.2009, 02:02:17

[5] to: Amanita
díky za pinknutí

mám jen poznámku: píšete, že \"částice, které lze prosít, zcela jednoznačně nejsou zakořeněné\“ – jenže důvod, proč jsem vůbec smolil tenhle text, byla právě představa, jaké by to bylo, kdyby prosívané částice za sebou táhly vlasovou stopu, která by se dala vysledovat až k jejich kořenu… o tom se zmiňuju i Lukášovi – asi jsem se málo vyjádřil :o(

představou vlasového kontinua vyvěrajícího někde na pozadí se taky doufám ruší potřeba zvlášť klasifikovat živé/neživé, eventuálně měnící se/neměnící, protože proměnou částice se myslí právě její průchod sítem – z definice nedělají nic jiného, než že procházejí sítem – celý \"život\“ jim připravují síta

ale jaké přirozenosti jsou potom síta, a odkud (skrze jaké síto) prochází naše zaznamenávání či myšlení oněch trajektorií, tady opomíjím, možná to ani vůbec není nosné, jen se bavím :o)

jinak mi k tomu najíždí ještě jakýsi geometrický princip, nevím jak se jmenuje, ale týká se toho, že účes nemůže být stejnoměrný – vlasatou kouli nelze hřebenem stejnoměrně učesat

což mi zas připomíná illumination problem – jaký tvar by měl prostor, ve kterém by se světlo svými odrazy nedostalo všude – nebo Charvátův problém hlídání galerie – jak málo hlídačů stačí k ohlídání nějakého půdorysu – vlastně teď nevím, jestli to nějak souvisí… :o) už raděj půjdu spat

7 Vlasová stopa a jiné Amanita 28.01.2009, 20:41:24

Vlasová stopa a jiné

Dobrá tedy,

A v původním textu na konci je zřejmá Vaše představa:
„Avšak takový popis či model pro nás zdaleka není rovnocenný tomu, kdyby po proběhlé dráze zůstával alespoň ten nejtenčí vláseček. Na trajektorii nám prostě chybí hmota nebo stopa po hmotě, a tudíž ji za fakt asi neuznáme, jakkoli nikdo nepopírá, že částečka svou drahou prolétla fakticky.
Představme si, že by každý pohyb (a nezapomeňme, že jakýkoli pohyb můžeme brát jako třídění, potřebné síto se vždycky najde) přesto za sebou patrnou stopu zanechával, asi jako na vzduchu tuhnoucí pavoučí vlákno. Donutilo by nás to brát pohyb nikoli jako mezistav, ale rovnou jako stav. Zorné pole by se nám v okamžiku nesmírně zahustilo, až by skrz ně přestalo být vidět – zato bychom si mohli sjednotit slovesa se jmény, mohli se líp dívat i proti směru drah, a možná nakonec uznali, že veškeré třídění je vlastně česání“.

V odpovědi Lukášovi, píšete:
„(rozmazanost částic či sít je ale jiná otázka, než třídění versus česání), při němž si kladu otázku, jestli ve vytříděné částici zůstává nějaká (alespoň ontologická, když ne zrovna fyzická) stopa ohledně stavu před sítem“

V příspěvku se jen snažím kategorizovat, abych se ve Vašem zadání uchytila pevných bodů, ke kterým vztahuji následující úvahy. Abych se lépe soustředila a používala zvolené pojmy konzistentně. Je to výstavba jakéhosi slovníku ad hoc. Je to jen součástí hry. Obvykle mají hry svá pravidla. :o) (– tuším, že tento symbol něco znamená, nejspíš oslabení pro negativní výklad, jakýsi úsměv smířlivý, možná by se mělo ukázat usmívající se sluníčko).
Určitě souhlasím s tím, že je možné vymazat hranici mezi živým a neživým, pokud uznáme, že v kameni zůstal zaznamenaný náš dotek (a předtím dotek třeba vody) a že je někde někdo nebo něco, kdo nebo co to bude umět „přečíst“.
Z toho mi vyplývá, že (zatím bez ohledu na česání nebo prosívání) zůstává onen pohyb po trajektorii zaznamenán v částici. Jen je otázka, zda my, lidé, umíme tyto záznamy číst. Pach je hmotné povahy, ulpí na částici. Ale ony „paměťové stopy“ nejsou hmotné. Moje znalosti k vysvětlení nestačí, jen vím, že je někde v kvantové fyzice jsou přeměny hmoty a energie vcelku běžnou představou. To by asi chtělo studovat kvantovou či jinou fyziku.
Proto si zde vypomáhám „paměťovými stopami“, které zůstávají nejen v procházející částici ale také v jejím okolí. Pak by ještě bylo třeba se zamyslet nad tím, zda částice stojí a okolí se pohybuje, což je podstatě velmi relativní.

Představa trajektorie jako čáry, která zůstává viditelná, je docela zajímavá. Nabízí se mi představa hodně počmáraného světa, už jen pohybem lidí. Někde více a někde méně. Naštěstí naše běžné smysly trajektorie nezaznamenávají, takže můžeme mít pocit novosti, čistoty.
Lidé, kteří by vnímali trajektorie, nebo ony paměťové stopy, a dokonce mohli hledět po nich zpět či dopředu, určitě jsou. Já sama nevím, co bych si s tou dovedností počala. Asi to nebude žádný med.

Ale stále jsem se nedostala k těm sítům nebo hřebenům. Ta vlastně představují jakýsi zúžený prostor, kdy, jsme-li příliš ověšení nebo pokroucení, tak abychom prošli, musíme odhodit zbytečný balast a narovnat se. A pak možná projdeme, pokud se nezlomíme (ztráta pružnosti, zatuhlost), pokroucené vlasy, nebo dokonce slepené, pokud se je nepodaří narovnat a uvolnit, jsou vytrženy.

V tom případě vnímám česání nebo prosívání (zde opravdu nemohu uchopit rozdíl mezi nimi, pokud kořeny nejsou hmotné) jako očistu, pokud zůstane jádro pro obnovu, napojení na kořen, pak je možnost další a navazující existence. Také je v podstatě nádherná možnost, že balastní „paměťové stopy“, nesmyslné problémy, nánosy, vazby při česání odpadnou samy, nebo se jich vědomě zbavíme. Nakonec někteří kadeřníci takto přistupují ke stříhání a česání jakoby rituálně a češou (očišťují) anebo odstříhávají (odstraňují balast, chmury). Často při změně života lidé nevědomky mění svůj účes.

To základní (kořeny, jádro) můžeme po „očistě“ lépe vyhledat a navázat. Pokud nedošlo k důkladnému přetavení, pak má člověk šanci dítěte, jenže strojek už tak dobře nefunguje. Možná příště.

Takže pročesávání může být dosti bolestivý proces, kdy není vyloučeno „přetavení povahy jádra“. (tady by se chtělo rozvíjet představu o přímé úměrnosti bolestivosti průchodu a lpění, o zachycení v síti, ale to je asi vcelku jasné).

Evidentně se moje představy pohybují v rámci lidského osudu.

Asi je to pro mne nejvíce srozumitelný prostor, výtvarné aspekty mi unikají.

Ještě drobnosti – pohyb je soustava stavů, fyzikální a matematická představa vede při popisu pohybu k nekonečně malým dílčím polohám, které po integraci popisují pohyb. Tak jako nekonečně mnoho malých teček vytvoří čáru. Takže pohyb je zákonitě stav (na to navazuje prožitek nesmírně pomalého pohybu).

V tomto výkladu mizí mezistav. Veškerou existenci pak je možné vnímat jako (stavové a tím i vnímatelné) trajektorie, které se proplétají a slévají a zase rozdělují, tak, jak se částice pohybují, spojují a jak vnikají nové, nebo se ty původní (ale vlastně už jiné) oddělují. A v tom proplétání slévání a znovu rozdělování vznikají nové kvality. To je docela nadějné, že?

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.