průhlednost

Saturday, 19. April 2008

Pavla Kovaříková (dříve Francová) dělá průzkum mezi svými nevidomými známými. Některé odpovědi překvapují i ji. Třeba jak je pro nevidomé od narození nepochopitelný koncept průhlednosti. Například pohled oknem ven na krajinu – jak je možné vědět, že tam zrovna sněží nebo něco, když v tom prostředí nejsme.

U Božího zraku si kladu otázku, oč by bylo líp vidět, kdyby se dalo dívat skrz. Vidět svět zcela průhledný může být docela nepraktické – nevidíme tak vlastně nic, průhledné se rovná neviditelné (leda by průhledné věci nějak způsobovaly lom světla).

A zrovna pár dnů před Pavlou jsme narazili na průhlednost i na ateliérové schůzce. Vizualita spoléhá na průhlednost, bez průhlednosti, „ničeho“, bychom viděli jedině to, co by přímo přiléhalo k rohovce. Na druhou stranu, na konci každé průhlednosti očekáváme věc. Průhlednost bez věci na konci je nemyslitelná. Zorné pole je dokonale vydlážděno věcmi, a zahlédnout mezi nimi škvíru se prakticky nedá – i kdybychom měli ten pocit, z principu nemůžeme mít jistotu, zda jde skutečně o průhled do ničeho. Z podobného důvodu se uvažuje, že obloha by měla být při tom šíleném množství hvězd v noci kompletně bílá.

Průhlednost se nám vyskytla jen jako odbočka při diskuzi, kolik důvěry lze vložit ve výtvarný jazyk a výtvarný svět.

E mělo písničku Transparent dogs, která vycházela z podobné vize. Text jsem napsal někdy začátkem 90. let, když jsme asi měsíc bydleli v Marseille v bývalé továrně na tabák, kde jsme intenzívně s tanečníky zkoušeli program na slavnostní otevření areálu, který se měl předefinovat v kulturní centrum. Nemám text uvedený ani v Kokopedii a vzpomínám si ho jen neurčitě, byl navíc psaný rovnou anglicky.

Přepíšu jej bez básnických nároků do češtiny:

Průhlední psi na průhledných řetězech, průhledné lebky pro průhledné mozky, průhlední rodiče, průhledná dítka, průhledné hroby a průhledná víčka, průhledné cesty k průhledným branám do průhledných měst v průhledných státech, průhledné uniformy průhledných policajtů, průhledné ruce průhledných robotů, průhlední psi na průhledných řetězech, průhledné jizvy, průhledné skvrny, průhledné konce průhledných životů, průhledná krev na ostřích průhledných nožů, v průhledných hospodách stojí průhlední číšníci, v průhledných knihách stojí průhledné nadpisy, průhledné díry v průhledných sýrech, průhlední kohouti u průhledných slípek, průhledné návnady pro průhledné pasti, průhledné kočky na průhledné myši, průhledné vlaky v průhledných tunelech, průhlední psi na průhledných řetězech

Jenže on existuje taky vnitřní zrak – o kterém víme dost málo na to, že ho běžně používáme. Nevím, že by si někdo nechal předepsat brejle, protože se mu zhoršil vnitřní zrak. Všímáme si ho jen výjimečně, když se nám sám vnutí. A pokud si řekneme, že si ho chceme vědomě všimnout, s překvapením shledáme, že ačkoli je vnitřní, a tím nám samým maximálně blízký, není jen tak s ním něco uvidět. Kolik z nás je, co se vnitřního zraku týče, slabozrakých až nevidomých?

U nevidomých je možná naopak rozvinutý. A zřejmě neexistuje jedna správná forma, jedna správná metrika, ba ani jedna průhlednost.

původní komentáře: 

1 Václav 09.05.2008, 07:47:48

byl jsem na koncertě skupiny, která se jmenovala E – chápal jsem ten název jako počáteční písmeno jména Erben:

kytarista jako ten, kdo se umí natahovat
baskytarista jako ten, kdo se umí rozšiřovat, a zpěvák musí nosit pásku přes oči

2 Petra WWW 08.01.2011, 10:52:40

Děkuju!

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.