střed všude

Tuesday, 19. June 2007

Jasně, střed, všichni víme, že střed v taiji je Něco. Můžeme si ho představovat jako místo kousek pod pupkem a nějak si to dávat do souvislosti s každým pohybem. Nebo aspoň se závěrem každého pohybu.

K trochu univerzálnějšímu pohledu nás může nastartovat patnáctá kapitola Dao De Jing, moje snad nejoblíbenější: tao (dao) je tady, odchází, je tam, přichází.

Je to divné, ale i něco tak všeobjímajícího jako tao má pohyb, a to právě tento. Neumím si ani myslet jiný tak všeobecný pohyb. Asi proto, že ani nerozlišuju (nemám důvod rozlišovat), jestli je to pohyb tao nebo mysli. (Tím vůbec neříkám, že tao se rovná mysli. Prostě jdou spolu. Jako pohled s věcí aj. Asi je normální, že něco chodí spolu.) Pomyslím na tao: je tady. Hledím, kam sahá, a vidím, že odchází. Když odejde na hranici, u které končí moje myšlení, je tam. A sotva si ho mysl vybaví, blíží se.

Střed, který by byl jen tady, pár cunů pod pupkem, by byl jen technikou. Pro nějaké úrovně taková interpretace dokonale stačí, ale pak nám začne vadit, že tady je střed – a kolem něco jiného. My ale chceme střed, který by byl tím nejmenším na světě, a nejbližším, současně ale i tím největším či nejvzdálenějším, a zároveň i tím mezi tím, a třeba i tím, co je ještě jinde. Divné, že tomu říkáme střed, když je to vlastně všechno. Bylo by ovšem nepraktické jít do opačného extrému, rozpliznout se a zanedbávat těžiště. Chceme střed, jen chceme být jak vně něj, tak i uvnitř. To zní jako paradox, avšak paradoxní je to jen, když o tom vedeme řeč. Při (jistém způsobu) cvičení se to děje přirozeně.

Už tady o tom možná někde píšu: při každé formě se opíše celá sféra, od nejstředovatějšího středu po obvod vesmíru a zase zpátky. Když jsou venku hvězdy, pak je to úplně polopatě. Jindy, když cvičím ve výživných místech, jako je za některých vlahých podvečerů Stromovka nebo naše zahrada, kdy se vzduch táhne jako med, tak se i pohyby kondenzují a rozpouštějí v tom médiu: to médium se pohybuje a přelévá. Plynutí probíhá kdekoli až po vzdálené pozadí, z něhož se zpětně zaostřuje náš střed.

původní komentáře: 

1 Tao v pohybu Egon Bondy 19.06.2007, 12:12:35

\“… Ale jsou v některých světech oblasti, kde nic nevnímáme, i když tam vstoupíme. Mnohokrát jsem se pokoušel poznat, co v těch oblastech existuje, sestrvával jsem tam celé dny, ale poznával jsem jen, že kolem mne tu cosi žije, ale nikdy jsem nezjistil, co to je. A to nejen snad ve světě nejvyšších duchů, kde dokonce naopak je možno poznávat vše, ačkoli tam nikdy nepoznáš vše prostě proto, že tam se žije život milionkrát obsáhlejší, a tedy i delší než náš, – ale například hned v nám nejbližším světě těch, kteří příjdou po člověku. Viděl jsem nevylíčitelně změněnou naši přírodu, zakoušel jsem tam nesdělitelné slasti a sílu ducha, ale JE jsem nikdy neviděl. Pozoroval jsem, jak vše je tam v pohybu a vše roste, ale ty, kteří to tvoří, jsem neviděl… Neviděl -,\“ opakoval šaman tiše se sklopenou hlavou. \“ I v ostatních světech jsou kouty prázdnoty, sand je ještě třetí vlákno světů a čtvrté a páté – které spojuje právě tyto slepé kouty – ale člověk tam vchází a pobývá a nic nevnímá. Proto o nich taky málokterý šaman ví. A tam, kde je uzel obou světů příčin, tam vidíme jen Prázdno a cítíme nepřemožitelnou sílu a pouť Velikého něčeho. Je všek cosi, co ve všech světech i v jejich našemu vnímání nepřístupných místech trvá, prosazuje se, je totožné: Je to Veliká pomoc, nepřetržitá vzájemná pomoc – a ta působí ve všech směrech univerza….\“ str. 84-85 (Nakladatelství Akropolis, Praha: 2006)

2 koko. WWW 23.06.2007, 10:05:41

Já vás zklamu, ale píšu jen o technice. Při cvičení cítíme, že něco proháníme tělem. Zkušenost říká, že se k tomu nemá upírat moc pozornost, jinak si všechno možné rozhodíte a stejně nepokročíte. Jediným osvědčeným způsobem je pokračující uvolňování a co nejpřesnější postoje; jakýsi mimochodný druh pozornosti bychom přesto udržovat měli. Současně je nutné studovat principy: chvílema potřebujeme pochopit věci, na které člověk myslím normálně sám nepřijde. Výkladů, odkud kam ten proud tělem cestuje nebo má cestovat, může být více. Nejen proto, že se interpretace vyvíjí podle vaší vlastní úrovně, ale i z toho důvodu, že se nám prostě nesnadno popisuje pohyb takového těkavého média v prostoru. Natož v prostoru čití vlastního těla. Což je v důsledku prostor mysli a světa.

Co se to vlastně hýbe? Odmítám to nazývat zneužívaným slovem energie. Někdy bych to přirovnal spíš než k proudu ke konstrukci – to by ale asi bylo dost těžké vysvětlit. Podívejte se, jakou \"energii\“ má větvička, a kolik zásluhy na tom má konstrukce – nebo stravitelněji nazváno, tensegrita (nesouvisí s Castanedovým eklektickým cvičením pojmenovaný taky po Fullerovi tensegrita). Časem dokážeme oddělit yi, qi a jin, tj. posloupnost, ve které se idea stává fyzickým aktem. Stává se z toho stále víc nástroj, s nímž se dá dosáhnout na různé praktické věci. Ale nejen nástroj, nakonec cvičíme jen ten proud. A třeba ho nevnímáme ani jako pohyb, ale jako \"proměnlivou nehybnost\“.

Čili popisuju jen techniku, jak se lze bavit s tím, co se nám při cvičení honí tělem. Vymetají se při tom všechny možné kouty světa, ale není to literatura jako u Bondyho, žádné romantické šamanství. Rád říkám, že šaman chodí do svých světů jako do práce, do všední a úmorné rutiny, není mu co závidět. I na Stalkerovi byla tahle obyčejnost vidět. A nic není fádnější než tao – proto je tak nezbadatelné.

3 SVOBODA WWW 26.06.2007, 07:58:51

Pěkně děkuji za takové zklamání. Myslíte si, že je možné o uvažovat o taiji a praktikovat ho v přenesenější a rozvolněnější rovině. Například: Po 30 minutách splývání a plavání prsou se zastavím, postavím se zády ke stěně a nechám tělisko pomalu padat ke dnu, to kombinuji s dýcháním do vody a s pohybem rukou a nohou, odrazem ode dna a pomalým nadechováním nad hladinou… Blbě se to popisuje… Ale proč si k tomu neříct „cvičím taiji“? Další příklad… ráno se vzbudíš a ještě v polospánku sedíš a díváš se z okna… vezmeš nástroj a začneš hrát, dýchat, hledat rovnováhu mezi pohyby prstů, zbytku těla, vnímání a dýchání v jednom okamžiku a zároveň. To se podle mě taky blíží taiji. Je to sice dost široké pojetí, ale je to. Co na to říkáte?

A ještě, co se týče toho romantického šamana, kterého jsem tady dříve ocitoval; tak samozřejmě, že chodí do svých světů jako do práce… musí… je to hnus… ale musí to dělat, jako kdyby chodil na pět do továrny. Takže slovo romantik se tady zcela jistě nehodí. Nicméně, nejste náhodou vy ten romantický šaman, co pravidelně objevuje to nejfádnější TAO?

Zklamete mě, či znovu potěšíte?

4 zuzi WWW 27.06.2007, 08:04:29

Ten poslední odstavec vašeho textu je dobře napsaný… vizualizuji si automaticky a text a vžívám se.. udělalo mi to uprostřed práce dobře :o)

5 koko. WWW 01.07.2007, 10:28:16

Taiji se proto jmenuje taiji (i když je to jeho novodobé jméno, jmenovalo se Třináct forem), že jeho principem je taiji, neboli mez. Z jedné strany je k němu doplňkovým pojmem wuji, bezmezno, z druhé známá dvojka yin a yang. Takže při všech činnostech/nečinnostech, kdy se z bezmezna vynořuje mez – nebo se do něj zas zanořuje – se dá říct, že cvičíme taiji.

Samotné taijiquan s tímhle principem, který není jen nějakou abstraktní představou, ale vlastně zcela praktickou metodou, vědomě pracuje. Ale oproti běžnému přístupu má navíc těch třináct forem! Na ně by člověk nepřišel; už jsem někde říkal, že je musel vynalézt mutant nebo autista. Jsou k sobě složené hodně divnou, ale posléze jakoby jedinou možnou logikou a není se proto co divit, že zůstávají velkému množství adeptů zcela neznámé či nepochopitelné.

6 Svoboda WWW 09.07.2007, 10:58:29

Děkuji vám za odpověď. Bezmezno z jedné strany a yin/yang ze strany druhé. To si budu pamatovat. Myslím, že je opravdu složité pronikat do teorie a praxe taijiquan z důvodu jiného jazykového původu. České ekvivalenty čínských pojmů a tezí může nalézt jen někdo z velkým citem pro jazyk. Ještě, že existuje řeč těla.

P.S.: Nevíte, zdali Vladimír Václavek cvičí taiji?

7 koko. WWW 09.07.2007, 11:18:07

myslím, že je lepší ty pojmy nepřekládat – když neporozumíme jménu, tak nás to nutí zkoušet porozumět věci

říkám tomu čínské počítání, asi před deseti lety jsem k tomu posbíral pár bodů pro přednášku na http://www.ffa.vutbr.cz/~kokolia/taiji/pocitani.html

nemyslím, že cvičí taiji, ale vypadá to, že se aktivně zabývá šamanstvím…

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.