pauza na pocení

Thursday, 11. January 2007

No nevím, přijel jsem z Prahy co nejdřív, jak to bylo možné, v úterý před dvěma dny, protože musím (nemusím, ale chci) malovat v galerii. Nikdo moc nevěří, že namaluju všecko – ani já to nemám nalinkované – může se stát, že jeden obraz mi najednou sežere všechen čas, který mám na ostatní – ale v zásadě jsem klidnej.

Jenomže doma bylo přetopeno, 24 stupňů, a já, místo toho, abych šel na vzduch nebo otevřel okno, jsem se v tom teple louhoval – sice jsem značně otužilý proti zimě, proti teplu však nepatrně – a viděl jsem, jak na mě něco leze. Vždycky poznám tu vteřinu, kdy se virová civilizace přehrne přes mé obranné valy. Vidím přesně to místo, odkud kam to leze, není to žádný neurčitý pocit.

Díky tomu se s tím dá vždycky ještě něco dělat, ale já jsem místo toho zůstal vzhůru do pěti do rána, po probuzení jsem neměl hlas, pak zbytek dne nějaký cizí. Teď mě bolí ukrutně hlava, netřepat, nemíchat. Všechno je v mlhách, ale já musím i mlhy malovat přesně. A tak s hrůzou sleduju, jak začínám ztrácet dosavadní jistotu, že to do příštího čtvrtka budu mít v galerii pěkně namalované.

No, třeba se probudím zase s hlasem, ale momentálně bych na sebe nevsadil.

původní komentáře: 

1 česnek Martin Vlček WWW 21.01.2007, 23:25:29

Vladimíre,
já nejvíc žeru v takové době česnek, ve velkých dávkách, ale dávám to na chleba s máslem, aby zase to nebylo těžké na žaludek, což sice i tak je, ale aspoň se to velké množství česneku postupně snězeného v pravidelných dávkách a odstupech dá absorbovat. Céčko nejlépe kombinací velkého množství jablek a navíc vitamínu C v celaskonu tabletovém. Třeba i 1tis. miligramů jedna dávka třikrát denně. Echinaceové kapky pravidelné odstupy a lipový čaj. To mi pomáhá v takových dobách nejvíc, většinou do 3 – 5 dnů je to pryč. Třeba něco Ti z toho příjde k duhu. Přeji brzské uzdravení!!!

2 díky za radu koko. 22.01.2007, 00:53:32

- já mám taky vyfachčenej způsob, jak tyhle věci překonávat.
Bohužel, vypadá to, že právě má metoda způsobila, že jsem tentokrát vylezl z lože až po deseti dnech – čili ani ne po týdnu, který má prý správně trvat rýma.
Chybu dělám už v tom, že mám k virózám apod. kladný vztah, vítám je jako vnitřní masáž na buněčné úrovni.
Horečku se snažím vyležet, ačkoli o dobrodiní horečky do 38 stupňů vůbec nejsou jednoznačné důkazy.
Umím si jakžtakž zprůchodnit dráhy tlustého střeva či žaludku, které se mi nejčastěji nemocí rozhodí.
Eva o mě pečuje s čajíky a pořád mě nutí, abych se měřil.
Cpu se česnekem i cibulovými vývary, ale ještě víc se mi osvědčuje čerstvý zázvor, který uvařím ve vodě nebo s ním dělám polívku. Uvařil jsem ji hned druhý den.
Dokonce neodmítám ani antibiotika, a nakonec jsem je přijal i od naší paní doktorky Svobodové.
Myslím, že jsem naprosto vzornej pacoš.
Proto mě udivovalo, že třetí den to nebylo o nic lepší. Po pěti dnech jsme zajeli do galerie pro prázdná plátna, a když jsem tam chvíli zabalenej v dekách čekal, bylo mi ze toho vzduchu úplně hrozně (ačkoli tam není nijak hrozný vzduch), jakoby alergickej šok, ale já nemám alergie. Z toho jsem usoudil, že jsem právě tam nainhaloval nějaké speciální spory, když jsem v galerii v minulých týdnech na podlaze spal.
Plíce jsem měl splihlé jako hadřík na nádobí, kašlal jsem jak nositel vetřelce, a ve volných chvílích se mi to proložilo s migrénovou aurou. Ale hlavně mi to utřelo špičku vědomí, kterou potřebuju, abych načnul obraz. Jinak to byla skutečně jen banální viróza, o čemž mě prakticky přesvědčuje Eva, na kterou se ty potvory přesunuly, a jí to nevadí ani v tom, aby všechno v domě dělala, žehlila, prala, topila a nenechala se změřit.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.