tisková zpráva

Tuesday, 2. January 2007

Z konverzace s návštěvníky výstavy mi krystalizují věty k výstavě, které dohromady mohou dát cosi jako tiskovou zprávu. Ne, že by měly něco vysvětlit, ale snad můžou aspoň cosi osvětlit.
Co se opakuje nejčastěji:

Kde je ten Bůh?

Předpokládám, že si ho každý přinese s sebou.

Prázdná plátna jsou připravená k tvoření – mám v tom vidět analogii se stvořením?

Tak daleko nemyslím. Slovo tvorba ani nemám ve slovníku. Potřebuju ale šťastnou ruku, a nevím, odkud ta se bere – netvrdím, že pro ni se musí hned k nejvyšší šajbě – možná stačí jen normální strážný anděl.

Tady na tom našepsovaném plátně vidím takovou mlhovinu, to je jako Bůh?

Bůh je název výstavy, ale to neznamená, že to musí být téma těchhle obrazů. Nemám v plánu ilustrovat název výstavy.

Myslel jsem, že Kokolia je Bůh.

To by potom byl každý.

Říkáš málem, že tahle výstava nemá s Bohem kromě názvu snad nic společného, tak proč jsi ji tak pojmenoval? Není to zneužití pojmu, který je pro mnoho lidí strašně důležitý?

Mě to slovo schází, myslím, že na Západě je zrovna teď důležité si na ně vzpomenout. Řekl bych, že už jen tím, že si to slovo člověk řekne, že se mu okamžitě v mysli udělá světlý oblak – i když třeba neví, co si do něho má hned dosadit. Zvlášť je-li tzv. nevěřící. Věřící už s ním mají nějaký deal, na ty to asi zabírá víc jednosměrně, jejich mrak už bude něčím zatíženej – byť to nemusí být ten vousatý dědeček podle Effelova Stvoření světa.

Já bych ty obrazy nechal takhle, už s tím nic nedělej.

Já vím, že některé můžou připomínat nějaké současné umění. Při vernisáži jsem si dobíral Petra Veselého, kolik on spotřebuje barvy na to samé… Lidi mi připomínají toho Číňana, co byl v Rudolfinu, Qi Shi Hua, případně další umělce, kteří dělali mlhy, třeba Hliněnského. Z legrace říkám, že začínám tam, kde tihle končí. Ve skutečnosti takhle maluju vždycky: při šepsování už obraz podmalovávám, někdy i proti smyslu následujícího malování nebo tam vmalovávám různé podprahovky.

Co si z toho mají lidi vzít, když tady nic není? Chceš je naštvat?

Rád bych se s nimi rozdělil o část té beznaděje, kterou malíři mají před prázdným plátnem. Je to opravdu hrozné, když můžete namalovat doslova co chcete. Původně jsem možná i trochu doufal, že mě budou obtěžovat svými představami, co by tam namalovali oni.
Nechci provokovat – nechci dokonce ani reakci, což asi zní nesmyslně – ideálně si představuju spoluakci, synergii – že návštěvník vidí věci v tom směru, jak vznikají. Napřed nic, pak něco a nakonec něco jiného. Normálně totiž vidí obrazy od konce, vidí, jak je zakryla závěrečná malba. Kouká se opačným směrem a na to původní nic se obvykle nedá dohlédnout.

Často maluješ v galeriích, ale tady to vypadá, že jsi to prostě nestihl.

Je to tak! Není to vymyšlený koncept, ale opravdu jen praktický důsledek toho, že jsem neodhadl, že se zmoudřením kolem padesátky přichází i pomalejší tempo. Dělal jsem si ostatně všechno složitější, potřebuju si na plátna zvykat: znám dokonce i stromy, ze kterých se řezaly prkna na ty napínací rámy, každý rám jsem pak vzal do ruky aspoň třicetkrát při hoblování, frézování a čepování, potom jsem to sám napínal, je tam i několik dvou a půl metrových formátů. Eva mi pomáhala s akrylovým nátěrem, a pak během jednoho dne – den před vernisáží – jsem těch padesát pláten našepsoval. Je to dobře natřená výstava! Někteří malíři sem chodí a otevřeně závidějí ta připravená plátna. Vzbuzují v nich ten druh nadějné rozkoše, kterou pociťujeme třeba při pohledu na netknutou sadu pastelek v krabičce.

Víš, co na obrazech bude?

Koukám na ně asi tak, jak jsem poslouchal Pepovo a Vencovo hraní na zkouškách Éčka a snažil se v tom zaslechnout slova. Tady zkouším, jestli v plátnech neuvidím obraz. Mám k tomu docela připravenou půdu. Přes léto, kdy jsem předpokládal, že budu intenzívně malovat, jsem se stal úplně posedlý kompostováním. Přirozeně to zahrnovalo i vizuální kompostování. Ukládal jsem všechny pohledy, barvy a věci dohromady a teď je v Arsu rozhrabuju a koukám, co se z nich stalo. Je to ovšem bez záruky, můžou vzniknout různé „neověřené“ kreace anebo prostě jen další pokračování předchozího. Působí na mě ale i místo, tahle krásná galerie, včetně toho, co jsem tu vystavil před čtyřmi lety. Dokonce jsem namaloval třetí Břízu po těch dvou tehdejších – takže mi nijak není proti mysli malovat pořád jeden obraz.

původní komentáře: 

1 M.S. 04.01.2007, 11:45:40

Na necelých sto let
tě nazval Pozemšťanem
A co Nevědomí předtím
A Nevědomí potom?
Je to Bůh_
Ví Bůh
Už jen na věčnosti

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.