prdění

Sunday, 24. December 2006

Rodiny se rozdělují na dva druhy: v kterých se prdí, a v kterých se neprdí. V jedněch se přetlak se přemáhá dalším zvýšením tlaku a vládne dusná atmosféra obavy z úniku pachové informace. Druhé to řeší uvolněním, avšak atmosféra je dusná fyzicky.

Náš občasný holandský zvukař Bert se obdivně vyjádřil k mechanizmu, který jsme vyvinuli pro přejezdy větších vzdáleností, když jsme se mačkali v rozložité Volze: zničehonic někdo na dvě minuty otevřel okénko, ať už venku bylo vedro nebo mráz. Nejdřív to nějakou dobu nechápal, a pak to začal taky praktikovat.

Na střední škole si naše sofistikovaná spolužačka postěžovala, že má asi ledvinovou koliku. Diagnóza na ledvinovou koliku vypadala dobře, dramaticky, exkluzívně; znamenala, že bychom měli projevit účast s utrpením. Ale nás ostatních deset puberťáků, kteří jsme s ní seděli na oboru, odpovědělo málem jedním hlasem: to jsou zaražené prdy!

Sám jsem nebyl o nic lepší. Když jsme v té době jeli do Prahy na školní výlet, dostal jsem u Glaubiců na chodbě od nějakého blbce zaslouženou ránu pěstí, protože jsem byl v tom okamžiku znehybněný přemáháním prdu. Pamatuji si na ten záblesk úvahy, než pěst dosedla: mám teď strašně zaprdět před holkama anebo si nechat dát ránu? V sedmnácti jsem volil ránu.

Přemáhání prdu je velké umění, mnozí ho nacvičují celý život a dosahují v něm dokonalosti. Kdysi to bylo praktická schopnost, zabraňující predátorovi či obrovi, aby ucítil člověčinu. Ještě před několika dekádami se vysoce cenilo sebeovládání, zatímco dnes se preferuje spontánnost a uvolnění.

Ptal jsem se jogína Wenzela, jestli cvičenci při meditaci prdí. Vypadá to, že ženy prdí méně, nebo to více přemáhají. Mám starost o děti, že se přižení do neprdící rodiny. To se stalo třeba Vencovi, spolujezdci z Volhy.

Průkopníkem prdění za všech okolností (a taky vlasů až na límec, dávno před máničkami) byl v mém útlém dětství soused kapitán Svoboda. Hlásal, že držet to v sobě je nezdravé. Hlásal to všude, i ve frontě na chleba.

Přemahače prdu poznáte; mají kruhy pod očima a z pórů jim vychází to, čemu nedali jiný průchod. Mluví přerývaně a nadevše udržují svou volatilní důstojnost. Nějak si nevšimli, že se nachází v epoše všeobecného uvolňování. Chvílema je té člověčiny ale až moc.

původní komentáře: 

1 Arthur Dent 24.12.2006, 11:43:34

Kdo že to řekl: \"Nebraň proudění větrů, i kdyby opodál šel sám král se svým průvodem\"?

2 animaanimus 24.12.2006, 19:51:21

..a bolelo to ?

3 prdění Karpíšek WWW 24.02.2007, 00:20:10

Jsem tomu rád, že na těch nočních v IBM je má každej. Sluchátka. :)

4…… 25.05.2007, 23:48:38

Dovolím si nesouhlasit.. U nás se prdí a dusná atmosféra tu byla psychická.. No.. A cejtit občas taky…

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.