literárky

Saturday, 31. December 2005

Léta jsme neodebírali noviny, nemám ani zvyk si kupovat denní tisk u stánku. Asi před deseti lety jsme si objednali Respekt, a k vyvážení Literární noviny – bylo to pár měsíců předtím, než se stal jejich šéfredaktorem Jakub Patočka. Odebírali bychom je dodnes, ale pro prodloužení předplatného se musela vyvinout nějaká aktivita, kterou jsme nevyvinuli.
Respekt prošel proměnami, které jsem spíš jen cítil, než že bych je uměl definovat. Byl to žrout pondělního času, protože jsem si nemohl odpustit přečíst většinu nebo dokonce všechny články. Trochu mě znervózňovala důvěra, kterou jsem si k tomuhle periodiku vytvořil: přistihoval jsem se, že se občas s některými názory ztotožňuju a ztrácím zažranou podezřívavost vůči všemu, co vidím černé na bílém.

A tak kvůli „vyváženosti“ jsem si začal před pár týdny číst znovu Literárky. Mám je a priori rád, a mám rád Jakuba Patočku, a občas přemýšlím, jestli není v mých silách je nějak podpořit.

No, uvidím, jestli to bude dneska, protože jsem si vzal „přelomové“ dvojčíslo 52/1 a budu je číst (dokud mi vyjde čas) a dělat si ke čtení poznámky. Bilance může docela pravděpodobně dopadnout bledě, protože z neznámých důvodů se mi u minulých čísel nikdy nepřihodil efekt zhltnutí, který popisuju u Respektu. Pokusím se na ty důvody přijít.

Čtu bez listování pěkně od první stránky.

titulní stránka

Grafika pěkná, „modernistická“ (neptejte se mě, co tím myslím).

Ivan Hofman, Bída samozřejmosti

Klíčový text, burcující, abychom si povšimli zrádné samozřejmosti některých jevů nebo interpretací. Apel spíš za obecné hodnoty, než za stranické ideje, jak je u Hofmana zvykem. Tím jsem skončil svůj průzkum hned na začátku – už kvůli tomuhle textu bych četby Literárek nelitoval.

Jakub Filip Novák, Kampus jako součást města

Začátek článku tak popisný, že už nemám chuť číst dál. Má uvést urbanistický projekt, vzniklý na VŠUP. Pokračování na straně 8, budu pokračovat, až tam dolistuju.

strana 2
Matěj Stropnický, Kdopak by se Kavek bál

Článek má od prvních řádek jednoznačný úkol: odstřelit ředitele ČT za to, že zrušil pořad Bez obalu. Když čtu povrchně, zdá se mi, že se argumentace točí v kruhu, když se do toho tedy pokusím začíst, narážím na větu: Na tuto špinavou červencovou dohodu, když Janeček přistoupil, média mlčela. Raději se nezačítat.

Jan Lorenc, Kapři vyčkávají oteplení

Žánr: povzdych. Bezzubá stížnost je v českých médiích neuvěřitelně populární žánr. Svou iniciálu dostal ve sloupcích Jiřího Mezela nazvaných příznačně Ach jo. V televizi ho dokonale zastupují novácké Střepiny. Svět je prostě „špatnej“.

Za několik faktů o etologii kapra jsem ale tomu článku vděčný.

Roman Růžička, Zdravotnictví je veřejný zájem

Myšlenka textu je asi v tvrzení, že státní regulace nemocnic je dobrá. To je názor, někdo může mít jiný, že ano. Autor se přihlásil k jedné straně, zrovna k té, k níž bych já povědomě, protože tomu nerozumím, nijak netíhnul. Nemůžu proto ani uznat, že na ministru Rathovi je dobrá alespoň snaha o státní regulaci. Pan Rath představuje zarputilého lobbistu za zájmy pouze jedné ze zúčastněných skupin, což ho podle mě diskvalifikuje.

Ale k textu. Povšechné poukázání na „divoké privatizátory nemocnic, kteří je získali často až podivně výhodně": to je fuj, to se přece nedělá. Leda by za autorem byla série rozborů podivných nemocničních privatizací, pak by se tento zkratový výpad proti „nim“ dal strávit.

strana 3
Jan Šícha, Válka, komunisté a slavíci

Hlavní mém, který mi utkvěl, je poznatek, že ruské stategické plánování pracuje s výhledy na desetiletí, západoevropská politika s výhledem na jedno volební období, firmy výročně.

Ale buďto jsem roztěkaný, nebo nevím proč, ale neumím si text sesumírovat – mluví se v něm současně o bilanci tohoto roku, o zkušenosti druhé světové, o blížících se hojných letech, dokonce i o tom, že se „sociální demokracie provládla až k vnitřní reformě“ (???). Nakonec bych v článku nějakou myšlenkovou osu asi našel, ale chce to práci, ale tu bych raději vynaložil na čtení jiných, třeba klasických textů.

Jonathan Watts, Jen klam a mlčení

Autor napřed kritizuje WTO, i když naštěstí nezachází až do takových těch sebemrskačských postojů, podle kterých Západ může za všechnu chudobu a nespravedlnost, pročež by se měl vzdát svého bohatství a síly. Naopak, upozorňuje, že podle něho bezobsažné fráze WTO jsou slabým čajem oproti asijsky záludné politice čínské vlády. Toho si příznačně málo všímají demonstranti proti setkání WTO v Hongkongu i média.

To bych nazval „normální článek“.

Helen Warrellová, Hasnoucí svatozář lapeného generála.

Někdo mi kdysi říkal, že Respekt má češtinu deformovanou internetovým anglickým stylem. Samotného mě to do očí nepraštilo, ani se mi nepodařilo pro toto tvrzení najít při čtení výraznou podporu. Vzpomněl jsem si na to teď při čtení věty: „Když ale přišla žádost z Haagu, Gotovina spolu s pěticí dalších jestřábů vyzval nového prezidenta k tomu, aby 'nekriminalizoval' vlasteneckou válku a Mesič odvolal všechny autory výzvy do výslužby, generál prostě zmizel.“ To sice není internetový styl, spíš absence stylu, nedbalost. Ukazuje to, jakou závažnost se textu dává. Takový projev si můžeme dovolit leda my, bloggeři…

Článek sám je ale bezvadnej, ještě o něco normálnější než předchozí.

Petr Jedlička, Nevídaná země, výjimečný prezident

Článek pro mě představuje další pomyslné body pro Literární noviny, protože je věcný a nezaujatý. Zůstávám sice ve střehu – co kdyby došlo na oslavné fráze – ale nakonec text vnímám jako potřebné doplnění svého jednostranného a nekompetentního pohledu.

Petr Jedlička, Stručně ze světa

„Možné politické důsledky věty: 'Tyto výroky jsou naprosto nepřijatelné a nesmějí mít místo v civilizované politické debatě, ' jež představuje hlavní poselství unijní deklarace o 'všemocnosti židovských mocipánů', často napadané arabským bulvárem, zrovna příliš nesvědčí.“

Rozumíte tomu? Já ne, ani trochu, jen doufám, že se tím nekritizuje fakt, že se Unie vyslovila proti oněm výrokům. Ale možná to znamená opak…

Třetí stručný článek Ze světa připomněl neotřelou pravdu, že rozpočtová perspektiva EU není to samé co rozpočet.

Kurt Krolop, Schillerovy oslavy v Praze v roce 1859

I takový druh článků by člověk v Literárkách očekával, jedině poslednímu odstavci trochu nerozumím, nejen kvůli nahrávce na překladatele.

Dominik Lukeš, Britský sen

Napadá české klišé o tom, že „to by se ve vyspělé demokracii stát nemohlo“, sbírá množství dokladů o přehmatech a selháních britských politiků, až by člověk zapomněl, že na Británii může taky být něco dobrého. Je to pěkně napsané, snad s výjimkou trochu namistrovaných odkazů na Víta Klusáka & Filipa Remundu a jejich film.

Medializace průserů západní civilizace může člověka naladit proti ní, na mě ale pravidelně působí nanejvýš povzbudivě. Zpráva o šikaně v irácké věznici je potěšující v tom, že vznikla. Jiné kultury nemají tak vyvinutou tuto zpětnou vazbu, považují ji za přiznání slabosti, a zveřejněné průsery Západu s úspěchem aplikují ve své propagandě.

Podobně prokázaná selhání britských politiků ukazují na fakt, že zpětná vazba veřejnosti funguje. Kolik toho zůstává skryto v Británii, a kolik v Česku, se nedá říct (když je to skryto). Odhadem bych řekl, že průserů máme závratně víc, než činí medializační kapacita médií, a že nám v tom množství Británie asi nebude konkurovat.

strana 8
pokračování z titulní strany, Jakub Filip Novák, Kampus jako součást města

Začínám čtení flákat, je ostatně Silvestr… Přes počáteční mírný odpor k úvodu bych se do textu rád ponořil, protože se dotýká vysokých škol a architektury. Vzbuzuje ve mě pouze neurčitý (protože jsem text zatím jen prolítl) dojem, že je to malinko self-promotion, což je pochopitelné, jelikož se ani netváří jinak, než že jde o doprovodný text k projektu.

O samotném řešení možná něco připíšu, až se k článku vrátím, první dojem bych popsal jako úctyhodný, jen jsem alergický na řečovou fintu v sousloví „klišé o zeleni“.

Nové knihy na straně A-D jsou body pro.

strana 9
Jakub F. Novák, Mytické vnímání městského urbanismu

Chytrej článek, upozornil mě, že bych se měl zajímat, kdo je jeho autor. Je taky spoluautorem pěkné bajky na stejné stránce.

strana 10
Viktor A. Debnár, Exil – to je vítězství nad sebou samým

Tento typ medailonů bych normálně nenáviděl, jenže toto je nesplacený dluh exilovým autorům, což je od Literárek záslužné. Z titulků však nelze zjistit, o kom to vlastně je, čtenář to musí trochu dohledat v textu. Jedná se o Jana M. Kolára, a uvedeny jsou i dvě ukázky, které ho ukazují v dobrém světle. Aspoň mě to přišlo celkem dobré. Texty jsou doprovozeny fotkou Lucemburku, kde Kolár působil, což působí poněkud cimrmanologicky.

strana 11
Alena Zemančíková, Vraždy na posvátných místech

Recenze, jaká se očekává v literárních novinách, kvalitní – i když kritička provalí, kdo je vrah.

Vedle je báseň od Jana Němce, studenta JAMU; jak jsem psal dříve, musím se naučit to číst bez uzardění.

A dole anketa Co byste přáli české literatuře v roce 2006?, dívám se na další stránky, jestli tam nepokračuje – je to nějak málo respondentů.

strana 12-13
tři příspěvky na téma reality show

Bohužel jsem z žádné reality šou neviděl víc než několik vteřin, nějak mě to minulo (přitom Superstar jsem se zaujetím sledoval – dokud nevypadla Martina Balogová). Minula mě i valná většina reakcí médií. Literárky nabídly v tomto čísle tři články:

Helena Bendová, Reality show a kulturní válka

Ladislav Šerý, Dostavte se všichni k obrazovkám

Vít Janeček, Reality show jako reflektovaná metafora

Všechny se dají krásně číst a autoři jsou skvěle erudovaní; zase články, kvůli kterým bych si noviny koupil.

Helena Bendová a Vítek Janeček zabrali téma z pro mě překvapivých úhlů, Ladislav Šerý zdá se mi nepřekračuje obor „nadávání na televizi“, i když nadává kvalitně. Vrší eschatologické výjevy jeden na druhý, až to připomíná televizní přepínání. Nic z toho, co vidíme na obrazovce, prý není pravda. To je asi taková fráze, jako když se říká, že zrcadlo lže. Eventuálně, že říká pravdu.

strana 15
Ladislav Vencálek, rozhovor s historikem Jaroslavem Mezníkem

Trochu divné mi přijde, že titulek je citací otázky, ne odpovědi. Ale třeba na tom není nic divného.

strana 16
Milan Hrabal, Knihovnička lužickosrbská

Sice si žádnou z knížek nekoupím ani ji nebudu číst, ale je bezvadné, že se o tom člověk dovídá – a kde jinde by měl, než v literárních novinách.

Rubrika Před 50 lety nabízí klipový výběr z divné doby.

Dopisy mají málo místa, nebo můžou být celé na internetu.

Zdeněk J. Slouka, Cestou k obrazným zítřkům?

„Obrazovědci do toho čtou hlubokou symboliku, zbožnění životodárného buvola či pabýka…“

Dolistoval jsem prvním číslem z dvojčísla, už toho nechám, i když druhé číslo dvojčísla vůbec nevypadá naředěně, možná i líp. Třeba ještě něco dopíšu, až ho přečtu.

Shrnutí

Očekával jsem, že při čtení narazím na víc levicové nebo zelené ideologie, ale strávil jsem to celkem dobře, přestože u sebe v posledních letech pozoruji stále silnější konzervativně-liberální (to zní jak sucho-mokré, ale nevím jak to jinak zaškatulkovat), a spíše pravičácké sklony (neptejte se, proč se tedy pletu do Literárek).

Našel jsem dostatek článků, které bych si rád přečetl. Celkově se mi ale stejně něco nezdálo – jako bych se musel do čtení nutit. Proč tenhle pocit nemám u Respektu? Třeba i kvůli typografii, písmo se mi trochu hůř čte, jakoby bylo moc tmavé – přesný důvod jsem však zatím nezjistil. U Respektu mě nenadchla poslední varianta úpravy, při níž přišly zkrátka jejich tradiční rubriky – přesto hrůzu z povinnosti číst spousty textu v jeho případě necítím.

Pravděpodobnější příčinou mých „obtíží“ jsou samotné texty. Všechny by se daly zkrátit o desetinu, některé možná i o pětinu. Autory by to nutilo k jasnému vyjádření a čtenáři by se míň nadřeli. Možná se honoráře dostávají za počet znaků, nevím. Ale nemůžu popřít pocit, že autoři nemusí bojovat za každé slovo, že spíš naplňují požadovaný rozsah.

Ale možná, že existuje něco jako kritické množství textu, při kterém se text stává už něčím jiným – neučí se to třeba na žurnalistice? Možná, že 2000 slov si lze přečíst na jeden zátah, 2050 už ne. Nevím, to mě jen napadlo. Čtenář napřed jen listuje, čte titulky, podtitulky, mezititulky, spočine třeba i v bloku textu. Pro každou úroveň struktury mohou existovat percepční danosti co do množství znaků nebo slov.

Nemusím připomínat, že nejsem ani trochu vzdělaný v psaní, přesto bych si dovolil tvrdit, že by se mohlo bazírovat na zkracování dlouhých souvětí – nemusí jít jen o ty nepozornosti, vyúsťující v nesmysl, jaké jsem uváděl výše – příklady dlouhých, i když třeba logických souvětí jsou k vidění třeba i u Jakuba Patočky v textu Vývoj jde doleva v druhém čísle dvojčísla.

Celkem bych u Literárek očekával větší péči o jazyk a přísnější redigování.

Obrazový doprovod vesměs ukazuje, že je na něj málo peněz – anebo je jenom podceňovaný.

Howgh, dočetl jsem a jdu silvestrovat.

původní komentáře: 

1 A2 m 02.01.2006, 21:14:14

Vetsina redakce, kvuli zelenetematice prevazujici v literarnim periodiku LN, pred nedavnem z Literarek odesla a spojila se s dalsimi, kteri vydavaji Babylon, ci publikovali jinde a zalozili casopis A2 (podle mista kde sidli), myslim ze oproti LN jsou mnohem presnejsi. Maj stranky i na webu http://www.tydenika2.cz/ Jinak chtej v trafice tydenik A2 v papirove podobe. Martin

2 bos. WWW 05.01.2006, 12:00:29

délka textu se na žurnalistice neučí, to vám potvrdím z vlastní zkušenosti ;)
spíš jde o spád textu, o tempo, pointu a způsob, jakým si autor hraje s čtenářovou pozorností. nakolik dokáže podřídit formu obsahu a obsah vměstnat do srozumitelné formy, aby se z textu stal kulinářský požitek vrcholné rozkoše.
ale takových autorů je jak šafránu.

3 A2 / babylon vlada 28.01.2006, 17:25:41

Muzu jenom potvrdit, ze jak „kulturne-alternativni“ tydenik A2 tak „rozverne-akademicky“ Babylon stoji za (pre)cteni.

4 koko WWW 28.01.2006, 18:55:35

díky za doporučení, o A4 i Babylonu samozřejmě vím – při psaní jsem neřešil problém, co číst (nečtu stejně skoro nic), ale jestli číst právě Literárky, protože jsem se rozhodoval, jestli není úplně nesmyslné pro ně kreslit. Obával jsem se, že „ideologicky“ můžu být dost jinde než redakce: jak píšu, daleko víc mi sedí Respekt. Ale už jsem jim pár kreseb dal – snad jim prospějou.

5 SB-spravnyblogger WWW 31.01.2006, 14:22:49

Do literárek bych nic nedával, bo tam neplatí honoráře a celý to stojí za prd, lepčí je Týden, Reflex, Právní rádce i zmíněný Respekt.

6 Vít Janeček 04.02.2006, 01:13:38

Pořád mě fascinuje, kolik lidí je schopno tak snadno uvěřit floskulím, které se kolem Literárek nashromáždily následkem a) někdejšího frakčního boje uvnitř strany Zelných b) osobního konfliktu v redakci Literárních novin, který za účelem přitažlivosti pro jiná média odcházející redaktoři prezentovali jako principielní protest proti údajně zelenému zaměrení těch novin (v té době jsem to popsal detailněji v reakci na některé články tohoto typu zde: http://www.blisty.cz/art/22322.html) a kterýskončil tím, že si zaplaťpánbůh založili svůj vlastní časopis A2. Sám jsem v průběhu uplynulého roku narazil řádově až na desítky lidí, kteří mi tvrdili, že Literárky jsou stranickým tiskem strany zelených a tím pádem se nedají číst. Když jsme se bavili blíž, opakovaně se ukázalo, že je dotýčný či dotyčná měli v ruce naposledy např. v polovině 90. let. Tento label věnovaný Literárkám redaktory na rozloučenou, má svoji setrvačnost a nakonec i svůj vtip. A patrně souvisí i osobou Jakuba Patočky, s jeho minulostí bojovníka připoutaného k Temelínskému plotu, který budí zejména u usedlejších povah divoké představy. Těm, kteří našli své misionářství ve vysvětlování, proč je dobré Literárky nečíst, lze jen popřát krásné kulturní a realitou či politckým myšlením neušpiněné zážitky v A2. Ze srdce jim to přeju. A2 se mi přes řadu výhrad jako úzký kulturní časopis také líbí (byť je čtu ne zcela soustavně, to pouze Literárky a Respekt). Těm, kteří hledají co číst v širším názorovém i tematickém horizontu, lze doporučit ať si pár čísel koupí nebo se podívají na web (literarky.cz). S čím však ty noviny určitě nutně počítají je schopnost vlastního úsudku.

7 ad vit janecek martin 07.02.2006, 19:18:13

nepodcenoval bych lidi kteri nesedi zrovna v danych redakcich, ja jsem neprispival ani neprispivam ani do 1 periodika ze zminenych a od doby kdy to autokraticky vedl patocka tam bylo velmi malo textu, ktere by plnily obsah ve vztahu k nazvu LN. politickych temat tam bylo vice nez jsem jako ctenar byl ochoten cist, proto jsem od nastupu patocky nebyl schopen LN cist, zadny boj ani floskule kolem LN neznam a ani nepotrebuji, kdyz A2 mezeru po novinech venujici se kulture v plne siry a zvlaste literature venuje s pro mne dostatecnou hloubkou a nepretiskuje vytazky z diplomek, ktere se LN nedaly cist. Omlouvam se, nejsem ale obeti zadnych floskuli, ale sve citlivosti, jsem romantik, tak radeji tak, jestli to prijde smesne..tak treba…

8 ad romanticky anonym Martin Vít Janeček 08.02.2006, 20:15:56

Do webových diskusí obvykle nepřispívám, neboť je to zpravidla dialog anonymů s anonymy, kteří si spíš uvolňují svá psychická napětí, než vyměňují názory. Tady v tom virtuálním zákoutí VK, který svým vlastním neanonymním vstupem vytvořil určitý kulturní prostor, mi přijde že má smysl rozmlouvat i s anonymy (když nejsou sprostí), tak ještě v diskusi pokračuji:
To je nedorozumění, nemám nic proti romantikům, mám jen proti předsudkům: noviny jsou jako divadelní představení nebo spíš rovnou jako vyhraněná divadelní scéna. Jsou v něčem konstantní, ale v něčem se pořád proměňují, mají svá dobrá a svá špatná období. Opakuji taktéž že vznik A2 jako konec krize kolem Literárek jsem uvítal jako optimální východisko, když už nebylo z ryze osobních důvodů možné, aby se lidé, kteří dobrovolně odešli, vrátili zpět a spolupracovali (ostatně jsem v A2 ještě nezaznamenal jediný text, který by býval nemohl vyjít z ideových důvodů v Literárkách. Našel jsem tam poměrně dost textů, které by tam doufám nemohly vyjít z důvodů kvality, což ale při zvoleném rozsahu, malém počtu autorů, kteří umějí psát, na množství periodik, které u nás vycházejí, současně chápu, byť se nemohu zbavit pocitu, že je to jen a jen zbytečné tříštění sil. A design to nezachrání).
Co mi ale vadí jsou stereotypy, které jsem popsal v předchozím vstupu a co romantik Martin dále rozvíjí v jiné formě, když přichází s argumentem, že Literární noviny mají být literární. Podobně jako Lidové noviny mají svojí určitou tradici a přinejmenším z velké části nevykazují podobu lidových novin (tu vykazuje ve sto procentech například Blesk), nebo Mladá fronta nepíše o svazácích (byť ji svazáci zprivatizovali a výhodně prodali do zahraničí), nebo Právo nepojednává o legislativě, nebo nebo Tvar nepojednává o výtvarném umění či nábytku, také Literární noviny mají svojí tradici a ta je rozhodně nezavazuje tomu, aby se věnovaly pouze provozu v oblasti Literatury, ale naopak, aby se pokoušely vytvořit širší společenskou platformu. Komu to nevyhovuje (jak konceptem, tak jeho realizací), ať to nečte. Při nákladu těch novin se to ostatně týká většiny obyvatelstva (podobně jako v případě Tvaru, A2, Respektu a dalších desítek periodik s pomalejším než týděním cyklem). Ani po vzniku A2 čtenáři Literárkám neubyli, což také mluví ve prospěch té platformy. Anonymní pomluvy jsou tak snadné.

9 člověk 11.03.2006, 16:09:59

možná by, pane kokolio, stálo zato zjistit, jak „demokraticky“ se patočka do vedení redakce dostal… ačkoli konkurz vyhrál někdo jiný, jeho guru jej tam dosadil vysloveně na sílu.

kdo s čím zachází…

nejvíc mě hřeje, že s ultralevým politickým plátkem, zvaným literárním, si už SZ, po rychlém odchodu patočky, nikdo snad spojovat nebude

10 prilis maly rybnik martin vlcek WWW 20.03.2006, 03:27:48

ahoj vite, cesky rybnik je maly, a me jmeno cele i v ruznych zkratkach s emailovou adresou i wbovou strankou je tu nize v glosach k vladimirovym postrehum uvedeneho mnohokrat, takze staci kouknokt kousek dolu ke kontextu a uz to neni anonym, ale to je fuk, ja proste asi po roce 1995 byl vyvojem v praze a pak napriklad i zamerenim literarek hodne zklaman, jako ctenar jsem skutecne videl ze texty musej byt leda proskrtane diplomky, nebo politika brana v LN z jednoho uhlu, ktery byl prilis omezeny, samozrejme jsem je prestal cist, ale nemel nahradu, nikdo jiny tu obdobne nepsal aktualne a invencne, v A2 se to pravda nekdy dari, nekdy ne, ale vzhledem k jejimu dvojnasobnemu rozsahu je tam sance vetsi, LN vyjmecne koupim, kdyz tam najdu aspon jeden text co by stal za precteni, filmove okenko dokrevue, ktere nove pribylo a ktere hodnotim maximalne jeho uroven me pripada stoupajici a treba mne i velmi potesi jako napr. rozhovor s jankem, ze si clovek nepripadne jako uplny mimon, kazdopadne to po vzniku A2 bylo prospesne i pro lidi z LN, vidim ze politiky je tam aspon o chlup min, jsem zvedav jak bude menit v LN profilace se dale, drzim pesti, a kvalitni grafiku bych nepodcenoval, je to soucast, kterou A2 diky genialni graficce helene santave nepropasla, nemastnou neslanou rybu vizuality nikdo pozivat nebude, peknej den, m

11 Patočka v Právu… koko WWW 20.03.2006, 08:33:18

Vyděsil jsem se asi před týdnem, když se mi dostal do rukou rozhovor s Jakubem Patočkou v Právu. Jen podpásovky na Zelené a politická naivita.

Od té doby čekám, jestli se mi to v hlavě nerozleží, jestli jsem třeba neměl zrovna nějakou sníženou hladinu chápání.

Já ho pořád vnímám jako osobnost, a skoro mě nezajímá, co dělá – což zní asi hloupě – jedná se nejspíš o deformaci z akademie, kde taky vítáme výskyt osobností skoro za každou cenu, i když jsou třeba úplně vedle.

Nesledoval jsem „čištění názorů“ u Zelených, ale dovedu si představit, že po frakčních bojích vždycky zůstane pachuť a pochopitelné rozčarování. Ale snažit se i po bitvě takhle úzkostlivě škodit nikomu nesluší. V odpovědích v Právu hledal jen příležitosti k tomu, aby hodil trus po bývalých druzích/protivnících; opravdu malicherné a nepěkné. Dokonale se vytratil společný jmenovatel, nějaká původní zelená idea, která doufám přesahuje pravo-levé uvažování. Řekl bych to ekologickým příměrem: když nemůžu mít studni dokonale čistou, tak do ní naseru.

Taková názorová propast mě určitě nemotivuje k tomu, abych dál posílal do Literárek kresby. I když zas nechci reagovat úplně hystericky, a tak asi nebudu bránit tomu, aby použili zbytek, který tam mají.

12 re: prilis maly rybnik Vít J. 23.03.2006, 02:44:48

Ahoj Martine, tak to jsem nějak přehlédnul, svůj příšpevek jsem ale psal samozřejmě tak, abych „anonyma“ vyprovokoval, což se stalo. Myslím, že ta polarita LtN versus A2 je neplodná a sám jsem se do ní nechtěl apriori pouštět. Myslím, že obě ta média mají šanci čím více si udrží svoji odlišnost (byť to druhé ještě hledá co je vlastně zač) a pokud se udrží obě, tím lépe. Jinak Tvá poznámka s grafikou je určitě na místě a myslím, že se v tomto směru v dohledném horizontu pohnou i LtN. Zdravím a tímto se loučím z této diskuse.

13 člověk 02.05.2006, 23:33:32

hmm, smekám před reakcí pana kokolii z 20/3. dík za ten nadhled, u umělce bych ho skoro nečekal ;-))

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.