rada japonským vědcům

Sunday, 24. June 2007

Když vidím, jak japonští vědci sestrojili další variantu člověku podobného robota, vždycky se podivuju, proč se tak šourá. Že by se v japonském týmu neobjevil žádný cvičenec stylu rodiny Chen? Asi ne, jinak by místo kyvného pohybu kloubů aplikovali spirálu v devíti perlách – a stroj by podle mně chodil bezpečněji a inteligentněji.

Přitom k pochopení spirály není nutné být nějak speciálně zasvěcený, teoreticky by stačilo se uvolnit a nepředpojatě sledovat, v jakých rovinách komíhají části těla. Taiji využívá přirozený pohyb – a je jen překvapující, kolik dá práce tu vlastní přirozenost nalézt…

Používám hlavně dva způsoby, jak si na tento princip sáhnout. Jeden je „hadrový panáček“, známý z čínských a jiných rozcviček: pohybujeme různým způsobem trupem a ruce kolem nás plandají. Cvičení je to primitivní, ale princip vystihuje tak dobře, že s nadsázkou by bylo takhle možné zacvičit celé Yi Lu místo paží jen s rukávy. A to včetně všech možných jemností a záhybů. Jedna část těla je přitom bičištěm, jiná bičem. Rukojetí biče se může stát leccos, a tak nejasnosti vzniknou při hledání „pravého“ bičiště.

Druhý způsob je „senzibilní“, všimněte si uvozovek. Každý, kdo stál chvilku v postoji, třeba v postoji špalku, a byl aspoň trochu srovnaný, zažil pohyby, které se uvolněnému tělu odkudsi vnucují. Máme-li třeba paže před sebou dlaněmi dolů, bude si to s nimi všelijak hrát. Stačí malilinko pomyslet, a už je nějaká síla tlačí od sebe, pak zas k sobě, rotuje jimi, vede je vzhůru, dolů, každou jinak nebo spolu. Je tam to malé pomyšlení, ale jinak čekáme, až se to udělá samo, každá intervence navíc tuhle věc degraduje. I takhle se dá zacvičit celá první sestava.

V dalším rozvoji tohohle způsobu nás bude brzdit, necháme-li citlivost jen na dlaních. Pokoušejme se ji rozšířit až na ramena a dál. O tom možná jindy.

Hlavním zádrhelem ale bývá „předstíraný orgasmus“ (obávám se, že jde o můj oblíbený pojem, viz Chvála bezohlednosti na tomto blogu) neboli přehrávání (o přehrávání české herecké školy taky byla několikrát řeč, a ještě bude). Člověku se nechce přiznat, že ten senzibilní impuls k rotaci zápěstí se nedostavil nebo byl jen slaboučký, tak mu pomůže na vědomé úrovni. Díky tomu předstírači cvičí daleko pěkněji.

původní komentáře: 

1 honza WWW 24.06.2007, 12:21:52

Poněkud nesouvislé, ale co si myslíš o taiči, jako o sportovním odvětví, které snad má být i na olympiádě?

2 koko. WWW 24.06.2007, 13:03:57

poněkud nesouvislé :o) souvisleji to opravdu neumím – souvislost si dodej prosímtě sám

soutěže v předvádění taiji jsou legrační, to je jako by měly existovat soutěže v pochopení smyslu života… – jakmile se mezi učiteli ocitne nějaký držitel zlaté medaile z nějaké celosvětové soutěže, tak se tím v tu ránu klasifikuje jako naivka, pozér nebo podvodník – ještě tak přehlídky můžou mít nějaký smysl, sám se jich ale neúčastním – ale zaujala mě nedávno pozvánka na soutěž v tui shou v Česku – i když nevím, jak to chtějí hodnotit – ale to se alespoň sami účastníci doví něco o sobě a o ostatních

3 Ano, já rozumím. Lucienne WWW 24.08.2007, 13:26:10

Není k tomu třeba víc dodávat.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.