péče o střevo

Monday, 22. June 2009

Kdysi jsem seděl se staršími spolužáky od Smetany v letní zahrádce. Hleděl jsem na ně se zvědavostí, některé jsem znal jen podle jména; byli to pánové už vesměs dobře zařazení na tehdejší výtvarné scéně, zatímco já jsem sotva opustil školu. Očekával jsem, že pochytím nějaké postřehy ze života, jak vlastně vypadá ta „volná noha“. Místo toho se vedla řeč výhradně o problémech s konečníkem.

Ukázalo se, že to je nevyčerpatelné téma, každý z přítomných zaujatě řešil své hemeroidy, polypy, krev ve stolici nebo alespoň opruzeninu. Nebyl mezi nimi jediný, který by nepřispěl do společné informační báze nějakou cennou zkušeností, neboli svým how-know, z této ututlávané, ale zajisté podstatné oblasti. Získal jsem dojem, že je to především mužská záležitost, v dívčím kroužku jsem podobné téma doposud neprobíral.

Od té doby chápu péči o střevo jako nanejvýš důstojné poslání, které v něčem i předchází, vhodně doplňuje, někdy přímo umožňuje, ba i stimuluje naši posedlost výtvarným uměním.

První naší starostí ať zůstává odvrácení zácpy. Není možno představit si dokonalého člověka, který by pěstoval střevní obstrukce. Mám za to, že člověku se zácpa zračí ve tváři, že mimické svaly jsou přímo napojené na hladké svalstvo břišní. Lze si myslet, že každá částečka putující střevem cestuje vizuálně též obličejem – a běda, když se zastaví.

Nebudeme šťastni, nebude-li prosperovat naše střevní flóra, která je ve skutečnosti faunou. Obecně je známo, že pro podporu střevní kultury je žádoucí cpát se jogurtem. Méně už se propaguje, že za žádoucími účinky stojí bacillus bulgaricus – zřejmě proto, že nikdo by jen tak dobrovolně nejedl nějakého bulharského bacila. Kromě něho se na fermentaci jogurtu podílí taky jakýsi streptokok. Mimochodem, nesnáším reklamu na Actimel.

Narozené děťátko má trakt docela bez baktérií, první střevní kolonizátoři přicházejí až při porodu, naočkují se od maminčina konečníku. Dětem narozeným císařským řezem se tudíž flóra rozvine až o půl roku později. Tím nechci říct, že maminka je alternativou k jogurtu, jen uznávám, že jsem byl poněkud jednostranný v jednom příspěvku tady na blogu.

Střevům je potřeba rovněž zajistit dostatek balastní hmoty, pročež sním pár jablek denně. Mám tendenci to přehánět a tak je možné, že mi pektin vymete střeva dřív, než se ze střevního obsahu stihnou vyloužit živiny. Zvlášť když k tomu přidám celozrnný nebo aspoň tmavý chleba. Tmavý je ale občas barvený, což je dost odporný trik.

K tomu ovesné vločky s ovocem, které doma jím taky každý den. V posledním půlroce jsem do nich začal mixovat lněné semínko. Nejdřív opatrně, protože jsem je považoval za projímadlo, ale žádné záludnosti se nedostavily. Na snídani teď vyrábím Omega-3 bombu, obtěžuju s tím celou rodinu, rychle, dokud vědci zase nezjistí, že Omega-3 jsou vlastně strašně nezdravé tuky.

Omega-3 bomba: mák, lněné semínko, sezam, slunečnicové semínko, vlašské ořechy, čokoláda, vločky, ovoce.

Nejdřív chvíli mixuju mák, pak přidám len a potom postupně sezam, slunečnici a ořechy. Pokaždé dělám jinou kombinaci, často bez maku, záleží, co máme zrovna za zásoby. Všeho dávám přiměřeně, odhaduju, že toho celkově namixuju tak 100–300 gramů. Předtím vločky, někdy až půlku sáčku…, zaliju vařící vodou, a později na ně položím pár čtverečků hořké čokolády, aby se rozpustila. Na čokoládě koukám, jestli neobsahuje žádný jiný tuk než kakaové máslo. Přidám tam ovoce, když žádné nemám, tak aspoň povidla. Chutná to jako rozmixované švestkové knedlíky s makem.

Ale odchýlil jsem se poněkud od propagace střevní pohody, tak honem zpátky. Důležitý je i pitný režim. Pro mě je nejlepší horká voda, prostě „čaj bez čaje“, kterou se lze nezřízeně opájet. Když si ji dáte hned zrána, tak kupodivu nezpůsobí průjem, jak se traduje (alespoň mně nezpůsobuje), naopak vše harmonizuje. Prostě idyla, nutno vyzkoušet.

A konečně ani taiji si nelze představit bez blahodárných účinků na peristaltiku. Prakticky každý pohyb v taiji nám pohybuje vnitřnostmi, takže tyto nám v břichu neleží slepené jako hromada (nepřeházeného) kompostu, nýbrž se třou a provětrávají, jak upozorňuje kouzelný stařeček Cheng Man Ching. Nesmíte se o tento pohyb cíleně snažit, to by se vám rozhasil enterický systém. Pokuste se vybudovat takovou geometrii pohybu, při které vám dantian bude kroužit samovolně a bez námahy.

A každý pohyb doprovází taky cosi s konečníkem, co se mi asi opět nepodaří popsat: prostě konečník míří nahoru… Už jsem to jednou obešel zde. Stejně tak stoupá vzhůru i nejvyšší bod na temeni hlavy, jinak je všechno relaxované, a tím těžké, a klesá dolů.

Pak už mám ohledně střev v zásobě jen staromládenecké zlozvyky, které je snad lepší nezmiňovat – tak jen pro ukázku: když to jde, nemočím do mísy ve stoje jako do mušle, jako to dělá asi tak 100% chlapů. Místo toho sedím. Je to sice zženštilé – což mi nevadí – ale zato snižuju pravděpodobnost, že budu přenášet vylouhované bobky. Schválně se na ulici podívejte, jaké procento občanů (mužů) přenáší bobky. My už víme, že to lze přečíst ve tváři. A skutečně: vidíme bobky, samé bobky.

původní komentáře: 

1 Amanita 23.06.2009, 08:17:08

Toto jsou ta deštivá rána a navíc, Svatojánská noc přináši plody. Pohybujeme se na hranici mezi kategorií \"smysl života\“ (viz odkazovaný příspěvek) a \"recepty\“. Je dobré smyslu života odlehčit a svést pozornost na střevo. Takové ujednocující téma. Anebo harmonizovat tyto zdánlivě opačné polohy a pojmout je do celku, takže se příprava omega bomby stane i smyslem života, alespoň v tu chvíli.
Tyto dny mne baví jiný \"recept\“, sice káva se slunečnicí. Alespoň v ní jsou ty omega mastné kyseliny. Rozpustná, s cukrem a smetanou a asi do 1/3 hrnku pak slunečnicová semínka. Pro tu úplně správnou harmonizaci by bylo dobré, kdybych si ta semínka sama vyloupala.
Nějak technicky nerozumím poslednímu odstavci, asi to nebude zcela podstatné. Že by dámy make-upem či jinak úspěšně zastíraly? Vaše obrazotvornost bez hranic.
U mne trochu jinak: V lesích, pískovnách a lomech, na výsypkách a odvalech lidi téměř nepotkávám, takže nemám dost studijního materiálu. A navíc, žádná fantazie, stále zaostřuji na detail – tam jsou kritéria pro \"škatulkování\“ nalezených objektů. Hmm, svým způsobem pohyb po hranici – ani mezi lidmi ani mezi zvířaty nebo snad mezi lidmi a divočinou.
A také, není se kde patřičným způsobem posadit – další rozměr.
Děkuji, pěkné dny. Ama

2 koko. WWW 23.06.2009, 08:58:59

[1]
Díky za za komentář, Amanito,
- ženy jsem v posledním odstavci vyzávorkoval ne kvůli make-upu, ale jen kvůli tomu, že si sedají, nebo alespoň čupnou, a tím je dáno, že na rozdíl od mužů nerozlišují tak striktně malou a velkou. Je pak pravděpodobnější, že ty bobky nepřenášejí.
Takže naopak – v jejich tvářích se ta dvojitá klička promítá méně často – měl to být vúči nim kompliment…

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.