nonverbální filozofie

Monday, 21. November 2005

Chtěl jsem psát něco k tomu, co je ve vzduchu, ale místo toho jsem naťukal: nejvyšší filozofie je telepatie. Zdá se vám to pitomé? Nepřišel jsem na to sám, převzal jsem to ze sci-fi (jak se jmenovalo? Když psi byli lidé?), kde se pomocí jakéhosi kaleidoskopu nad městem v obyvatelstvu telepaticky přenese sdělení, že na Jupiteru je ráj, a tak všichni naskákají do raket a vyklidí zeměkouli pro ty, kdo jim to takhle nastražili – pro samotářské mutanty. (To jsem klesl dost hluboko, asi nemám dost vlastních ulítlých nápadů, když se musím obracet ke sci-fi.)

Přijatelnější asi bude, když řeknu, že filozofii překážejí slova. Filozofie má snad směřovat k porozumění světu, a tedy i k porozumění mezi lidmi navzájem. Slova, která to tradičně umožňují, se při přiblížení stávají překážkou. Nemyslím si, že jejich pokračováním musí být jedině mlčení, může to být prostě jiný jazyk. Sám můžu uvažovat o použití jazyka výtvarného, ale teď bych zkusil ukázat podivnou metodologii taiji, možná bude pro ukázání něčeho, co mám na mysli, názorná.

V taiji máme mimo jiné také ba fa, osm „energií“, aspoň tak to překládali v San Francisku, když jsem se přidružil ke Gene Chenovi. Sám bych to nazýval čtyři „mody“, kdyby slovo mod neznělo tak intoušsky. Ale říkat jim energie, je překvapivě nakonec velmi výstižné – jen se nesmíme fixovat na ten zprofanovaný duchařský význam slova.

Cvičím ba fa každý den celý den, a stejně nemůžu říct, co to je. Budu o tom mluvit tak trochu bez ohledu na to, že mi nebude často rozumět. Jedna energie se střídá s druhou, proměňují se tak, jak pokračuje kruh. První, a v naší tradici zvlášť zdůrazňovaná, je peng, sférická, jakoby narůstající síla. Jejím protikladem – i když každá je každé protikladem, což je jedna z věcí, které chci říct – je lu, což může znamenat něco jako „jít s“, neboli vedete přicházející sílu téměř tudy, kudy chce sama jít. Ji je jméno pro jinak opačnou věc, totiž že se vmáčknete tam, kde je místo. A čtvrtá je an, při níž se síla jakoby polkne, pohltí a vyplivne. Vystačíme si s těmito čtyřmi, zbývající čtyři energie mají vůči těmto „kolmý“ význam. Podle potřeby dovysvětlím; i ten výše uvedený popis je ovšem silně zkratovitý. Pokud vůbec nic nechápete, pokračujte dál.

Tyto mody znamenají „smysl“ fáze, ve které se nacházíme. Přes ně rozumíme tomu, co děláme, a taky rozumíme tomu, co dělá protivník. Není to nic abstraktního, ani pouze pocitového, je to naopak naprosto fyzické. Sebeobrana, která je výsledkem aplikace těchto principů, zahrnuje asi tolik psychologie, jako šlápnutí na opřené hrábě.

Vedle toho, že ba fa jsou věci stavu celého těla, dají se „znázornit“ určitými postoji. To často vedlo k nedorozumění, že je lidi brali jako nějaké „hmaty“. V tom smyslu pak můžeme i říci, že jedna ruka dělá lu a druhá peng apod. A to už je první metodologická hrůza – můžeme celostní i místní výklad mít bez nějakých protimluvů současně…

Rozvoj taiji, jak se často říká, jde do stále větší jemnosti – což je pravda i kvůli skutečnosti, že když provádíte jednu z těch energií, tak to má taky samo o sobě určitý průběh, a ten se skládá opět z ba fa… A tak do nekonečna! Každá z energií přichází a proměňuje se v kteroukoli ostatní pomocí všech ostatních – není to metodologicky úplný guláš? Možná, že to je i myslitelné, ale pak by cvičenci taiji museli u cvičení šíleně přemýšlet, jenže oni jsou jak známo celkem uvolnění… Tyto věci, když vás k nim pokročilost přivedla, nepotřebují nic víc, než že nám někdy samy přijdou na mysl, jsou tak „logické“, že se o ně nemusíme ani snažit.

Při cvičení jsme tedy svědky podivně strukturované „logiky“ – nelze se z ní nějak inspirovat i pro logiku v běžném slova smyslu? To je otázka, kterou jsem chtěl tímto asi dost nepřehledným popisem říci – i když jsem mohl použít zdánlivě jednodušší příklad, jako třeba proměny yinu a yangu při cvičení – které tam probíhají, aniž se vylučují s ba fa, ba přímo, což ale nebude zas až tak velkým překvapením, jsou s ním totožné, jen jde o jiný řez.

Tak co jsem svým oblíbeným způsobem vysvětlování něčeho složitého něčím ještě složitějším chtěl říct? Že existuje fyzický jazyk, kterým si můžeme „říkat“ filozofické pojmy, a zacházení s těmito pojmy má jiné vlastnosti, a jistě i jiná omezení, než verbální zacházení. Není to zvláštní, filozofovat hmatem?

původní komentáře: 

1 UPLATNENI M WWW 02.12.2005, 00:03:00

ANO, UPLATNENI V REALU, MOCI TU CITLIVOST (TREBA JIZ NABYTOU) DAL, NEBYT NUCEN SE OD NI VZDALOVAT K TOMU NEJHRUBSIMU, TO JE PO ABSOLUTORIU TVURCICH SKOL CI ZPUSOBU U NEKTERYCH POVAH NEREALIZOVATELNE, O MOZNOSTI JIT DAL JAK JDES TY NEMLUVE, SKVELE ZES TOAM NA OBZOR MOHL ZAJIT, MARTIN

2 vojtech-paka 02.12.2005, 13:54:47

dobrý textík-trochu se chytám,nerozumím dost,chybí mi právě taiji sekce na tvých stránkách

3 taiji koko WWW 03.12.2005, 09:33:52

Ahoj Vojto,
nejlíp to ukázat naživo, je to jednoduché,
peng je třeba to, co drží míček na vodotrysku, nebo stromy vzpírající na větvích sníh – sférická odstředivá síla, vycházející ze středu,
lu je vedení, doprovázení, asi jako voda vede loď, ale třeba i to, jak loďka proplouvá kolem zapíchnutého vesla…
ji je vpasírování do škvíry, ale má ještě kolmý efekt… napadá mě třeba hokejka,
an umí volejbalisti.
Sekvence peng lu ji an je takhle seřazená, protože se enerie střídají s protivníkovou – když dělám kruh sám, a je třeba ve směru hodinových ručiček, tak jdou takhle: peng lu an ji – peng je v přední horní úvrati kruhu, v horní atd.
A tyhle další čtyři jdou jak jsem říkal oproti předchozím „napříč“ (rád vysvětlím ústně, opět nic složitého, ale něco naprosto „logického“):
liu je třeba backhand a forehand u tenisu, ale tam není tak zřejmá spirála, tak je to spíš jako když by člověk chtěl přetrhnout hroudu žvýkačky na dva kusy,
cai: skejťáci musí napřed dolů cai, aby mohli s prknem vyskočit, ale to ještě nevystihuje fakt, že se při cai objevuje páka (ve fyzikálním významu slova), protože ruce jdou v protipohybu,
zhou je loket, nemyslí se jenom údery loktem (i ty ostatní energie mohou být údery, ale stejně tak to jsou obranné pohyby, páky, hody atd. – nejvíc ze všeho jsou to způsoby kontaktu), má vztah ke kolenu, nevím, k čemu ho přirovnat,
kao je rameno, ale i kyčel, vykořeňující síla, taky nevím, jak to přirovnat.
A pak je wubu, pět kroků, což mohou a nemusí být kroky, je to pohyb vůči protivníkovi, obecně způsob kontaktu. Doplňují se podle toho, jestli se jde tam nebo sem, rovně nebo obloukem, anebo v centru.
Pomocí těchto třinácti „shi“, čti š, se dají popsat všechny pohyby taiji, asi jako se pokusil Tyrš popsat sokolské cviky.
Ačkoli ještě jedna věc se tím nepopisuje, a to je jakési celkové naladění (koncept) v rozhodujícím okamžiku, synchronizace qi, těch je podle mých znalostí deset, např. shan, kong atd.
Zvláštní z pohledu metodologie je to, že snad každý z těch pojmů je obsažen v ostatních… A nepřekvapí, že jsou vázané ještě na akupunkturní body – a to zase ne nějak symbolicky, ale naprosto jasně, fyzicky.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.