Katka Šedá dostala Chalupeckého cenu

Sunday, 13. November 2005

Ve čtvrtek mezinárodní porota rozhodla o tom, že Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladého českého výtvarného umělce dostala Kateřina Šedá. Beru si to i osobně, protože Katka u mě letos diplomovala, a protože laureáty Chalupeckého ceny přece jen spojuje jakýsi pocit sounáležitosti.

Při předávání ceny v roce 1990 mi Jiří Kolář z Paříže vzkazoval, že je dobře, že se nacházím v horní věkové hranici – takže mě to ocenění už tak snadno nezkazí. No nevím, jak to dopadlo se mnou, ale v případě Katky porota neměla asi žádnou obavu tohoto typu. Říkají, že se prostě dívali na dílo, a to je přesvědčilo. Jsem jim za to vděčný, protože Katka nepotřebuje ještě dalších sedm let, aby se nějak usadila a byla morálně konzistentní. Má v sobě zabudovanou možná až příliš silnou zpětnou vazbu, kterou na mnoho způsobů prověřuje oprávněnost svého konání. V posledním roce jejího studia můj nepatrný vklad k jejímu počínání spočíval v tom, že jsem se pokoušel tu její krutou autocenzuru změkčit, protože už mohla být destruktivní. (Říkal jsem jí, že stále fárá, je v hlubinách, hlubiny jsou možná „upřímné“ a doopravdy, ale to není trvale žádoucí stav – musí s tou svou rudou vyfárat na povrch, na boží světlo – povrch je místem, kde se to skutečně děje.) (Nebylo to nic, co by nevěděla, jen potřebovala impulz zvenku.)

Během studia pořád unikala za hranice umění, ale umění ji vždycky dostihlo. To je logika v našem oboru všeobecně známá. Ale stejně jsem si říkal, že Katka je formát takového druhu, který může dosáhnout až na (škaredě řečeno, omlouvám se, nemám právě jiný výraz:) změnu paradigmatu, aspoň kousíček. Teď už bych si přál, aby se s tím nikdy nestresovala, aby prostě dělala, co se jí zdá normální.

Nebyl jsem ve čtvrtek na vyhlášení ceny, navštívil jsem výstavu předtím. U Katčiny instalace jsem musel brečet i smát se, dojímalo mě to. Projekt slučuje všechny možné protiklady: je to čistě umělecká akce, ale současně jde prostě o normální život. Babičce, kterou nezajímá nejen umění, ale ani celý praktický svět, nabídlo umění způsob, jak zhodnotit životní zkušenost a dokonce vytvořit cosi jako životní odkaz. Řeší se osobní či rodinný problém, ale zároveň jsme konfrontování s univerzální otázkou života ve stáří. Porota svoje rozhodnutí zdůvodňuje podobně. Navíc je to vizuálně silné, babiččiny kresby jsou strhující, nejen ve svém množství, ale i v šokujících, často antropomorfních transformacích všech těch kleští, pilníků, svěráků a všech možných položek, a dokonce i v bezprostřední síle linky.

původní komentáře: 

1 oslovení michalhons 20.11.2005, 11:34:49

pane kokolia

katka je pro mně zjevením a moc Vám děkuji

za to, že nebylo dopuštěno aby odešla

z avu, osobně ji neznám ale mohu vám

říci,že se mně žije lépe s vědomim

že existuje někdo, kdo je schopen takto

uvažovat a ještě být inspirací ostatním

!!

2 linky koko WWW 24.11.2005, 15:12:36

tady je pár odkazů na články o Katce a o Ceně:
http://lidovky.zpravy.cz/ln_kultura.asp?r=ln_kultura&c=A051123_163036_ln...

http://www.novinky.cz/kultura/69521-cenu-jindricha-chalupeckeho-dostala-...

http://www.ceskenoviny.cz/kultura/index_view.php?id=157031

http://aktualne.centrum.cz/kultura/divadla-a-vystavy/clanek.phtml?id=1598

http://www.nedelnisvet.cz/default.asp?rid=2&tid=11522

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.