milenci prostoru

Friday, 18. June 2010

Jednou hladím prostor krásně po srsti, pak do něho vnikám, protahuju se jím dál, pak ho polykám a trávím, pak jsem u toho, kdy vzniká.

To není žádná metafora, pouze suchý popis.

Lidi se ptají, na co mají myslet při taiji. Obecná odpověď je: na všechno. Jen prosím nechávejte myšlení volně proplout – zvlášť při tom bacha na protivné myšlenky, které se už ze své přirozenosti zadrhávají a nabalují.

Což znamená občas taky nemyslet na nic. (Pozor, to je něco jiného, než myslet na nic! – právě na nic při cvičení velmi myslíme – někdy mám pocit, že výhradně.)

Pak budeme myslívat i čistě technicky. Říkám to schválně, protože tuším, že slovo „technicky“ zní některým lidem hrozně, prostě příliš „technicky“. Jenže v případě taiji není technika skoro nic jiného, než pěstování vhledu, tak jak jsme neustále ponořeni do hmatového těla a vciťujeme se do vztahů, poměrů a proměn klíčových, byť navenek často nezbadatelných nastavení.

Vůbec potřebujeme myslet jakkoli. Takže i v případě naprosto ověřených, osvědčených a účinných způsobů je na místě pořád koukat okolo, jestli jsme nepřehlédli nějakou jinou možnost.

Myšlení na všechno při cvičení by nám mělo ukazovat, jak lze myslet na všechno i v „životě“. Když už všude propaguju přístup, kterému říkám princip maximální škály, nemůžu ho opomenout zvlášť v tomto kontextu. Patrně má shodnou logiku se stále aktuálnějším, až módním, termínem (bio)diverzita; nemůžu vyloučit, že je časem zfúzuju. Prostě nemyslet jenom na tzv. správné věci v centru pozornosti, ale zabrat co nejširší zorné pole a nepodceňovat žádný zdroj.

Taiji je natolik synonymem pro relaxaci a meditaci, že upozorňovat na zaměřené a analytické myšlení je v jeho rámci málem podvratné. Já tak systematicky činím, ostatně podle vzoru obou svých učitelů, z nichž ani jeden si nikdy nehrál na bohorovného gurua a bavili se s náma o principech vždycky naprosto normálně a věcně.

Ale dneska popíšu, kterak miluju prostor, a při tom se zaručeně dostanu na hranici rozplizlosti nebo až za ni. (Hm, hranice rozplizlosti… je rozplizlá?)

Bude to úplně jednoduché. Vyložme si své pomalé pohyby při cvičení tak, že jimi hladíme. Hle, jak je to najednou osobní. Jako bychom vnímali i druhou stranu (druhou osobu), vnímáme i přiměřenost, připravenost a kontinuitu dotyku, pohyb přestává být jen naším „problémem“ a stane se hladším, protože ho koriguje a vyvažuje i druhá strana.

Kroužení nám umožňuje hladit nádherná velká těla. Jejich krása je úměrná naší vlastní schopnosti krásy. Pohyb je táhlý, zdá se, že nikdy neskončí. A skutečně, když už dosahuje krajnosti, mění se plynule, bez zklamání, do jiného.

Tu si všimneme, že hlazení po směru bylo jen jednou, nejsamozřejmější možností; můžeme jít nejen po směru, stejně přirozené je směřování mezi a dovnitř. To jsou dva ze čtyř „směrů“ v taiji, a ty směry jsou čtyřmi ze třinácti stavů. (Místo stavů se mluvívá o třinácti energiích či postojích a podobně.) Nepůjdu do detailů. Ale věřte, že skutečně máme k dispozici třináct vzájemně odlišných i doplňujících se konfigurací, jak se láskyplně dotýkat s prostorem. To už je zaděláno na opravdu komplexní a vzrušující zážitek… Ale nebojte, ze začátku vystačíme klidně jen s tím prvním podélným hlazením.

Každý si asi nejdřív představí, že hladí prostě rukou. Dlužno dodat, že stejně tak hladíme i ohbím lokte, ramenem, též chodidlem, kolenem, kyčlí, jako i vrškem trupu, jeho středem i spodkem, a to z kterékoli strany. Prostě se s prostorem hladíme celým tělem.

Vědomým dotekem s prostředím, byť se dotýkáme většinou jen vzduchu, zbystřujeme svůj ting jin. Tímto pro taiji specifickým a naprosto klíčovým „naslouchacím jinem“ odečítáme z druhé strany její stav – asi jako z čárového kódu. Nikdy ho není dost. Hlazení prázdnoty je vysloveně pravo-hemisférová, gama-vlnová činnost, v níž se stáváme stále lépe souznějícími milenci prostoru.

původní komentáře: 

1 taiji nebo \"vědomí taiji\"? Michal[[openidhttp://shakuhachi-jinashi.blogspot.com/]] WWW 20.06.2010, 13:21:54

\"taiji\“ nebo \"vědomí taiji\"?

1) může být \"taiji\“ totéž jako \"být v za(u)jetí taiji\"?

2) Pokud pouhé \"vědomí taiji\“, může se odehrávat v prostoru vědomí bezosobně?

Ad 1) může být taiji něco zvláštního, mající osobní význam či význačnost?

Ad 2) na taiji příliš nezáleží?

Je vědomá chůze, vstávání ze židle, otáčení hlavou, ukazování rukou odlišné od vědomého pohybu taiji, hlazení prostoru a podobně?

Když se liší formy a vědomí zůstává, jaký význam má poukazovat na jednotlivé formy?

Pokud je podstatné Vědomí, jaký význam má zaujetí jednotlivými formami v prostoru vědomí?

Na jednotlivé otázky nemá být odpovězeno. Jsou předestřeny pouze kvůli inspiraci k ochutnávce zdroje vědomí, nikoliv jeho forem (odpovědí).

2 koko. WWW 25.06.2010, 11:12:56

[1]
to Michal

No, já nevím.

Nevím jestli je Vědomí.

Zrovna taiji je dobré k tomu, aby si člověk všiml, že neví.

Pojmem Vědomí se dá umlátit každá diskuze.

Podobně jako Podstatou, Poznáním, Energií atd. I tím naším Tao.

Velká slova pak dostanou přednost před malou lidskou praxí. Začne se mluvit o Nevyslovitelném – a tím se preventivně ohradí vůči vyslovování nevhodných otázek.

Klidně si vytvořím bezvadné teorie, které se budou odvozovat od Vědomí, Podstaty aj. Ale nikdy nesmím zapomenout, že jsou v zásadě legrační.

Legrační proto, že jakoby uchopují co největší celek a přitom přehlédnou nějakou drobnost, třeba to, na čem samy stojí.

Vysvětlují všechno, ale bicykl podle nich neopravíte. Ani postoj v taiji podle nich neopravíte. V životě jsou prostě k ničemu.

(Pro ujasnění: mně nevadí, jestli jsou k ničemu – mám rád zbytečné věci! – ale to, že to nepřiznávají nebo to o sobě ani neví.)

Legrační mi nepřipadají ty teorie, podle kterých můžu opravit svůj postoj.

Taiji má své principy, dá se říct, že i svou teorii (teorie u Číňanů je ovšem něčím jiným než teorie na Západě). Principy jsou sice kosmologické, ale nakonec též velice přízemní.

Není divu, vždyť se staly principy taiji proto, abyste snížili šanci pitomce, který vás zamýšlí praštit.

3 ještě… koko. WWW 25.06.2010, 11:40:50

Ještě bych měl dodat, že pokud to člověk nebere jako teorie, ale prostě jako impuls, hec, výzvu, inspiraci, intervenci, poezii – pak ať se klidně mluví o Vědomí, o Taiji nebo o jakékoli jiné blbosti…

:o)

4 Poděkování,pohlazení Zdeňka Faronová 09.08.2010, 12:55:07

Velký dík za Milence v prostoru.Snažím se cvičit teprve třetím rokem.Byla jsem tím vším oslovena před dávnými roky,žel,začala jsem pozdě.I když,coje pozdě?Jsem šťastná,že jsem se konečně odhodlala.Vynahrazuji si to tím,že cvičím denně.A je to krása!V první větě v Milencích je obsaženo,řečeno všechno.Jsou to mé niterné pocity.Jak to,že je někdo tak důvěrně zná a tak krásně je umí vyslovit?Úpřímný dík a přání všeho dobrého.Hezké dny.Zdeňka

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.