Roman Havlík

Wednesday, 12. October 2005

Nosil jsem odedávna předtuchu (úplně jsem to viděl!), že budu učit na AVU – říkám předtuchu, a ne, že jsou o tom snil a přál si to, to naopak nikdy. Byla to ovšem od začátku předtucha zcela nerealistická, kterou bylo vhodné pustit z hlavy. Proto jsem od začátku působení na AVU v roce 1992 měl, přes svoji – asi nejen počáteční – nemožnost, zcela samozřejmý pocit, že to tak má být. Jediná věc, co mě ohledně mé role na AVU znejišťovala, byl Roman Havlík.

Naposled jsem ho sice viděl ještě, než jsem na školu vstoupil jako pedagog (někdy na začátku 90. let jsem k němu zavlekl Jiřího Švestku, jemuž jsem popisoval Romana jako fenomenálního tvůrce, který „umí dělat s náhodou“), připomínal jsem si ho ale vytrvale, a v uších jsem slyšel, co by mi asi řekl: Vladimíre, co blbneš, kam to lezeš, to není nic pro tebe. Roman byl navíc grafik, na rozdíl ode mně skutečný grafik, a taky kaligraf či gestický malíř. Takže skutečnost, že učím grafiku, mi připadala vůči němu jako velká opovážlivost. Byl to hodně blízký kamarád a kumpán, robustní a silný chlap, ale současně velmi jemný. Měl, na rozdíl ode mně, VKUS – měl ho opravdu přesný, takže, když šli se svým tchánem, slavným mikrobiologem Haškem, do nějaké lepší restaurace na oběd, a tam měli bohužel nevkusné lampičky, Roman je vyrval ze zdi – a když potom utíkali oknem, protože číšníci zamčeli dveře a volali policii, tak tchán, který byl myslím celoživotně zvyklý na určité hranice, řekl uznale: umělec si může něco dovolit.

Ale Romana to přirozeně ničilo. Ve školních letech, kdy jsme spolu intenzívně pařili, přece jen pociťoval různé závazky; měl doma rodinu, a velice dbal na to, aby se k nim po celonočním chlastání vždycky aspoň nad ránem dopravil (nevím, jestli to oceňovali… – nedivil bych se, kdyby právě naopak – ale on se skutečně pokaždé, přes naše blbé řeči, trhnul a šel). Později ale jeho pití získávalo na démoničnosti, Horálkovi říkali, že se zdvíhá vítr od Pankráce, a to přicházel Roman – možná z něho začínal být postrach.

V osmdesátých letech jsme se viděli už málo, v devadesátých, s výjimkou zmíněné návštěvy ateliéru, vůbec ne. Když před několika dny přišli kamarádi na vernisáž pod nočním nebem v Galerii Havelka, zmínil jsem mimoděk Romana – a opět se mi záchvěvem připomněla obava, že ho potkám, a on mě zpraží za AVU a za všechen takzvaný úspěch – ale Boris Jirků mi řekl, že nepotkám.

původní komentáře: 

1 24.03.2007, 19:01:55

muzete me odpovedet jestli se zminujete o Romanovi Havlikovi co se narodil v roce 1953, a byl akademicky malir v roce 1976-? Znala jsem kluka tohoto jmena z detstvi, pozdeji jsem ztratila kontakt.

2 koko. WWW 24.03.2007, 19:39:42

to bude on

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.