Jana Hybášková o Blízkém východě

Saturday, 22. July 2006

Jana Hybášková, naše poslankyně v Evropském parlamentu, rozeslala mail, ve kterém v bodech popisuje svůj názor na situaci v Libanonu.
Mám ji rád, věřím jí. Mám tendenci její názory přebírat, což by mi normálně na sobě vadilo, ale s ní mě to těší, protože je neuvěřitelně kompetentní, pracovitá, jasně uvažující – a přitom „srdcařka“, jak říkají trenéři. Kéž by se takových týpků vyskytovalo v naší politice víc. Doufám, že jednou bude prezidentkou Česka.
Mail tady bez dovolení přetiskuju, k tomu je ještě její výstřižek z Washington Institute for Near East Policy, amerického think tanku.

Zdravim a omlouvam se za letni otravovani, mnozi se ptaji, co si opravdu myslim o situaci v Libanonu.

Pokladam situaci za velice vaznou.
Izraelci pred rokem prinesli stazeni z Gazy, v roce 2000 z jizniho Libanonu. Nedomohli se niceho. Chteji klid a prestat valcit, jsou stale ohrozovani, prestali chtit jakekoliv dalsi stazeni a dostali jednoznacny pocit, ze pravo je na jejich strane.
Stazeni z Gazy znamenalo otevreni jizni fronty.
Zase jednou par hodin pred dobrym vyporadanim Palestincu z OOP, Mahmuda Abbase, veznu – Barghoutiho a Hamasu – Haniji, kdy jsme temer byli svedky poprve po mnoho letech klidu v Palestine, Masal z Damasku, ktery by ztratil jakykoliv vliv, nakazal unest izraelskeho vojaka na jihu, tim zaangazoval Izraelce na jihu.
Pak jiz Damasku a jinym stacilo unest dva vojaky na vojensky slabe zabezpecenem severu a doslo k otevreni druhe fronty, rychle, bez planovani. Premier ani ministr obrany nejsou zkuseni vojaci.
Situace na severu poprve po mnoha letech dejin vypada pro Izrael nepriznive. I kdyz Ameircane zrejme s akci po Olemretove navsteve Washingotnu pocitali, museji jednat rychle.
Master minedem operace je Iran, kteremu se vydarilo zmarit urovnani mezi Palestinci, otevrit izraelskou frontu na jihu a zatahnout nepripraveny Izrael do boje na severu.
Libanon nehraje zadnou klicovou roli, snad jen s tim, ze dokazuje, jak staty, kde jsou spatne technicky a zakonne provedeny volby vlastne nejsou funkcni staty a jsou zcela zneuzitelne – pro Izrael memento do budoucna, ze rozpadly stat za hranicemi je vazne bepecnostni riziko, ktere musi Izrael tak jako tak pojednavat.
Iranu opravdu jde o hegemonii oblasti, prvnich pet set let byl BV chalifat arabsky, druhych pet set let persky a potom turecky. Persane dospeli k nazaru, ze jejich novych 500 let na BV nadeslo. Nejde jim o zapad, jde jim o vitezstvi siitske koncepce statu representovane pravem zastupujiciho pozemskeho imama – welajate fiqh, oproti sunne.
Reakce Saudie, Egypta a Jordanska je vlemi neblahe znameni, na BV nastava regionalni sunitsko siitska vlaka, snaha o dominnanci Persie, snaha o konecny tah proti zapadu a vymazani Izraele z mapy.
USA si uvedomuji vazne zhorseni situace dane jejich relativni nepritomnosti a nepozornosti v izraelsko libanonske zalezitosti, uvedomuji si prime angazma Iranu v pasmu Hizbullah a uvedomuji si, ze nemaji jine reseni, nez vojenskou pritomnost. To je reakce, nikoliv akce.
Dojde k reaktivnimu rozmisteni americkych sil v Libanonu, pritomnosti Izraelcu, nic moc ze strany RB a vubec nic ze strany EU.
Dalsi osou konfliktu budou US iranske vztahy, Izrael je rukojmim.
Soustredme se na Iran.
Jana Hybaskova

Washinton Institut of the Near East:

What, exactly, is Iran hoping to accomplish by sponsoring this violence? The radical Shia regime of Mahmoud Ahmadinejad wants three things: to establish hegemony over a Muslim world long wracked by internecine religious and ethnic conflicts; to severely curtail American power; and, ultimately, to provoke the return of the Hidden Imam, the central figure of Shia eschatology, and thereby usher in a Muslim messianic age. To achieve these goals, Iran is willing to support just about any terrorist organization that will confront the West; but goading Hezbollah and Hamas to attack Israel suits Iran's strategic mission especially well. For one thing, targeting Israel signals Iranian strength to the Muslim populations worldwide that the mullahs hope to lead. For another, Iran sees the destruction of Israel as a means of neutering – or even as a prelude to destroying – the United States. Ahmadinejad himself has gone so far as to refer to „a world without America.“ When the Iranian president denies the Holocaust or when he calls for Israel to be wiped from the map, we tend to see him as a ridiculous figure. In fact, Ahmadinejad appears quite serious about using Iranian foreign policy to serve the purposes of Shia eschatology. This explains his desire to bring the conflict between Islam and the West into a new, belligerent phase – which, in turn, explains why rockets are falling this week on Israeli cities.

Ahmadinejad and his allies have good reasons to think their plan is working. Islamists take credit for pushing the United States out of Lebanon in 1984, the Soviets out of Afghanistan in 1989, the Israelis out of Lebanon in 2000, the Spanish out of Iraq in 2004, and the Israelis out of Gaza in 2005. Now they believe they are close to pushing the Americans out of Iraq as well. That Iran has often paid no price for its transgressions – the 1983 bombing of U.S. Marine barracks in Lebanon; the 1994 bombing of a Jewish community center in Argentina; the torture and imprisonment of thousands of dissidents; the continuous violation of international understandings related to its nuclear program – has only emboldened Islamists worldwide, fueling a perception among radicals that the West is simply afraid of confronting them.

původní komentáře: 

1 Tianming WWW 22.07.2006, 18:36:46

Vite, presne pro toto nemam politiku rad – tam nekde uz Izraelci zabili stovky nevinnych libanonskych civilistu, zen, deti, rozbijeji cely Libanon na kusy jako sileni, a zde pani vsemu rozumi a vali nam nejake ty proamické srouby do hlavy. Moje kamaradka by to asi nebyla.

2 koko WWW 22.07.2006, 23:27:11

Me taky pripada zvlastni, ze se da na izraelskem vpadu do Libanonu najit neco pozitivniho nebo aspon logickeho, proto jsem to sem dal.
Pani je arabistka, v kazdem pripade si predstavuje situaci v mnohonasobne sirsim kontextu, nez se kdy podari mne.
I na proamicke srouby do hlavy bych byl asi stejne tak alergickej jako vy, stylem prilis pripominaji nase nekdejsi vychodni bratry – jenze mam byt misto toho procinskej, proruskej, proiranskej?
To si teda nevyberu.
Amerika si zaslouzi drsnou kritiku (kterou ostatne jako jedina velmoc trvale dokaze snaset – nestacilo by uz tohle?), ale mohli bychom si obcas vsimnout, ze pri vsech imperialistickych globalistickych extempore bojuje taky za nas – pokud \"my\“ jsme ti jednotlivci, co utraceji HDP v retezcich, jezdej autama, nemaji radi politiku a o smrtich nevinnych civilistu se dozvidaji z medii.
Neboli typicti prislusnici zapadni civilizace.
Musim (si) priznat, ze mezi ne taky patrim.
Ze je zivot trochu slozitejsi nez ta ci ona ideologie je videt i na odpovedich byvaleho izraelskeho vojaka na http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=196441
Diky za reakci

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.