kubizmus

Saturday, 8. November 2014

Petr Veselý připravuje pro brněnský Dům umění výstavu o kubistických vlivech, poslal mi tři anketní otázky:

1/ Jaký máte vztah ke kubismu (jeho aspektům), případně konkrétnímu malíři (sochaři…) nebo obrazu (soše…).

Počátek kubizmu je záhada, protože takové ty běžné výklady podle mě příliš nefungují, nanejvýš jako metafora. Mluvívá se o pohledu z více stran, anebo rovnou čtvrtém rozměru a o teorii relativity – ale když si zkusíme představit, jaký stimul to musel být, aby Picassa s Braquem odvedl do tak vrcholně nepravděpodobné a předem ztracené výtvarné polohy, nebude to stačit. Museli svými prvními kubistickými pokusy něco skutečně zjišťovat a něco uspokojivého aspoň částečně nalézat, jinak by se do toho vůbec nepouštěli.

Trucoval jsem celé hodiny před kubistickými obrazy, že neodejdu, dokud nepochopím, proč jsou v nich ty divnosti. Stejně jsem to nepochopil, ale přivedlo mě to aspoň k jedné linii výkladu, kterou jsou „plány“. Plány v malbě představují napůl zapomenutý aspekt, mluví se o nich nanejvýš v souvislosti s třemi hloubkovými rovinami v obraze. Žijí v paměti malířů hlavně ve Francii, ale i v Itálii a Španělsku, a řeší klasický problém, jak zachovat současně plošnost i iluzivnost malby. Picasso to dobře znal od svého otce. Jestliže se pokusíme každou věc důsledně malovat v jejím plánu, výsledek bude „kubistický“. Z toho pohledu mi kubizmus připadá jako normální, klasický, univerzální způsob malování.

2/ Projevuje se tento vliv nějak ve Vaší práci?

Vždycky existuje dobový „zákaz“ některých přístupů – a je typické, že si doba ten zákaz zásadně nepřiznává, ačkoli ho ve skutečnosti bezvýhradně dodržuje. Pamatuju si, jak na začátku 80. let bylo takto nemyslitelné kubistické tvarosloví. (V šedesátkách se mu naopak nedalo uniknout.) Slušní lidi žili v konceptuálním opojení. Malba sama jako žánr se v té době pociťovala jako dost trapná, natož aby někdo začal „řešit kubizmus“. Když hnutí Neue Wilde chtělo provokovat co nejnemožnějšími věcmi, neomylně sáhlo po kubizmu.

Ale já jsem měl za sebou „osvícení“ z návštěvy Ermitáže, na kterém se podstatně podílel i Picasso a Matisse. Dodnes vlastně myslím kubisticky – tedy v tom smyslu, který jsem byl schopný z kubistické metody rozkódovat. Když říkám, že maluju Moneta skrz Mondrianovy rámce, je to fakticky pořád stejná metoda…

3/ Vnímáte - případně i zpětně - význam tohoto kontextu pro vlastní tvorbu?

Kubizmus považuju tedy za způsob rozklíčování vidění a malování – ale nerad si připomínám, že může být taky prostě jen stylem. Jednoduše do své malby začleníte úhly a lomy, a už je to kubistické. Nemusíte odvádět fakticky žádnou práci na metodě. I když mám za to, že se v malbě nebráním jakémukoli impulzu, jedné věci se s plným vědomím vyhýbám: aplikaci stylu. Jakéhokoli, včetně kubistického. Myšlení v intencích stylu je adekvátní v módě a designu, ale pro malbu je podle mě smrtící. Takže kubizmus pro mě trvale funguje i jako strašák.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.