mám v tom b.

Tuesday, 14. October 2008

Přemýšlím, proč Bordel. Jméno pro výstavu přišlo tentokrát intuitivně, a když se mě na to při vernisáži tu a tam někdo ptal, dostával mě do rozpaků.

Bordel se přitom zcela spontánně promítal i do doprovodných jevů: návštěvníkům jsem jako brejlatej profesor při „přednášce“ předal zbytečné informace, jako vegetarián jsem jim zařídil rožněnou krkovičku, plnou chutných akrylamidů, nitridové nakládací soli a dehtových sloučenin, a jako kdysi „alternativní“ rocker jsem je potěšil nekonečným proudem recyklovaných středoproudových Rudových hitů.

Ošetřil jsem i stylové podprahové detaily na vlastní osobě, jako byly špinavé nehty, děravé boty, rozepnutý poklopec, beďary na nose – a nevylučuju, že také zápach z úst… Ve vlahém probarveném večeru, přes blok vzdálení od Národní třídy, jsme dělali strašný bordel, čudili jsme do oken a tančili na ulici, takže na nás třikrát musela přijít policie, zatímco o dalších pár bloků vedle střílel jeden Paroubkův kamarád do druhého.

Povedlo se to, a úplně samo. Asi prostě „překypuju bordelem“. Když se teď s odstupem tří dnů dívám, co jsem tím názvem vlastně myslel, jednoznačnou odpověď stejně nenacházím, ale aspoň mezitím zkoagulovalo několik možných variant.

nic nepřijde na zmar

V roce 1996 Miloš Vojtěchovský a Jaroslav Anděl vystavili na Jitru kouzelníků 2 můj „archív“, výsledek několikaletého (asi 1978-88) sběru roztrhaných dopisů a všelijakých nalezených textů, obrázků a dokladů o lidech. Obsese mě opustila tak náhle, jak přišla, ale měl jsem dojem, že mě samotnému nebyla zcela nesrozumitelná: jakoby se zachraňováním vyhozených věcí cosi zúplňovalo.

Stejně nenadále mě zasáhla podobná nutkavost před třemi lety; najednou jsem se začal ohýbat k zemi a zvedat kamínky a ty pak vršit na hromady. Naštěstí to neprobíhalo na veřejných místech, ale výhradně na dvaceti arech naší zahrady. Čtenáře tohoto blogu průběžně zásobuju informacemi o progresi obsese: zahradu jsem nakonec začal různě překopávat, prosívat, třídit frakce. A jako vrchol, to, co z této činnosti zůstávalo jako skutečný bordel, skleněné střepy, rezavé dráty, kousky plastů, gumičky na zavařování, měděnkou vykvetlé baterky, nezničitelné kousky normalizačního staniolu stejně jako úlomky prastaré keramiky, zuby, ba i lidská kost, které jsem chtěl původně co nejdřív vyhodit pryč jako odporné špinavé nic, bez práva na existenci, ba jako to, co poklidnost vší existence přímo ohrožuje, se mi stalo nakonec tím nejdůležitějším.

Prostě nic nevyhazovat! Není na světě žádné místo, kam by se něco dalo vyhodit.

S touto maximou koresponduje i titul, na který jsem ukrutně pyšný, Miss kompost 2007. Žádný odpad neexistuje (jak praví Slovník Gr 2!), každá igelitka hozená za plot se nám vrátí přímo pod nos – i když jen výjimečně zaklapne tak magicky, jako dnešní zpráva o udání do Kunderova mýtu.

bordel v hlavě

Blížící se konec mého duševního jasu – to je má další obsese z nedávných let. Přepadla mě myšlenka, že začínám zapomínat, a že mě pomalu dostihuje nesvéprávnost. Dokonce i svou někdejší kandidaturu na rektora AVU v roce 2005 jsem načasoval na období, kdy jsem doufal, že by se má blížící vymaštěnost ještě nemusela výrazněji projevit – zatímco pro následující období, které začne na rok, jsem už počítal s viditelnými příznaky (někteří jasný důkaz demence ovšem spatřovali již v mé kandidatuře :o)).

Ztěžuju si i samo malování obrazů, jsou stále složitější a náročnější na mentální napojení. Vlastně nutkavě trénuju hlavu, aby v ní bordel nepřevážil. V posledních letech dokumentuju kde co, ba i tenhle blog píšu proto, abych to všechno jednou, až si to nebudu pamatovat, jakoby našel.

Je v tom hodně hypochondrie, ale taky trochu střízlivé předvídavosti. Cítím, jak se nade mnou hrozba bordelu naklání. Chvílema mám až pocit, že když si na něco vzpomenu, tak to právě tím zaktualizováním z hlavy navěky vymažu…

světový bordel

Cítím obrovskou masu bordelu ve světě. Naštěstí ale věřím, že zrovna ta západní civilizace si vyvinula několik naprosto skvělých proti-bordelových nástrojů, jako je například vyjednávání, věcnost, volební systémy, lidská práva, práva menšin a opozice aj. Přesto jsme v trapné defenzívě; takové a další hodnoty pro nás nejsou dost hodnotné – nejen abychom za ně pokládali život, ale abychom si jich vůbec jako hodnot všimli. Politici se zabývají sami sebou a na étos se rozvzpomenou jen při hokejovém mači. Ovšemže západní civilizace je současně právě tím nejhrozivějším exportérem bordelu – bohužel jeho importéři nemají ve zvyku si k dodávce přibalit odpovídající dávku onoho západního anti-bordelového knowhow.

Když mluvím o světovém bordelu, nemyslím nutně ty největší hrůzy, které se provalí do médií jako pojmenovatelná katastrofa. Klekají-li mocné finanční instituce jak na běžícím pásu, jde jistě o zřetelný průser – jenže jejich bordel kulminoval v dobách předchozích, kdy se vypadaly skvěle, zářivě, s úspěšnou aurou na věčnost! Jinými slovy, měli bychom rozpoznávat bordel už v rychlé, snadné a bezohledné jízdě, než ex post jako naservírovanou hromadu havárky. Rozpoznávání nablýskaného bordelu dá víc práce, ale zvyšuje se možnost s tím něco dělat.

maluju bordel

Maluju vlastně ten bordel. Něco, co zabírá místo. Nemaluju žádný řád, nesnáším i to, jak se ve výtvarném umění o řádu mluví. A dělám skutečně bordel, nikoli dnes už tak neškodně až módně znějící chaos. V kresbách z Většího cyklu bylo recyklování bordelu úplně příkladné, avšak i v malování pečuju taky jen o zbytky, které mi zbyly v hlavě z celodenního dívání. Musím se zvlášť starat, jak je na plátno dostat, aby se tam vlezly – ale neříkal bych tomu kruci žádný řád, nanejvýš obyčejně pořadí.

Do Havelky jsem umístil na plechovou vaničku vykopávky, ale co to má být sám moc nevím. Spíš vím, co to není nebo co to nemá být. Určitě ty krámy nemají doplnit obrazy způsobem, jako když jednou na výstavě Otevřený dialog obsypal Jan Šimek svou vyřezávanou sochu pilinama… Nemají být ani frantoskálovsky pitoreskní ani beranovsky naaranžované. Rozhodně to není koncept. Snad by se dalo říct, že je to prostě doklad, asi na úrovni toho, když na výstavě visí papírek s biografickými údaji o autorovi. Nebo jako omluvenka za to, že jsem místo malování strávil léto takovou absurdní činností.

původní komentáře: 

1 hanci WWW 28.10.2008, 19:20:33

Mám silné nutkání napsat sem jen, že mně mluvíte z duše – mám úplně podobné pocity.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.