Karel na bidýlku

Tuesday, 5. February 2008

Maloval jsem celý den a celou noc obraz a myslel na Karla. Mluvil jsem s ním způsobem „ať jsi nebo nejsi“, protože jsem nevěděl, jestli ještě je nebo není.

Při téhle konverzaci skrze membránu plátna občas vypluje nad hladinu nějaké slovo nebo věta, většinou ale nejde o moc víc, než o přichýlení vašeho proudu k proudu toho druhého. Stejně jsem nevěděl, jestli Karel ještě rozeznává řeč. Spoléhal jsem na to, že vnímá alespoň, že je někdo s ním. I když geograficky někde jinde a vědeckými nástroji nezjistitelně.

Karla jsem vždycky popichoval, těšilo mě na něm zkoušet miniaturní mystifikace. Nikdy jsem v tom však nebyl tak dobrý jako on, když totéž zkoušel na mně. Uměl si stokrát lépe udržet solidní výraz tváře a důvěryhodný tón; musel jsem pátrat po nenápadné jiskérce v koutku pohledu. Je možné, že dodnes část jeho výroků beru smrtelně vážně, ačkoli je tak nemyslel, a naopak.

A tak bůhví, jestli jsem ho vůbec znal – přestože jsme spolu vyjeli, tuším že dvakrát, na výlet do NDR, v jeho galerii Na Bidýlku jsem strávil sto hodin, přestože jsme se vídali, zastavoval se u nás na návštěvu a dokázali jsme si ze sebe uvedeným způsobem utahovat. Rozpětí mezi jeho solidním, až elegánským vzezřením a jemnou, nepraktickou duší milovníka umění jsme měli všichni rádi. Moji švagrovou Mílu učil na chemické průmyslovce, stejně jako Petra Kvíčalu – a ani jednoho by tenkrát asi nenapadlo, že ten korektní, možná i přísný profesor má také druhou tvář, která z něj vytvoří jednoho z nejdůležitějších českých sběratelů a galeristů.

Ano, ta malinká galerie, ztracená kdesi v patře na Václavské ulici v Brně, byla světová. Zázrak, že na ní neulpěl guberniální povlak, si vysvětluju Karlovým čichem. Nevím, jak to dělal, ale prostě cítil, že některé věci právě začínají pučet. Hranice republiky pro něj přitom nebyly omezením. Nemám teď chuť tady vypočítávat všechny možné příklady jeho intuice, to doufám udělají jiní, kompetentnější – ale aspoň jeden uvedu, pro ty, k nimž pronikl věhlas Mirka Tichého, voyeuristické fotografické legendy z Kyjova: Karel ho zařadil na jednu výstavu už před deseti lety.

Dnes co není v médiích, neexistuje. Karel se v nich prakticky nevyskytoval, nejspíš ho nenajdete ani na internetu. Celou svou činností obhajoval milovnický vztah k obrazům, a ten je možný jenom tváří v tvář. Nastane v nějakém centru světového umění stejně jako na Bidýlku. Rozdíl je pouze kvantitativní.

Domalovával jsem obraz a říkal jsem si, že stejně nepřestanu s přichylováním svého proudu k jeho, ať ještě vnímá nebo ne. A takyže nepřestanu, i když Karel Tutsch toho dne, prvního února, přestal být.

původní komentáře: 
1 Karel Tutsch Dalibor Kolčava 11.02.2008, 08:26:41

Dobrý den mistře, pabe profesore, Ty jenž jsi!

S rozechvěním jsem si přečetl Vaši vzpomínku na Karla Tutsche a jeho galerii. I já – stejně jako Vaše švagrová – jsem prošel jeho pedagogickým \"rukama\“ na průmyslovce a teprve mnohem později jsem se s Karlem vídal v jeho galerii Na bidýlku. Tuším, že se mně jeho přízně dostalo za to, že jsem u něho v bytě – už jako poučený sběratel obrazů – poznal Vladimíra Nováka, což suše komentoval: \"No, Nováka nepozná každý…\“. Ale Karel v sobě nosil zaujetí pro výzvarné umění už tehdy na průmyslovce. Tak např. uprostřed hodiny matematiky nebo fyziky, když svým dosti svérázným pedagogickým způsobem komplexně rozvíjel naše pubertální zájmy, se celé třídy zeptal, jestli víme co to tam visí vzadu na zdi za obrazy. Dodneška si pamatuji, že to byly Zrzavého Přítelkyně a Gauguinovy Tahiťanky, a taky jsem to Karlovi hrdě nahlásil. To mu ale nestačilo a vyzval mě, abych toho \"Gogéna\“ šel napsat na tabuli…
Proč Vám to všechno píši? Asi oba cítíme, že Karel byl osobnost natolik výrazná a jedinečná, že dříve nebo později o něm musí někdo něco sepsat. A pro tento případ je Váš blog dobrým startovacím materiálem. A kdyby se Vaše vzpomínky na Karla slily do ještě ucelenějšího příspěvku, tak by to bylo úžasný!
Mimochodem, kdyby byl ten obraz, skrze který jste rozmlouval s Karlem Tutschem, na prodej, tak mně dejte vědět.
Váš

Dalibor Kolčava

2 # m. WWW 28.02.2008, 22:48:26

Ono to sem nepatří, ale rád bych Vám to napsal. Písnička od E \"Ať jsi nebo nejsi, mluvím s tebou\“, pro mne byla jedna z nejdůležitějších v životě. Měl jsem jí na kazetě, kterou jsme před hodně léty natáčeli z mixpultu na Chmelnici. Tu kazetu už bohužel nemám, ale písničku si často \"pobrukuju\“… tedy v duchu zařvu. Jedna z mála, kterou umím \"zabroukat\“… Díky.

3 Karel Tutsch Lenka Tutschová 18.03.2008, 21:32:59

Mistře Vladimíre Kokolio, děkuji Vám za slova, která jste napsal o Karlu Tutschovi.
Se smutkem, ale lehce vypsanou rukou jste formuloval věty, ze kterých je znát úcta a účast.
Pročetla jsem si Vaše stránky a musím přiznat, pobavil jste mě i poučil.
Výstava na Sýpce je skvělá. Čekala jsem výtvarný projev poplatný svému učiteli. Opak je pravdou, asi Vás Vaši žáci opravdu nepotřebují.
Kdybych byla z Prahy, zajímala bych se o \"Ty,kteří se objevili nad Letnou\“, ale tady na Valašsku by se více líbilo \"Pasáčkovi\“, pokud je na prodej.
Také se hlásím do pořadníku na obraz malovaný z ledna na únor. I Vy si asi myslíte, že by měl zůstat v Karlově rodině.
S úsměvem a úctou Lenka Tutschová

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.