reklama

Wednesday, 21. December 2005

Včera jsme měli v ateliéru zase jednu diskuzi o reklamě a dneska ve vlaku jsem se rozhodl sepsat do bloku vlastní reklamu na výrobky a výrobce, které můžu bez uzardění veřejně publikovat a doporučovat. Určitě občas ještě něco doplním, možná časem připojím i druhý seznam, kde uvedu zase to, co naopak silně nedoporučuju.

červené víno

Nevyznám se ve víně, ale můžu říct, že pro můj nedostatečně vybíravý kořen jazyka byl doposud největší zážitek argentinský Malbec gran reserva ze sklepů Humberto Canale, který jsme získali v roce 1996 od Argen Wine, Brno, Holzova 33. Tady je propagační článeček o argentinských vínech.

Když jsem se letos rozhodl, že bych měl pít denně trochu vína pro zdraví (to deci červeného stejně piju až těsně před spaním, protože už skoro dvacet let nesnáším pocit opilosti), přichýlil jsem se po období zkoušek ke kalifornskému Cabernetu Sauvignon, který s obyčejnou červenou vinětou prodává Delvita za 80 Kč. Je to sice otřesné anonymní víno, ale slunko v něm je. Nenechám ho však dekantovat hodinu, nýbrž několik dnů, a někteří mohou dosvědčit, že někdy i několik týdnů. Tím se víno promění až k neuvěření. Ale pozor, tohle kupuju v Praze na Letenském náměstí – některé šarže jsou méně povedené, jak soudím podle téže láhve zakoupené v Delvitě v Brně-Lískovci.

čaj

Zelený Che Thai Nguyen, který kupuju v „bambusové chýši“ v Pražské tržnici: vchodem od Vltavy, za první budovou doleva, až za zelináři a vietnamskými stánky. Stejně jako vínu, nerozumím ani čajům; to není falešná skromnost. Neumím to kvalifikovat, spoléhám se jen na to, že víno nebo čaj shledám „bezproblémovým“, aneb že mi nevadí – čili spíš poznám, že není špatné, než že je dobré.

pasta na zuby

Používám Colgate, nedráždí mi dávicí reflex. Píšu to tady přesto, že ji znám z reklamy. Reklamy na mě totiž mají, a možná vůbec nejsem sám, spíše opačný efekt.

počítače

Počítače Apple, samozřejmě, protože jsem s jinými v životě nedělal (až před pár měsíci jsem dostal písidlo do kabinetu, abych měl přístup ke školnímu ekonomickému systému). Používám je už víc než deset let. Je na nich něco sympatického – i když si osobuju právo na ně ošklivě nadávat. U posledních verzí systému, 10.3 a 10.4 už skoro nemám důvod.

Firma XXL, Petr Marek, je absolutně nejlepší dodavatel těchto strojů (ačkoli se věnuje i jiným platformám). Neznám nikoho, kdo by tomu tak kompletně rozuměl, a neumím si představit, odkud to všechno může jeden člověk vědět.

(Pokud udělám stránku s výčtem antireklam, zařadím tam MacSource, kteří nám dodali mašinky, když jsem řešil na škole grant, a kromě toho, že cenově to bylo nepříznivé, a pokoušeli se účtovat za servis i v době záruky aj., nacpali do strojů divné disky a asi i neznačkovou paměť, protože obě dvě G4 pořád hlásily nějaké chyby s pamětí a po krátké době se jim disky doslova rozpadly – zkušenost ani vzdáleně podobnou jsem s žádným Macem neměl a svádím to jednoznačně na dodavatele.)

boty

Takzvané komisňáky, pracovní kožené kotníkové boty, kupujeme je třeba v Řempu, cena bývá dost různá podle prodejce, asi od 300 do 500 Kč. Kvalita se nicméně zhoršuje, teď vydrží asi rok, dřív vydržely i tři roky. Kvíčala mi před lety věnoval jeden pár, který vyfasoval ještě jako topič, a ty se mi nerozpadly dodnes.

žiletky

Jedině Wilkinson, používám oboustrané, klasické; Gillete se rychle otupily, Astra byly tupé od začátku.

akvarelový štětec

Kolinsky, sobol, kupoval jsem ho ve slevě v Pearl na Manhattanu.

barvy

V knížce Klusákové nezřízeně propaguju olejovky Old Holland, na akvarel používám Winsor&Newton, ale možná se ještě rozšoupnu a pořídím si Schmincke, velké pánvičky (to znamená, že barva je ve dvakrát větší misce než bývají obvykle). Na něco jsou dobré i ruské akvarelky, zvlášť některé odstíny.

kakao

V Tescu kupujeme jakési kakao, které se jmenuje Mozart, a je to takové obyčejné kakao jakoby bez přísad, nic moc, ale lepší, než všechny ty obohacené směsi.

řetězová pila

Husquarna 365, která mi asi deset let slouží, ačkoli se o ni prakticky vůbec nestarám, to si zasluhuje uznání. Na podzim mi v ní někdo opravil pumpu na olej a asi před pěti lety mi soused Honza, lesák, na tom cosi došteloval, když mi nešla nastartovat.

brousítko

Dal jsem si dárek v podobě brousítka na sekery od Fiskars, které stálo několik stovek, strašně předražené, ale zato s tím bez přemýšlení nabrousím nejen sekery, ale i nože docela dokonale. Je to systém takového toho keramického kuchyňského brousítka, ale má to zdá se docela přesně nastavený úhel.

keramika

Používáme doma spoustu keramiky od Dáši Wallerové (www.dasa.cz), je to vysokopálená kamenina, krásné, ušlechtilé a funkční tvary; kromě čajníků, hrnků, misek aj. taky třeba praktický dírkovaný cibulák, to je velká dírkovaná dóza na cibuli, anebo cosi, co nevím, jak se jmenuje, na čem se peče kuře. Dokonce jsme ještě nerozbili ani Dášin svatební dar, to byla ještě majolika, ale taky krásná.

Ale taky máme několik keramických klenotů od Evy a Michala Jůzových, kteří rovněž uznávají vysoké teploty vypalování. Čaj piju z jejich malého čajníčku s glazurou, kterou dělají z několik století starého popela od mnichů z kteréhosi kláštera – každá věc u nich má svůj příběh.

kotel na dřevo

Podruhé jsme koupili Atmos, ten první vydržel deset let, což není moc, takže bych ho možná neměl tady propagovat. Nový model už rok ale funguje skvěle, vůbec to nekouří, zdá se to už dost vyladěné. Ke kotli na dřevo je dobré mít zásobník. Můžu tady propagovat firmu Solární systémy ing. Zdenka Tauše z Veverské Bitýšky, která nám to částečně dodávala, a skvělého topenáře Radka Šlimara z Rousínova. Plánuju s těmahle lidma celý systém ještě rozšiřovat.

mouka

Celozrnná mouka je nejlepší od firmy Pro-bio ze Starého města pod Sněžníkem. Mouka je krásně vymletá, má asi dost lepku, protože se z ní dobře peče. Jeden rok jsme od nich koupili několik pytlů mouky, a taky pytel slunečnicového semínka a soju – když objednávka překročí nějakou částku – dva nebo tři tisíce, nevím – dodají to na místo, a jejich cena je pochopitelně příznivější než z obchodu.

V televizi jsem zaregistroval začátek „kauzy“ ohledně této firmy, na Nově je obvinili, že v jejich pohankové mouce je lepek, a je proto škodlivá pro celiaky. Vyznělo to, jakoby prodávali nějaké jedy. Mě to připadalo jako typický příklad polo-informace, kterou redaktoři s lehkostí jim vlastní občas poškozují firmy i osoby. Jiný příklad, který se mi tím připomněl, snad proto, že se jedná o Mlynáře… Možná jste zaregistrovali, že reportér Hynek na jaře v ČT vybalil obvinění na Vladimíra Mlynáře, ale už jsme se nikdy nedověděli, jak to dopadlo. Nevím sám o tom ale nic bližšího, jen jsem s podezřením pozoroval služební horlivost pana redaktora, která avšak za pár dní vyšuměla bez vysvětlení či dokonce omluvy. Tohle k případu píše v červnu na svých stránkách Mlynář. Pro používání novinářů ke sestřelení nepohodlných osob či firem se v nedávné době rozšířil termín „užitečný idiot“.

manžestráky a oblek

Babka, neboli Soňa Skočovská, mi ušila na základě manžestráků, které mi dřív dodávala Peterka, neboli Jana Peterková, několikery kalhoty, které stále přesněji dolaďovala. Jsou tak dokonalé, že bych si někdy nemusel ani všimnout, jestli je vůbec mám na sobě. Přišlo mi, že to je vlastně sochařství svého druhu, vymodelovat látku tak, aby takhle bezchybně padla.

A teď mi vymyslela dokonce celé kvádro, pravděpodobně první kvádro, které budu i nosit.

cukrárna

Bezkonkurenční je cukrárna U Zdubů ve Velké Bíteši na náměstí. Stojí za to si kvůli tomu zajet z dálnice. Navíc jsou vynikající a vzdělaní znalci vín, patří k tomu vinotéka, vedle otevřeli masnu, která má vysloveně hi-fi parametry. Jsou příkladem rodinného podniku, který se vypracovává neuvěřitelnou pílí, nadšením a kompetencí – asi tak, jak si mnozí nadšenci v první polovině 90. let představovali dobré stránky kapitalizmu.

krovy

Autoritou na krovy, ale taky na srubové domy, o kterých spoluvydal i první českou knihu na toto téma, je pro mě pan ing. Koudelka a jeho OK Pyrus.

pračka a myčka

Pro praní i mytí nádobí jsme přilnuli ke značce AEG: přesně tak, jak si v reklamních agenturách představují, že by si klienti měli vytvořit ke značce citový vztah. Už ani nevím, jak ta vazba vznikla. Před asi patnácti lety, když jsme myčku a pak pračku pořizovali, jsme nastudovali parametry a koukali i na design, který nebyl přeplácaný, jako u většiny konkurence – ale hlavně nás přesvědčilo fungování obou strojů v průběhu času. V pračce se však jednou měnil tlumič nebo co, a myčka právě před čtrnácti dny možná definitivně klekla! Odešlo čerpadlo a opravář řekl, ať uvážíme, jestli takovou vykopávku ještě opravovat.

To náš vztah ke značce nezměnilo, nezměnilo ho ani to, že před pár lety pořízený kuchyňský robot, který je taky AEG (a je dobrej), se nemůže rovnat dvacet roků starému východoněmeckému mixéru, který se sice skoro rozpadá, ale má tak šťastně nalezenou proporci umístění nožů na dně nádobky, že mixovaná masa má tendenci se pěkně promíchávat – nemá tu běžnou vlastnost mixérů, které rozmašírují nejspodnější vrstvu a vršek zůstává netknutý.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.