řeč na vernisáži Grafiky 2 na FaVU v Brně

Friday, 13. November 2009

Na vernisáži našeho ateliéru Grafika 2 v galerii Aula brněnské Fakulty výtvarného umění VUT jsem pronesl řeč, kterou sem vkládám. Zvláštní, že to je už druhá vernisážová řeč o ateliéru, kde mluvím o idiotech. As to bude něco znamenat, i když ještě nevím co. Vystavujeme cosi krajně nevhodného, co připomíná večerní kreslení nebo ty nesmyslné uhlové studie, které se dělávají na umprumkách. Ale měli jsme k tomu dobrý důvod.

Idioti.

Aroganti.

Předposranci.

Strupi a hňupi.

Omezenci.

Lháři.

Svévolníci.

Pokrytci.

Podrazáci.

Svině.

Egoisti.

Babráci.

Zoufalci.

Vymaštěnci.

Páprdové.

Krávy.

Blbci jsou vždycky ti druzí.

Je těžké všimnout si vlastního idiotství.

Je to přímo v definici idiotství: že si sebe nevšimne.

Jestliže nevíme, že jsme idioti, tak pravděpodobně jsme.

Kdo myslí, že není idiot, se tím přiznává, že dosud v sobě idiota nenašel, a to nejspíše proto, že je idiot.

Přitom důvod, proč tady jsme, je bezpochyby ten, abychom idioty nenechali převládnout, abychom je nenechali vládnout, nevzdávali proti nim věčný boj.

Měli bychom se proto ke svému idiotství přiznat, si ho přiznat a podvracet ho.

Dokud však o vlastním idiotství nevíme, obracíme je proti druhým, a to právě ve jménu boje proti idiotům.

Nikdy o vlastním idiotství nevíme dost.

Existuje boží soutěž, kdo v sobě objeví většího blba.

Už chápeme, že idioti se o ní nemají jak dovědět.

Soutěž proto může kdykoli přestat existovat, protože nebude, kdo by ji hrál.

Za účelem, aby se hrála, vznikají instituce, zejména školy.

Existuje totiž naděje, že se člověk o svém blbství lépe doví od druhých než od sebe.

Vysoké umělecké školy by měly umět pomoci odhalit v sobě blbství vysoké a ještě navíc umělecké.

Idiotství umělecké je speciální v tom, že se od umělce, alespoň v určité míře, očekává.

O to snadněji by umělec měl u sebe svou ignoranci sám zjistit .

Umělci se do role blba rádi stylizují.

Jenže ve snadnosti spočívá záludnost, a stylizace – stejně jako sebemrskačství nebo ironie – nijak proces neusnadňuje.

Naopak, vytvoří kolem našeho idiotství dvojitou izolaci.

Učitelé a žáci si musí vzájemně pomáhat v procesu fárání do hlubin vlastní povrchnosti.

Pomáhat si ne proto, aby to učinili snadným, nýbrž těžkým.

Takto vážně nastavená situace je ovšem směšná.

Míra směšnosti je mírou její vážnosti; naopak to neplatí.

Smích musí být plně bezobsažný, vskutku idiotský, nezbadatelný zrakem ani sluchem, nerozlišitelný od pláče.

Školní čas je příležitostí zjistit co nejvíce o vlastním idiotizmu.

My v ateliéru Grafiky 2 to zjišťujeme hlavně kreslením.

Nejdříve se musíme dobrat idiotské kresby, a teprve pak s tím můžeme zkusit něco dělat.

I zde naše idiotství musí být prosto stylizace, stejně jako sebemrskačství nebo ironie.

Přirozeně, že na takovou věc si musí přijít každý sám za sebe.

My přesto občas vyhlásíme kreslířskou posedlost, trvající v ranních a nočních směnách několik týdnů, při níž všichni společně v ateliéru kreslíme jak najatí na stále se měnící přesně definovaná zadání.

I když to může vypadat jako rádoby chytré, zajímavé, zábavné, přitom v podstatě nezávazné cvičení, výsledky dopadají vpravdě idiotsky, jak dokládá tato výstava.

Věřte, že pro nás není lehké přiznat se k vlastnímu idiotizmu.

Avšak při naší úvaze, jaký jedinečný nenahraditelný dárek by měla naší výstavou FaVU dostat, jsme se jednoznačně přiklonili k tomu, že jedině naše trapné kreslení.

Všechno ostatní by bylo bez nesnází pochopeno.

A v nepsané soutěži, kdo v sobě objeví většího idiota, tím můžeme získat dočasný náskok.

Česká televize v galerii natočila tenhle záznam: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1183619616-kultura-cz/310295350090...

původní komentáře: 

1 Kam je namířeno? Amanita 24.11.2009, 19:09:38

Spíš to vypadá, že je spíš namířeno na vlastní řady. Vnímání ponoru do tvoření a současně posuzování tohoto jako idiotství se mi jeví zbytečné. Tvořím-li a vystavuji-li, pak diváctvo snad může posoudit svými vyjádřenými dojmy. Nebo alespoň respektovat. Je-li diváctvo postiženo všeobecnou potřebou vidět šílené nebo idiotské, ulétnuté, pak by mohlo být spokojeno. Anebo to bude odpovídat jeho jiné představě. Výstavu jsem samozřejmě neviděla. Asi jako u všeho – při tvoření zevnitř /možno říci opravdově, od srdce, bez spekulace/ může být dílo současné, ale také nadčasové, zde asi záleží jak jsme sami postaveni ve světě. Hodnocení tvůrce bych přijala jen jako: ano, takto jsem vyjádřil svůj niterný pohled, to, jak vnímám já. Pochybnosti mohou být hnacím motorem, ale také, a to dost často, cestou do záhuby.
Ještě může být další vysvětlení. Svým specifickým zrakem odhaluji štěrbiny v našem \"uhlazeném a voňavém světě\“, ztvárním je do díla, a pak, abych nebyl hned ukamenován, zaujímám pozici idiota?
Vystavování něčeho, na čemž zdůrazňuji rozměr idiocie, je tak příznakem vlastní možná i hluboké pochybnosti o smyslu toho, co dělám; nebo obranou díla před případnými soudci anebo nakonec příznakem podbízivosti módním trendům. Na to vše si lze odpovědět anebo se tím vůbec nezabývat. Osobně bych volila tu druhou možnost a odpovědi bych nechala na publiku.
Zdravím pěkně. Ama

2 koko. WWW 24.11.2009, 21:11:19

Jde o soukromé hledání/nacházení idiota v sobě; jako pochybnost nebo alibizmus to vědomě nepoužívám.

I když v běžném hovoru se shazuju rád. Tohle ale není ten případ.

Idiot je ta obvykle nepřístupná část v nás.

Je to v mnohém shodné s tímhle zápisem, kde jsme se o tom už trochu bavili…:
http://www.kokolia.eu…02_item.php

Díky za komentář.

3 idiota antonín 28.05.2010, 15:58:41

vědomí vlastní idiocie nemůže škodit,povědomost je v každém případě fragmentální a ostrůvkovitá v moři nevědomí,takže ohledávání okrajů povědomosti má význam. autostylizace chytrého ega do obrazu blba je samozřejmě přitažlivý kýč…ovšem zdá se mi, že jistá hladina kýče je v jednání s okolním světem nezbytná, a o to nezbytnější pak je idiotské vědomí toho, co jsem to zase vyváděl za nesmysly, a co teho nažvanil…

4 Adam WWW 06.11.2010, 10:17:31

\"Existuje totiž naděje, že se člověk o svém blbství lépe doví od druhých než od sebe.\“

Taky v ní věřím, ale jak už to u největších nadějí bývá, není moc velká. Takřka mizivá.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.