trapas

Monday, 21. November 2005

Až dneska – když jsem si přečetl v naší rodině oblíbený týdenní souhrn Ivana Lampera v Respektu, a narazil tam na zprávu, v jakém debaklu jsem neuspěl při volbě rektora na AVU – jsem si po týdnu od té události uvědomil, že jsem vlastně volby prohrál.
To zní jako blbost, samozřejmě, že jsem věděl, že jsem ve volbách nezvítězil. Ale celou dobu od momentu vyhlášení výsledku myslím na něco jiného: že se definitivně ukázalo, že si nikdo nepřál změnu (anebo třeba přál, ale velmi si nepřál mě, a tak raději zvolil ne-změnu). Z mého pohledu volby znamenaly především průzkum názorů, a když jsem se díky hlasování dozvěděl, že je podle kolegů všecko v pořádku, vzal jsem to jako přírodní fakt (nebo přírodní katastrofu), a díky určitému úsilí se mi během minulých dnů podařilo vytěsnit většinu problémů AVU z hlavy) (lépe řečeno, přestal jsem je vnímat jako svoje problémy), a volné místo v mysli jsem si okamžitě zaplácl malováním.
Připomnělo mi to moje blouznění v horečce před asi pěti lety, o kterém myslím je zmínka i v knížce Jany Klusákové, kdy se mi opakoval sen, v němž jsem viděl plout v prostoru jakýsi dokonalý tvar, který jsem si předtím pokoušel vizualizovat, a k tomu promlouvající hlas: je to dobré, dokonalé, už tě nepotřebujeme.

I Akademii jsem jakoby viděl v dokonalém tvaru, měl jsem jasnou představu, co je s ní nutno udělat, aby fungovala (jediná oblast, která se stále vzpírá systémovému řešení, byly pro mě dílny AVU; jsou tak různé povahy a mají tak různé vztahy k ateliérům, že skutečně nevím, jak by šly systemizovat, a přitom stávající nedefinovanost je neuspokojivá). Jen jsem doufal, že přestanu být potřeba teprve toho dne, kdy se mi podaří převážnou část té vize zrealizovat. Byl jsem připravený tomu dát svoje maximum.

Že tato varianta budoucnosti už nejspíš nenastane, mi pak během týdne připomínaly maily a zprávičky, hodně z nich přicházelo i od zcela neznámých osob, a jen několik málo z nich od kolegů z AVU. Většina vyjadřovala podporu nebo lítost, že to takhle dopadlo: ještě jsem jim všem neodpověděl, tak jim aspoň tady moc děkuji.

Ale až dneska jsem si uvědomil, že je to ostudná prohra, zasloužená lekce za troufalost, takový trapas, že bych neměl vůbec vycházet mezi lidi.

Ačkoli manželka, která o mě jistě nemá iluze, mi pravila, že je to ostuda těch druhých.

původní komentáře: 

1 škola = ateliér katka 21.11.2005, 23:55:36

Milý pane docente, za prvé nechápu, proč uveřejňují školní hlasování, stejně jako nechápu některé výroky o mě v Třešńákově článku. Sama se nestačím divit, co jsem vlastně zač. Vypusťte to z úplně z hlavy a začněte pořádně malovat, tam Vás hrozně potřebujeme, tam jste zcela nenahraditelný. Co se týče školy, ještě zřejmě na změny nenastal ten správný čas, ale každý ateliér je vlastně škola, takže to můžete všechno narvat tam!!!!
hodně štěstí Katka

2 škola=ateliér koko WWW 22.11.2005, 09:27:31

zdravím vás, Katko,
Třešňákův článek je normální, je dobrej, jenom není perfektní – každej článek je tichá pošta, ztráta smyslu k tomu částečně patří. V zásadě vás pochopili, teda to, co se z vás dá pochopit… :o)
Sám registruju, že jsem v těch článcích o vás pravidelně zmiňovanej jako lenivý pedagog, který si vás nevšímal, a že to bylo štěstí. Mě to tak vůbec nepřipadalo, ale co s tím nadělám.
Jinak sedím doma a maluju, díky za impulz, pomůže mi, až na mě přijdou pochyby.
Chodí v zástupech, samozřejmě.
Co se týká ateliéru, vzpomínám na to, co jste jednou k tomu říkala, snad se k tomu jednou přiblížíme. Teď od začátku roku jsou každý den striktně daná témata ke kresbě, je to myslím docela intenzívní.
Poměry hlasů zaznamenala ČTK, je to výmluvná informace, Lamperovi se nedivím, že to tam uvedl.
Nebojoval jsem za to, abych byl zvolen – to bych jistě použil jiné argumenty a způsoby – ale aby se ukázalo, kolik lidí by se mnou do toho šlo. Proto mi teprve po týdnu došlo, že je to obyčejná prohra, protože jsem to nebral osobně.
Kdyby mě zvolili, tak bych tím byl teď úplně zahlcenej, dával dohromady lidi a tak, ale takhle musím říct, že daleko důležitější zpráva než výsledek voleb je pro mě ta vaše Chalupeckého cena.
Váš k.

3 old holand martin v. WWW 01.12.2005, 23:18:09

ahoj, sledoval jsem to v tichem povzdali, a od zacatku jsem mel pocit, ze to v cechach jinak dopadnout nemuze, ty jsi mne ale vzdy prekvapoval praktickym skokem do veci a mist kde bych te necekal, pokud se ale skace z dlouhaleteho undengroundu, tak to treba svede nejaky jeden typ cloveka (knizak), ale neni v tom zadna jistota, treba se fakt otevrel prostor k jine malbe (misto k „jine“ avu, bacha ta „nova“ famu ma stale stejne prekerky v zakladnich oblastech, neidealizoval bych ji, a vubec, pekny den a slunce, ahoj m.

4 co je stesti? Jaromír Typlt 10.12.2005, 12:27:26

Myslím, že to byl dalajláma, kdo v nějakém krátkém shrnutí svých „poselství“ napsal, že je někdy veliké štěstí, když nedosáhneme toho, co jsme si umanuli. Vladimíre, přiznám se, že jsem si velmi přál, aby Tě ten chomout minul, i když jsi o něj sám asi velmi stál. Tou prohrou jsi podle mě vyhrál. Jakákoliv reorganizace školy není víc než jeden povedený obraz – vzpomeň si na Cézanna: „jedno dobře namalované jablko zmůže víc než celá revoluce“. Užralo by Ti to čas, energii a ve výsledku bys nakonec opouštěl stejně zase jen něco, co někdo jiný bude chtít reformovat. Je asi osudem „vrcholně produktivního věku muže“, že cítí potřebu vzít na sebe takové Úkoly, když za to nikdo jiný nevezme tak dobře… Ale troufale si myslím, že v tuhle chvíli byl Tvůj osud moudřejší než Ty sám. Pokud se to takhle podivně dá říct…
Zdraví
TJF

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.