jení

Sunday, 27. November 2005

Když zavítáte do Asuánu, je vaší turistickou povinností navštívit přesunutý chrám v Abu Simbelu. My jsme tomu odolali a raději jsme bloumali po okolí, po předměstích, po poušti a zašli jsme do Nubijského muzea a do Simeonova kláštera. Přestěhovaný chrám mě nelákal – a nejspíš právě proto, že byl přestěhovaný. Největším šokem z Egypta pro mě totiž nebyly ohromující chrámové komplexy a dokonalé sochy a reliéfy, těch bylo tolik, že brzy překonaly vnímací kapacitu.

Opravdu neuvěřitelná, jdoucí za meze mého chápání, mi ve skutečnosti připadala ta nejprostší skutečnost: totiž že tam jsou.

Ten obyčejný fakt se natolik vymyká našemu myšlení (protože nic s ničím nesrovnává), že si ho potřebujeme ilustrovat pomocnými představami, například, že na místě, kde stojíte, stál před vámi někdy jiný, a jak to celé tenkrát vypadalo atd. Ale to není to, co chci zdůraznit.

Ponětí, že to tady je nepotřebuje adjektiva, je to holý stav věcí. Co se přitom snadno přehlédne, je horizont či kontext. Může se nám dokonce zdát, že právě ten způsobuje to pravé jení (to, že něco je) (nechci použít bombastické slovo bytí) (navíc jení je vhodným protikladem k není, jednou je, podruhé ne, a něníÍ můžeme použít k mluvení o základu, v kterém se jení a není nerozlišuje nebo je namíchané – jak jsem si ve dvaceti psal v Fyzice, patafyzickém textu, zčásti snad i zachovalém) (omlouvám se za vsuvku, navíc asi úplně nepochopitelnou).

Šok jsem tedy neměl jen z toho, že stojím před nějakým chrámem, ale hlavně že mám za zády dohlédnutelnou část světa, která tam v obrysu byla vždycky. Toto se nemůže stát u přestěhovaného, navíc nepřesně, chrámového komplexu. Leda bychom se jeli podívat na něj vysloveně jako na přestěhovaný chrám. Deklasující představa je totiž ta, že bychom se při návštěvě Abú Simbelu cítili jako v původním místě. Což je lež. To blízké, ty samotné šutry, by sice odpovídaly, ale to okolní a vzdálené, horizont, nikoli. Avú Simbel se prostě přesunul do muzea, do umělého prostoru, i když zůstal pod širým nebem. (Pro pižďuchy opakuji, že i toto je prostý fakt, i tam ten chrám je, pokud nás však zajímá jeho přestěhovanost.)

V Káhiře restaurovali Koptské město způsobem, nad kterým by naši památkáři zaplakali. Zdokumentovali si baráky, pak je zbourali, a pak je znovu, ale tentokrát „pořádně“ postavili. To je stejný průser. To, že si to příští návštěvníci neuvědomí, nic nemění na té základní zradě.

V tehdejším Leningradu nás vyvezli do Petrodvorců a ukázali nám jednu třísku ve dveřích, která byla jediným dochovaným kouskem celého toho paláce, a byli na to velmi hrdí jako na další vítězství sovětského člověka.

Při návštěvě Varšavy člověk taky musí myslet na ten ulítlý nápad postavit Staré město znovu, než na středověk, ten tam prostě (onticky?) není.

A v případě kostela Nanebevzetí panny Marie v Mostě zažíváte totéž. Měl jsem tam výstavu, je to krásné, i vyhlídka, když vyjedete před chrám, je neuvěřitelná: peklo! (ještě jsem neviděl dokument Břeti Rychlíka Kamenolom boží) – ale fakt přestěhování převažuje nad faktem, že tam kostel je. Znejišťuje ho.

A můj hlavní iniciační okamžik ve výtvarném umění bylo spatření obrazů v Ermitáži naživo, které jsem do té doby znal, a to docela dobře, z reprodukcí.

Abych to shrnul: je velká síla, i když kupodivu snadno přehlédnutelná, v tom, že věci prostě jsou, že jsou doopravdy a ve svém kontextu. Postmoderní hrátky s interpretacemi to odsunuly do pozadí, ale je to tak.

původní komentáře: 

1 A MV 02.12.2005, 00:12:39

JA TO TAK MEL V DELFACH, ATHENACH (AKROPOLIS ETC.) A HLAVNE V MYKENACH!!! MYKENSKY HRAD! KDYBY TAM BYL JOSEF SIMA!!!
M
ps K MYKENSKEMU HRADU A STAREMU RECKU :NE UPLNE BLBY JE FILM PASOLINIHO MEDEA!)

2 Není 04.12.2007, 22:21:18

Návštěva chrámu v Abu Simbelu mi původně připadala taky jako zcela zbytečný počin, ale nakonec to byl docela zajímavý zážitek, protože i to autentické díky vědomí přesunutí působilo naprosto uměle.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.