přát kvalitně

Sunday, 6. November 2011

Představme si, že chceme něčemu pomoci, a že nemáme po ruce reálnou možnost s tím něco dělat.

Tak si jen přejeme.

Všimneme si, že můžeme přidávat „volume“, přát víc nebo míň.

Brzy uznáme, že ať přejeme hodně nebo málo, nemá to žádný vliv.

Přesto si děláme naděje, že to nějaký vliv má, jen ho momentálně neumíme zjistit.

Zkusíme přát nějak jinak, třeba nějaký speciální způsob snažného přání zabere.

Obdivuhodnou praxi v tom mají nešťastníci.

Díky „nerozumným“ přáním jsme se v dětství stali úplnými experty na nesouvisející okolnosti. Dětská magie vyzkouší kdeco, podle vzoru Toma Sawyera vyšle druhou kuličku, aby našla první, a pak třetí, aby našla druhou.

Nebo co takhle pronajmutí vůle někomu jinému, silnějšímu! Totemickému zvířeti, strážnému andělu, nebo nejlépe samotnému bohu. To by pak v tom byl čert, aby přání nezískalo nějakou sílu!

Jiná finta s vlastním chtěním je dělat, že na něm absolutně nelpíme, že není vlastní.

Co kdyby nám najednou bylo přislíbeno, že se naše zoufalé přání splní! Že se splní v té míře, v jaké si dokážeme opravdu dobře, kvalitně přát. Jak si potom přát nejlépe?

Tušíme, že se musí zapojit srdce. Bez srdce by za nás mohl přát i počítačový program nebo modlitební mlýnek.

Toužebnou věc si usadíme do mentálního úběžníku a vysíláme k ní vlnění.

Vlnění? Jak tomu říct jinak! Cosi tím směrem jakoby vysíláme, cítíme to tetelení, nejde o jednorázové vyslání jediné částice, nýbrž řada vln postupně pokračuje ve směru přání. Jako když se šíří teplo dechu.

Možná stojí za to si všimnout, kde na sobě máme lokalizovaný vysílač. Někdo sepne ruce, jiný udělá psí oči, další hluboce vzdechne a nervák podupává chodidly.

Kdoví, zdali by se pro kvalitu přání nedalo sáhnout po onom pocitu, který v taiji systematicky procvičujeme, kterému se lidově říká energie.

Nejsnadnější je vytvořit si ho v dlaních otočených k sobě. Je pak dobře s ním jít do konečků prstů. Zkusíme, jestli ho máme i na hřbetu ruky. Odtud jej snad dokážeme šířit přes ramena až na záda. Je možné ho poslat až do chodidel, i když to většině lidí dá práci a roky snažení. Náležitou teplotu ten pocit ale získá teprve v objímající parabole hrudníku. Při tom musí být všechny průchody nezamčené, nacházet se v určité vzájemné geometrii a samozřejmě i maximálně uvolněné, avšak specificky – to by bylo delší vysvětlování.

Ve výsledku cítíme kolem celého člověka inteligentní plyšový náboj (zjednodušuju to, lze to mít taky třeba v kostech, a pak jde o malinko jiný pocit), s centrem vysílání dole pod pupkem, kterému se dává záměr v hlavě nebo kousek nad ní, a mezi tím se nachází zmíněné srdce, které do směsi dodává lidské teplo.

Už před asi deseti lety – neříkal jsem to v knížce Jany Klusákové? – jsem si plánoval, že se budu víc věnovat právě prostřednímu úseku, srdci. Předtím mi vzalo jiných deset let, než jsem „to“ uměl nalít do kořenů, pak jsem to začal tahat nahoru, nad hlavu. Ale nějak jsem se na tom zasekl, šlo mi to všelijak a k srdci se dostávám s trapným zpožděním. Skoro mám potřebu se omluvit, ale není komu.

Myslím, že je dobré, a možná i bezpečné, si přát dobré věci. Srdce jako takové ještě nezaručuje, že naše přání je dobré, můžeme se třeba vášnivě chtít pomstít. A varoval bych před tím, abychom se o dobro snažili jaksi nad míru, z toho zbude blivajs. Dobré vůle přimíchejme realisticky jen tolik, kolik jí v sobě opravdu máme – ale tu nabídněme bez výhrad.

Používal bych tuto techniku zcela bez nároků, nemáme nijak smluvně potvrzeno, že se nám přání budou plnit. Ale i kdybychom se modlili do zdi, nebral bych to jako selhání.

původní komentáře: 

1 beh rosa7 07.11.2011, 20:42:33

Dobrý večer, to mi přijde jako skok od téměř neosobního běhání s bohem (viz Vaše Kosmická bitva \"Sílu si půjčím snadno, právě tím, že se přidám k jeho běhu – což však neřeší situaci, kdy si zoufale přeju úplně jiný průběh\")... vnímám dobře, že se jedná o lidskost, ze člověk nějaká přání má ať chce nebo nechce a ne vždy ví jestli jsou v souladu s během? Srdce má svou hlavu ale pokud je cítíme, tak by nepropustilo něco úplně mimo běh?

Pokud to chápu dobře, tak se mi to moc líbí...

2 koko. WWW 07.11.2011, 21:09:18

chápete to dobře, líp než já, díky moc

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.