slyšeli jste někdy o sférické spirále?

Friday, 3. July 2009

Pokud jste jeřábníci/jeřábnice nebo motýlkáři, tak ji možná z praxe znáte. Já s ní denně zacházím při cvičení nebo při koukání na staré mistry. Pojmenoval jsem si ji takhle sám, protože jsem o ní v životě neslyšel.

O taiji ví každý, že se při něm pohyby provádějí v kruhu. Ale i když opomenu arkánní – a velice praktický! – fakt, že v taiji je oblost „ve skutečnosti“ přímá (fang yuan xiang sheng), stejně s tím nemůžu souhlasit. Vaše cvičení můžete zcela předefinovat ve chvíli, kdy zjistíte, že pohyby nejsou vedeny po kruhu, nýbrž po spirále. A ještě další úroveň nastane, když si uvědomíte prostorovost, sféričnost té spirály.

U obrazů jsem vždy upřímně nenáviděl takové ty rozbory, kdy se na Růžencovou slavnost narýsují trojúhelníky a kružnice a vydává se to za klíč ke kompozici. Jistěže tam „jsou“, stejně jako je tam milión jiných tvarů. Ale k fungování výrazně nepomáhají. Bohužel ne dříve než v roce 1980 jsem si objevil, že naprostá většina figurálních kompozic z doby baroka, ale i z renesance a z 19. století, se rozvíjí podle sférické spirály. Nikdy jsem však o ní v knihách nenašel zmínku (tolik jsem toho ale zase nepřečetl). Třeba mě tady někdo nasměruje. Jinak budu nadále nositelem dojmu, že zcela zásadní struktura, kolem které se už několik století malují obrazy, zůstává skryta. A to jak teoretikům, tak i dnešním malířům.

No, třeba se nakonec ukáže, že to všichni dávno znají a nemluví o tom, protože je to na obraze to nejzjevnější. Tak by to i mělo být, měla by se učit na prvním stupni. Ale i tak nebudu mít jasno v otázce, co je ta sférická spirála vlastně za tvar. Všelijaké šroubovice si umím představit jak se vyvíjejí ze svého algoritmu, ale tady jsem jaksi lenošný to domyslet. Nedostal jsem se dál, než že jsem si vizualizoval v hlavě všelijaké možnosti přes fullerovské closest packing of spheres. Výsledek celkem nijaký. Pro rozvíjení vaši představivosti ale nabídnu srozumitelnější model: cibule, která by měla zvláštní mutaci v tom, že každá její vrstva vychází z předchozí a navazuje na následující.

původní komentáře: 

1 bos. WWW 03.07.2008, 13:12:59

okamžitě mě napadla rosa bohemiae (viz link vedle jména), souvstažnost okvětních plátků na kružnici a zároveň vztahy k okolním v jiných \"orbitech\“.
nedostatek ale spočívá v tom, že mapy máme sklon chápat jako dvourozměrné,

podobně jako krajinu.
2 dond 04.07.2008, 09:32:30

V komplexní matematické analýze se sférické spirále překvapivě hodně blíží exponenciála; reálná složka přechází do imaginární a zase zpět, jaksi \"o patro výš\“. Pozoruhodné na té analogii je i fakt, že derivací exponenciály (derivace je vlastně něco jako zkoumání, ohmatání tvaru křivky, plochy) dostaneme zase tu stejnou (tvarově) exponenciálu.

Ecce, sférická spirála je sama sobě vzorem i obrazem. :-)

3 koko. WWW 01.11.2008, 19:42:30

[2]
zní to moc pěkně, ta exponenciála, díky! – nic o ní nevím – kde se o ní dovím? – prosím o nakopnutí…

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.