malba světa

Saturday, 6. March 2010

Koukáme na svět a na věci a říkáme si, jak je to udělané. Malíři si říkají, jak je to namalované. Podle nich je celý svět namalovaný.

Vincent van Gogh radí, abychom si při koukání představovali, z jakých barev by se daly barvy, které vidíme, namíchat. Vidět svět namíchaný nás vede o krok před jeho vznik.

Na opačném pólu stojí Paul Gaugin, který říká, že když máme namalovat modrou, tak ať uděláme tu nejkrásnější modrou na světě. Tím se sice nedovíme, jak je malba světa udělaná, zato činíme krok k udělání světa malbou.

Když se díváme á la Vincent, musíme uznat, že svět je namalovaný hodně dobře. Nejraději se v poslední době dívám na koruny stromů, jak jsou jejich segmenty dokonale vzájemně odstíněné, jeden velký shluk větví vůči druhému a ten vůči třetímu, čtvrtému atd., a v rámci shluku jedna větev vůči druhé a ta vůči třetí, čtvrté, a v rámci větve jedna větvička vůči druhé a třetí a další. Odskakují od sebe hlavně v tom, čemu říkáme valér, světelná hodnota, ale i v barvě. A v kontrastu. Je to tak dobře přírodou trefené, že je skoro zbytečné to malovat. Ale nevím, možná to přece zkusím.

Anebo mám dělat právě to, co příroda namalovat neumí?

původní komentáře: 

1 Liška WWW 10.03.2010, 17:50:49

Malíř nejsem, ale kdykoli mám krátké malovací období, automaticky mi venku naskakuje, z jakých barev by se namíchal tenhle šedý dům – která modrá a hnědá by se smíchala… ale nezkusím to nikdy opravdu udělat, tak nezjistím, jestli mi to naskakuje správně.
Ani o to nejde. Hlavně že nasakuje, tomu se nedá zabránit, to van Gogh radit nemusí, to prostě přichází.

2 spravny svet jj 11.03.2010, 11:48:28

Zas jednou mi, nedá nezareagovat, protože mi tvůj detailní popis stromů připomíná období, kdy jsem si dlouho odmítané brýle (dodneška s nima neumím udělat jeden normální pohyb z bodu A do bodu B) pořídil a najednou vše zprůsvitnělo obdrželo detail, ty sluncem prosvětlené listy a další podrobnosti mě dostávaly do extáze, jak je vůbec něco tak vymakaného možné o průvodním zahanbení z vlastní „tvorby“ nemluvě. Úplně nový svět. Dokonce jsem pojal podezření, že co jsem vnímal jako dítě jsem vnímal tak intenzivně, protože jsem si ještě nepořídil dioptrie. A co teda chci – vidět neviděné nebo vidět radši to viděné? opakovaně jsem ty brýle nasazoval a zase sundaval co je lepší. Jako by mi ten svět výsměšně políčil nástrahu, abych si náhodou nemyslel že ten vnitřní obraz je něco dokonalejšího než ten vnější. Navíc když nasadíš brýle je to pouhá směšná pomůcka, která se k samotnému oku má asi jako umělé zuby k pravým a to mne deprimovalo, místo abych se radoval, že můžu dobře vidět alespoň se zubní protézou. Do té doby jsem si myslel, že barevné fotky klamou, protože jsou takové nepravdivé bez prostoru, bez vzduchu, kde všechno je vedle sebe poskládaný jako puzzle. Omyl. O dalších zjeveních nemluvě. A tak jsem nandaval a sundaval a sundaval a nadával a snažil se dobrat pravdy o tom cože vidim přes to koukání a nakolik se to týká i toho co dělám, jestli na pětimetrovou sochu raděj koukat zblízka nahoře bez nebo z dálky s, co je důležitější a proč bych třeba klidně nemohl vidět dobře to i to, tak i tak, ale chtít obojí tak to teda ne holenku… Koncovku znáš, možná včetně banálního úvodu ke Kruhům. (Dneska bych ho tam nedal už proto, že zaclání ryzejší jádro). Nějak jsem tehdy usoudil, že švihnout sebou po banánu může kromě Disneylandu také k něčemu posloužit…
A teď tady čtu, jak popisuješ ony vjemy. Uvítal bych možnost o tom dívání se podél, napříč, mezi, dát fakt souvislejší řeč, ale jak (přijít pozpátku?), když už právě to odvádí od podstaty a nechci nemístně dotírat. Když nic lepšího, tak na sebe člověk alespoň zbytečně neprozrazuje, co všechno mu uniká. A co taky říct, když tak přichází, že mu něco přichází důležité. Čímž se hbitě dostávám do polohy a kategorie tvého dalšího pojednání o vzdálenosti sousedů, která mi je stejně podezřele povědomá. Obratem mi naskakuje ten postup, že bych se měl nejdřív naučit správně dýchat a když už bych správně dýchal, tak bych měl správně klást nohy na zem a když už bych správně kladl nohy na zem, tak bych se měl naučit správně dívat a když už se správně díváš..

3 stromy zuzi WWW 12.03.2010, 16:33:38

Stromy a kytky mám ráda. Všude kde se nacházím automaticky vnímám stromy a kytky. Mám přehled kde co roste, jaké druhy… dalo by se říci, že mne málokdy co překvapí… ale přesto se mi loni stala zvláštní příhoda. Mám na zahradě velký ořech. Jednou navečer jsem se procházela po zahradě a udělala pravděpodobně to, co ještě nikdy ne. Zastavila jsem se v tom čase kdy už není den a ještě nenastala noc pod tím ořechem a podívala zespodu do koruny. je to stejný jako když se člověk dívá z mostu do vody, za chvíli se z toho vpití se do \"jednotvárného\“ točí hlava a stane se toho součástí… ale tehdy jsem zůstala paf! Viděla jsem tam v úplném poklidu bez jediného štěbetnutí spoustu ptáků. To mě tedy zarazilo. Vypadalo to tam jako v hotelu :)

4 Vogelheim Martin 23.03.2010, 12:02:24

Ten Obraz ze spodu do ptaciho hotelu mam zosobneny i to ticho! Tento stav stromu mi zajima vice nez strom sam.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.